10 "věcí", na které jsem se letos do Ameriky těšila

Každý rok trávíme celé léto v Evropě - pobyt se spravedlivě snažíme rozdělit mezi obě naše rodiny - českou a tureckou. Upřímně to ale spravedlivé moc není, protože většinu času jsme v Česku. Těšíme se vždy už tak od února, kdy stesk po příbuzných a milionu dalších maličkostí nabírá na síle a v červnu, kdy už je ve vzduchu citelná silná emoční bouře, konečně odjíždíme. 

 

Léto to bylo tentokrát dlouhé a intenzivní. Turné s knížkou "Doma v Nola" (na foto mrkněte zde) bylo zábavné, naplňující, plné nových lidí a zajímavých otázek a tak velkého počtu rozhovorů v novinách, že už v okolí začaly o mé osobě kolovat vtipy. Zřejmě největší reakce byly na rozhovor v DVTV, a tak dávám link i sem. Povídání s Martinem Veselovským patřilo k těm nejpříjemnějším.

Děti si užily čas strávený s babičkami a dědečky, ochutnávání českých jídel a pravidelný přísun zmrzliny. V těch letošních vedrech to ani nešlo jinak. A tak to opět uteklo jako voda a my se začali těšit domů - tentokrát domů do Nola, kde se teď probouzím z paradoxně "letního spánku". Blog musel jít v létě trochu stranou, ale i práce na něm patří do seznamu toho, na co jsem se už posledních pár týdnů moc těšila. Tady jsou.

1. Náš dům. Taky se u vás doma vždycky říkalo - "všude dobře, doma nejlíp"? V naší rodině to byla fráze doprovázející jakýkoliv návrat z dovolené nebo jen jednodenního výletu. To, až se ráno probudím ve své posteli, udělám si v klidu kafe, zatímco si děti budou hrát ve svém pokoji a nebudu u toho muset krmit mlsnou kočku a dávat si pozor na každé upadnutí lžičky, protože budu mít blbý pocit, že budím buď mamku, taťku, sestru nebo všechny najednou, to je zkrátka úleva.

2. Klid naší čtvrti. V Česku žijeme na vesnici. Není to úplně malá obec a je celkem hustě osídlená. Výsledkem je, že od brzkého rána vás provází zvuky domácích zvířat všeho druhu. Je-li váš soused traktorista, máte to ještě pestřejší. V Americe žijeme asi 5 minut cesty od letiště, takže letadla nám lítají takřka nad domem. Jak je možné, že každé psí štěkání jsem si uvědomovala mnohem víc než zvuk letadel? Je zajímavé zjistit, jak se lidský mozek dokáže dokonale přenastavit.

3. Kafe v obchodě. Nakupování s dvouletým akčním blázínkem není žádná slast, to asi nemusím blíž vysvětlovat. V mém oblíbeném obchodě Trader Joe's a v několika dalších o tom zřejmě vědí své, takže jeden koutek je vždy vyhrazený velkým termoskám s horkým kafem, doplněným taky o smetanu a sladidla... Řeknu vám, že se takto nakupuje hned líp.

4. Avokádo. Avokádo v Česku seženete, ne že ne. Na dobře zralé a chutné jsem ale ještě nenarazila. Máte nějaký tip a zkušenost, kam v Česku na ně? Napište mi do komentáře, ráda si nechám poradit.

5. Tzv. small talk. Za ty roky tady už jsem si tak zvykla, že nakupování, přecházení silnice, vyzvedávání dítěte ze školy nebo cokoliv jiného nikdy nezůstane bez příjemné, třebaže krátké konverzace, jejímž výsledkem je vždy tak nějak radostnější chůze a má usmívající se tvář.

6. Sendvič s burákovým máslem. Stejně jako mi v Americe chybí třeba pravé věnečky nebo české nanuky, typickou americkou chuť reprezentuje chleba s burákovým máslem, někdy ještě s medem nebo marmeládou. Kouzlu této snídaně propadla i mamka a sestra, takže jim každý rok vozím ta největší možná balení. A protože vím, že je to doma v Česku vzácnost, snažím se jim z jejich přídělu neujídat :) Takže návrat do New Orleansu jsem oslavila svou vlastní burákovou sklenicí.

7. Klimatizace. Řeknu vám, že letošní červen byl alespoň u nás ve Slezsku tak horký, že jsem velmi často vzpomínala na naši americkou klimatizaci. Jasně, přecházení z horka do chladu není zdravé a pro organizmus vhodné, jsou ale státy, kde není zbytí. V Louisianě se bez klimatizce neobejdeme a jak to tak s oteplováním planety vypadá, podobně na tom budeme brzy i v Evropě.

8. Kafe. Pořádné kafe. Možná je to deformace, že v kavárně manžela máme opravdu dobré a silné kafe a já jsem možná trochu rozmazlený konzument. A taky v mém dosahu v rodném kraji nebylo mnoho "pořádných" kaváren. Když už jsem ale měla párkrát radost, že jsem na nějakou příjemnou narazila, dostala jsem často spíš mlíko s příchutí kafe než naopak. Výborné ale bylo například frappé v kavárně Logr u Muzea Hlučínska v Hlučíně. 

9. Cizinci. Ono to vlastně nejsou cizinci, jsou stejně jako já imigranti v nové zemi. Není moc míst na zemi, kde člověk narazí na několik cizích jazyků na jednom místě. Amerika je v tomto bez hranic. Skoro pokaždé, když se objevíme na dětském hřišti, rozeznáváme jiné řeči. Španělštinu velmi často, o víkendu to byla fracouzština, včera ve školce zase konverzace s jinou maminkou z Polska. Ta pestrost lidí mě osobně nabíjí.

10. Návrat k józe. Se začátkem školního roku se vracím k učení jógy. Každý pátek mám hodinu pro děti od 4 do zhruba 10 let v naší škole. Letos se mi během jednoho dne ozvalo asi 15 rodičů, a tak to vypadá, že budu muset otevřít ještě jednu třídu. Radost, že se mí malí jogínci vracejí a že nabíráme nové posily, je veliká. Každý nějaké to zklidnění po celém týdnu potřebujeme.  No ne?

A jaké bylo vaše léto? Výletové? Klidné? Anebo naopak trochu šílené a plné emocí? Držte se, nový školní rok začíná už za 3, 2, 1... 

Pokud vás čtení o Americe a New Orleansu baví, můžete dát like a follow na mém Facebooku Doma v Nola. Stačí kliknout sem. 

Knihu Doma v Nola můžete objednávat přímo tady.