tag:blogger.com,1999:blog-71609598906104385902024-03-28T02:29:38.932-07:00doma v nolaNew Orleans. Louisiana. Hudba, jídlo, zábava. Život na americkém jihu.Julihttp://www.blogger.com/profile/00820331597189289796noreply@blogger.comBlogger75125tag:blogger.com,1999:blog-7160959890610438590.post-69796800735157817192021-07-31T05:26:00.005-07:002021-07-31T05:31:42.046-07:00"Když jsem se seznámila se svým indickým mužem, rodina mu právě hledala vhodnou nevěstu. On si ale vybral mě," vzpomíná výtvarnice Petra Gupta Valentová<h3 style="text-align: center;"><b>Musím přiznat, že mám velkou radost z toho, na jaké ženy v životě
narážím. V jednom z předchozích epizod jsem se tématu ženství a vzájemné
podpory už věnovala a jsem ráda, že i v </b><a href="https://www.buzzsprout.com/1317586/8952170-kdyz-jsem-se-seznamila-se-svym-indickym-muzem-rodina-mu-prave-hledala-vhodnou-nevestu-on-si-ale-vybral-me-vzpomina-vytvarnice-petra-gupta-valentova">tomto aktuálním díle podcastu</a><b> vám můžu
představit další silnou, nebojácnou, talentovanou a pracovitou dámu.</b></h3><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhc8GqMWoNyU0iM5CcXd79BAPK39riIEK5FXjLCdX9i9MfguxfMnnua4xZtVdA7tbRPPyr6qiiuNHBZaWiPCo2_51579irlKzWxHwMoe0a8vOQkMuM-PurTULf2vOw68H8ggTQ2gW_Lc061/s640/img_08_S.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="427" data-original-width="640" height="428" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhc8GqMWoNyU0iM5CcXd79BAPK39riIEK5FXjLCdX9i9MfguxfMnnua4xZtVdA7tbRPPyr6qiiuNHBZaWiPCo2_51579irlKzWxHwMoe0a8vOQkMuM-PurTULf2vOw68H8ggTQ2gW_Lc061/w640-h428/img_08_S.jpg" width="640" /></a></div><p> </p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiK7dRetjJg42GybdUrc8ymqGuvNWDgGRaNPjCqmqDUM4BSrtyuGMdXOswHi83Vl6nuoMdB-2ZmCMevpN3Nie5kL2pPsGK7vBGvAEnS4ZjTS1sOBzK8cCsB6aZUTkJpbz3I6sjeZSkC6cIo/s2048/DSC_0141.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1360" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiK7dRetjJg42GybdUrc8ymqGuvNWDgGRaNPjCqmqDUM4BSrtyuGMdXOswHi83Vl6nuoMdB-2ZmCMevpN3Nie5kL2pPsGK7vBGvAEnS4ZjTS1sOBzK8cCsB6aZUTkJpbz3I6sjeZSkC6cIo/w426-h640/DSC_0141.jpg" width="426" /> </a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"> </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"> </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">Petra
Gupta Valentová je Češka původem z Pardubic. Vždy ale nějak věděla, že
skončí v cizině. Žije v New Yorku, kam se původně dostala jako
studentka, město jí učarovalo a zůstala. Petra má indického manžela a
podobně jako já - doma je na 3 místech ve světě. V Česku, v USA i v
Indii: "V Indii jsme se s manželem zasnoubili. Když jsme se seznámili,
zrovna se přestěhoval do New Yorku. Když jsem ho potkala, byl teprve v
New Yorku 3 týdny a já mu to město pomalu ukazovala. Byl tehdy v
procesu, kdy mu rodina hledala nevěstu a myslím, že to od něj bylo dost
odvážné a zásadní rozhodnutí, že se postavil rodině. I proto jsem musela
do Indie rychle, aby mě rodina poznala, a tak jsem tam poprvé jela,
když jsme se znali asi 4 měsíce." </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"> <br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"> </div><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEimz4xMebAZYCKfLHH9VixPqkehy5U8sFUI3BPVY2ood44mZjIcbYvEZgBE3nKDsLr8QC-2JQO3BIGR7Edo-MOKIN40ulC7a6EHEidJhxfc0YpmHVPtajhN9bUaD2TffJo_Io1pgsvfpKtP/s1987/2015_Woman-Mahila-neon-wood-LED+light_110x120cm_PRG.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1772" data-original-width="1987" height="285" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEimz4xMebAZYCKfLHH9VixPqkehy5U8sFUI3BPVY2ood44mZjIcbYvEZgBE3nKDsLr8QC-2JQO3BIGR7Edo-MOKIN40ulC7a6EHEidJhxfc0YpmHVPtajhN9bUaD2TffJo_Io1pgsvfpKtP/w320-h285/2015_Woman-Mahila-neon-wood-LED+light_110x120cm_PRG.jpg" width="320" /></a></div><p></p><p><br /></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2T29_mIV_BLIvMWgkQ-fZnPJdovZdhF2rch2NhYcZN8W2CYHxoqK6iDOJNQfqHXtNiRdgQ8dI8btFXbZgodmYrn1_bUWsYVyg-WknjRlFosTKTdX8GUli9-QZV4j0ev-SV8esaLpKAAp5/s2048/IMG_1780.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1365" data-original-width="2048" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2T29_mIV_BLIvMWgkQ-fZnPJdovZdhF2rch2NhYcZN8W2CYHxoqK6iDOJNQfqHXtNiRdgQ8dI8btFXbZgodmYrn1_bUWsYVyg-WknjRlFosTKTdX8GUli9-QZV4j0ev-SV8esaLpKAAp5/w320-h213/IMG_1780.jpg" width="320" /></a></div><p><br />Indie mě fascinuje a proto jsme si kromě newyorských
studií a životě v posledním těžkém roce povídaly hlavně o indických
zkušenostech. Jaká byla její indická tradiční svatba? Proč se dostala do
tamních médií a jaká byla Petra nevěsta? Petra Indii taky přenáší do
své práce a věnuje se studiu tradičního tisku na látky. Jak je toto
indické řemeslo podobné moravskému modrotisku? <br /><br /></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg9Jyj9SR9NReWM7btIXQRBgef1AC303JDuNBLJ0bljyyh9d3rghdsD2UJ85K2x_9prcxwoNLlK-WNntd39n8263xPgFlKKG-ZIcsSHjAfty8HzB-pOdZf5OCbjleFwwAUpJxbdtiOVtGs-/s2048/received_215411593830660.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg9Jyj9SR9NReWM7btIXQRBgef1AC303JDuNBLJ0bljyyh9d3rghdsD2UJ85K2x_9prcxwoNLlK-WNntd39n8263xPgFlKKG-ZIcsSHjAfty8HzB-pOdZf5OCbjleFwwAUpJxbdtiOVtGs-/w480-h640/received_215411593830660.jpeg" width="480" /> </a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"> </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">A samozřejmě jsme
se musely dotknout společnému tématu nás obou - jaké to je vychovávat
děti v mezinárodním manželství a jak její kluci zvládají češtinu? Přeji
příjemný poslech a pěkné léto!</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"> </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"> </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"> </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><br /> <br /></div><p></p>
<div id="buzzsprout-large-player-1317586"></div><script charset="utf-8" src="https://www.buzzsprout.com/1317586.js?container_id=buzzsprout-large-player-1317586&player=large" type="text/javascript"></script>Julihttp://www.blogger.com/profile/00820331597189289796noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-7160959890610438590.post-51554586541594561612021-06-24T03:23:00.002-07:002021-06-24T03:31:52.316-07:00"V Latinské Americe vás podle adresy hodnotí, jaký jste člověk a zda s vámi mají do života počítat," všímá si reportér Tomáš Nídr žijící v Peru<p style="text-align: center;"> <b>Tomáš Nídr nás dnes zavede do Limy, hlavního města Peru. Já si Limu
představuju stejně jako celou Jižní Ameriku jako město vždy zalité
sluncem, kde se na rozích ulic popíjí silná káva, kouří se doutníky,
děti se snaží všelico prodávat procházejícím a taky jako místo, kde asi
nebude takový problém narazit na chudobu a zároveň na ty nejbohatší z
nejbohatších. Jak moc je to pravda nebo ne? </b></p><p style="text-align: center;"><a href="https://www.buzzsprout.com/1317586/8732272-v-latinske-americe-vas-podle-adresy-hodnoti-jaky-jste-clovek-a-zda-s-vami-maji-do-zivota-pocitat-vsima-si-reporter-tomas-nidr-zijici-v-peru">Záznam podcastu je tady. </a><b><br /></b></p><p style="text-align: center;"><b><br /></b></p><p style="text-align: center;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj0HBtVBqGrHnnI344dz1hS8_Hm5CvgIxx8T4EDUA4NNbpX3ycBff1qvjlewTTxMO5aWsiiL6nSlKOVdJAQ9v3D1GEDUkTbWQtlby3wLiBNKKTj3qwsUhLzz93DayhPKyccLa481oXysAA3/s2048/001+kaA%25CC%2582on+Colca+-+s+Claudi%25C2%25B0+-+tam+jsme+se+sezn%25E2%2580%25A0mili.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj0HBtVBqGrHnnI344dz1hS8_Hm5CvgIxx8T4EDUA4NNbpX3ycBff1qvjlewTTxMO5aWsiiL6nSlKOVdJAQ9v3D1GEDUkTbWQtlby3wLiBNKKTj3qwsUhLzz93DayhPKyccLa481oXysAA3/w640-h480/001+kaA%25CC%2582on+Colca+-+s+Claudi%25C2%25B0+-+tam+jsme+se+sezn%25E2%2580%25A0mili.jpg" width="640" /> </a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"> </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"> </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">Tomáš se věnuje
Latinské Americe a více než 10 let žije v hlavním městě Peru. Odtud
podniká reportážní cesty do okolních zemí a píše do několika českých
novin a časopisů včetně Deníku N anebo časopisu Reportér. V Limě
zakotvil poté, co poznal svou budoucí ženu Claudii, se kterou má malou
Sofii. Tomáš píše o životě běžných Peruánců i o tématech, která
drasticky ovlivňují životy lidí na jižní polokouli, jako je obrovské
sucho nebo drogová problematika. V podcastu jsme mluvili mimo jiné o
roli manželek jihoamerických drogových bossů. <br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"> </div><p></p><p style="text-align: center;"></p><p style="text-align: center;"></p><p style="text-align: center;"><br /></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgCjwrQuHbFrmjgKt4iLd5uAn7CRhUknwpbWLVs38O_xhGcYDZVs4AQsG4Gyk1udTKSulhxVHj5eFOv19kgtwfzOHMVnMpHzt4YzQanOdq3rzXAfOjkzk586UV6Bj4myqM-Pyio4ia9-1Xm/s2048/021+Lima+-+obyu%25CC%2588ejn%25E2%2580%25A0+ulice.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgCjwrQuHbFrmjgKt4iLd5uAn7CRhUknwpbWLVs38O_xhGcYDZVs4AQsG4Gyk1udTKSulhxVHj5eFOv19kgtwfzOHMVnMpHzt4YzQanOdq3rzXAfOjkzk586UV6Bj4myqM-Pyio4ia9-1Xm/w640-h480/021+Lima+-+obyu%25CC%2588ejn%25E2%2580%25A0+ulice.jpg" width="640" /> </a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"> </div><p></p><p style="text-align: center;"></p><p style="text-align: center;"></p><p style="text-align: center;"></p><p style="text-align: center;"></p><p style="text-align: center;"></p><p style="text-align: center;"></p><p style="text-align: center;"></p><p style="text-align: center;">Dalším Tomášových
tématem jsou čeští krajané a místa, pojmenovaná po vypálených Lidicích:
"Když byly Lidice vypáleny, československá exilová vláda toho
"propagandisticky" využila v tom smyslu, že se zasadila o to, aby jméno
Lidic nikdy nezmizelo z mapy světa. A podařilo se, že se na některých
místech přejmenovaly po Lidicích vesnice, parky nebo ulice. Vždy, když
jsem v nějaké zemi, kde vím, že se něco po Lidicích jmenuje, tak se tak
vydám," vypráví Tomáš Nídr. Do budoucna by rád tento svůj osobní projekt
posunul do ucelené podoby v knižní publikaci.</p><p style="text-align: center;"> </p><p style="text-align: center;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhOQOAvMunhIaanciMxicS7jM7snS7NDRjabSqqetyg9AArTFF1KEpU7HhnrozLxObOe5r1TqbMlW242G7ANM3ODXRod7A4JIyN9YmsI2F579Dy5GEcnWFmLkZwPImkEUb-_RWleYzoNLau/s2048/0257+L%25C2%25B0dice+-+Brouk+na+vyhl%25C2%25B0dce.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhOQOAvMunhIaanciMxicS7jM7snS7NDRjabSqqetyg9AArTFF1KEpU7HhnrozLxObOe5r1TqbMlW242G7ANM3ODXRod7A4JIyN9YmsI2F579Dy5GEcnWFmLkZwPImkEUb-_RWleYzoNLau/s320/0257+L%25C2%25B0dice+-+Brouk+na+vyhl%25C2%25B0dce.jpg" width="320" /></a></div><b></b><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj9HAvV3JgnjQLX0Z_0IWxkXysTXU7y9qb2f-bDFAixY0kR3T4IZeru4IP-KassCnMSvjtcUm4IFq28fK_IHE0Zyb5NuQ32R317QH-AWY9RFE8YkqOnS2osKUzv9fIUBBj_pGVK5M4Bq6cp/s2048/0229+L%25C2%25B0dice-+Rio+de+Janeiro+-+Cedule+a+cyklista.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj9HAvV3JgnjQLX0Z_0IWxkXysTXU7y9qb2f-bDFAixY0kR3T4IZeru4IP-KassCnMSvjtcUm4IFq28fK_IHE0Zyb5NuQ32R317QH-AWY9RFE8YkqOnS2osKUzv9fIUBBj_pGVK5M4Bq6cp/s320/0229+L%25C2%25B0dice-+Rio+de+Janeiro+-+Cedule+a+cyklista.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJIDSU_5yQVLZ9haxg9Fr-IaVHGpPULtaWo2WQWzEiGOJy2uI0nZGHh-0ovaui0xUqoC8Cl_tXPFUaAE2yQIzwkJ-CC2riRoAYB19ph9VEY01ytCeRnQzM00Cv_85pBzlXJ7U-l1ypKFk3/s2048/049+Bosque+de+la+pierda+-+pan%25C2%25B0+s+dy%25CC%2588ckem.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1215" data-original-width="2048" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJIDSU_5yQVLZ9haxg9Fr-IaVHGpPULtaWo2WQWzEiGOJy2uI0nZGHh-0ovaui0xUqoC8Cl_tXPFUaAE2yQIzwkJ-CC2riRoAYB19ph9VEY01ytCeRnQzM00Cv_85pBzlXJ7U-l1ypKFk3/s320/049+Bosque+de+la+pierda+-+pan%25C2%25B0+s+dy%25CC%2588ckem.jpg" width="320" /></a></div><p><b></b></p><p><b></b></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjS-Tzmi2a8TKkhEekO-EuBO6ggoU9_lE6b9hzYa-lry-bmPjjUfJZfoUDMDoF_8eXdA5A-FLQhNENdUkcX7yV5EKLXI25pnzI4PrBizAwFJCWeCbhjQ5QN_-YiG43O4HkkbGeB2568ATD8/s2048/Sacsayhuaman-lama.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjS-Tzmi2a8TKkhEekO-EuBO6ggoU9_lE6b9hzYa-lry-bmPjjUfJZfoUDMDoF_8eXdA5A-FLQhNENdUkcX7yV5EKLXI25pnzI4PrBizAwFJCWeCbhjQ5QN_-YiG43O4HkkbGeB2568ATD8/s320/Sacsayhuaman-lama.jpg" width="320" /></a></div><b></b><br /><p></p><p></p><p></p><p>V rozhovoru se
dostaneme i k tomu, co v jejich limském bytě vzniklo během koronavirové
karantény. Když se jako rodina ocitli s manželkou a dcerou zavření v
izolaci, rozhodli se, že společný čas využijí k napsání knihy. Sofinka
inspirovala, Tomáš psal a Claudia - původem architektka - ilustrovala.
Vznikla dětská <a href="https://www.hithit.com/cs/project/8724/detska-kniha-sofinka-a-kouzelna-cukrarna">kniha Sofinka a kouzelná cukrárna</a>.<br /><br /><br /></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgwBnDKqsTqAHZ6p5ZVtqw9TtF2jtBlZcyFioBQ6xKI6rk-3Gnk7CH9_DiMLwWlFHPYRGNcEgWyht1sL2PdBkA1TuFufhzf6nmAq93x8_f6WbItwnJLSGpKbqjWkL4etWJ6Awj5gCEmsE4c/s6000/poh%25E2%2580%25A0dkovI%25CC%2588+ateliC%25CC%25A7r.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4000" data-original-width="6000" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgwBnDKqsTqAHZ6p5ZVtqw9TtF2jtBlZcyFioBQ6xKI6rk-3Gnk7CH9_DiMLwWlFHPYRGNcEgWyht1sL2PdBkA1TuFufhzf6nmAq93x8_f6WbItwnJLSGpKbqjWkL4etWJ6Awj5gCEmsE4c/w640-h426/poh%25E2%2580%25A0dkovI%25CC%2588+ateliC%25CC%25A7r.JPG" width="640" /> </a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"> </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">I tentokrát díky, že jste poslouchali a když budete podcast dál sdílet, udělá mi to velkou radost.<br /><br />Zdraví vás Julie <br /></div><p></p>Julihttp://www.blogger.com/profile/00820331597189289796noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7160959890610438590.post-16204410577410004982021-05-18T13:20:00.003-07:002021-05-18T13:23:51.312-07:00"Chci, aby mé a další děti věděly, jak obrovsky kulturně bohaté je Česko," přeje si Denisa Šedivá, autorka knihy ABCZ aneb H jako Havel<p style="text-align: center;"><b>Tentokrát jsem se spojila s Bruselem a Denisou
Šedivou. Velmi pozoruhodnou dámou, kterou jde jen těžko představit v
jedné větě. Pracovala na mnoha různých pozicích ve státní správě, v
neziskovkách a v PR, než se dostala ke svým projektům, o kterých dnes
budeme mluvit především. Zajímá ji umění, design, knihy, lidská práva a
ženy. </b></p><p style="text-align: center;">Všechno témata, která zajímají i mě. Celou epizodu přehrajete <a href="https://www.buzzsprout.com/1317586/8544051-chci-aby-me-a-dalsi-deti-vedely-jak-obrovsky-kulturne-bohate-je-cesko-preje-si-denisa-sediva-autorka-knihy-abcz-aneb-h-jako-havel">tady</a>.<b><br /></b></p><p><b> </b></p><p><b></b></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQgC01zkY3_fA_GjsjpuP2UA3HUEc8mcJxxELtsfMKhjGMo9dtYfjsdBjNO78IdndXeaGOdJzHVl32jMezox1aluhulXV7c46YHBpfte60KM5m9eTI3g_L7Llg5BTARxTQe6T_0fE3Pjlf/s640/P1010473.jpeg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="640" data-original-width="480" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQgC01zkY3_fA_GjsjpuP2UA3HUEc8mcJxxELtsfMKhjGMo9dtYfjsdBjNO78IdndXeaGOdJzHVl32jMezox1aluhulXV7c46YHBpfte60KM5m9eTI3g_L7Llg5BTARxTQe6T_0fE3Pjlf/w480-h640/P1010473.jpeg" width="480" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">foto: Dáša Kneřová</td></tr></tbody></table><b> </b><br /> <p></p><p>Denisa žije už 7 let v
Bruselu, kde doprovází svého muže - diplomata při NATO Jiřího Šedivého a
společně vychovávají 2 děti. O Belgii tentokrát moc mluvit nebudeme,
mnohem více mě totiž zajímala Denisina kniha - abecédář ABCZ aneb H jako
Havel, taková designová encyklopedie pro děti, která ale potěší stejně jejich rodiče. Na jejím projektu je mi blízké to, že pomáhá dalším
rodičům, kteří jsou ve stejné roli jako my dvě, vybrat to důležité, co
představit z české historie a kultury dětem. Já s tím, abych pravdu
řekla, často bojuju. Chtěla bych jim to předat všechno, co nejvíc jim
toho ukázat, pouštět hudbu a číst, jenže ono to zkrátka nejde. <span class="aCOpRe"><span>Kniha získala ocenění Nejkrásnější česká kniha roku 2018 v kategorii učebnic.</span></span></p><p> </p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjb7A_WvLjhwKqUchZk3DFD9P-q7Tnme1OJi6Y0p5IS-OZ5zQo8evDVjTBDwc7Qkn9JPdAmegFHP9Cwf36LD_vAHY9U2QdewExkYFnoJuD_G5JI1QScV1I4Fd32bjwfyCDvsPspQsqAYBxQ/s640/image0.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="640" data-original-width="480" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjb7A_WvLjhwKqUchZk3DFD9P-q7Tnme1OJi6Y0p5IS-OZ5zQo8evDVjTBDwc7Qkn9JPdAmegFHP9Cwf36LD_vAHY9U2QdewExkYFnoJuD_G5JI1QScV1I4Fd32bjwfyCDvsPspQsqAYBxQ/w480-h640/image0.jpeg" width="480" /></a></div><p></p><p></p><p><br />Nakonec
budeme mluvit i trochu o životě v Belgii a hlavně i o dalším společném
tématu - o ženách, nejen proto, že téma její další knihy budou právě
ženy. Tak se zaposlouchejte, sdílejte, likujte, podpořte, jak budete
umět. </p><p>Přeji pěkný poslech a pěkný týden!<br /><b><br /></b><br /></p><div class="episode_description" data-controller="convert-links-to-open-in-new-tab" data-tabs-panel="description" data-target="tabs.panel">
</div><br />Julihttp://www.blogger.com/profile/00820331597189289796noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-7160959890610438590.post-59572162016621011742021-04-29T09:33:00.003-07:002022-10-17T08:10:01.414-07:00Jazz Festing kdekoliv na světě<p style="text-align: center;"><b>Když jsem před třemi lety zakládala tento blog, chtěla jsem psát výhradně o New Orleans. O hudbě, o jídle, o všech těch nádherných a zajímavých lidech, které tu každý den potkávám. </b></p><p style="text-align: center;">Nakonec se občas přidá téma jen tak ze života a poslední dobou jste si asi všimli, že to tady dost obsazují <a href="https://www.buzzsprout.com/1317586">příběhy zajímavých Čechů a Češek ve světě</a>. Když já si s nimi tak ráda povídám a na to psaní už pak není tolik času. </p><p><b> </b></p><p><b></b></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><b><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiKGb2ES1J0sV3bPTaCM8_agfahlFtLqhAaFRr1BODt3t173xyOYePNdzAemFe4rp3DnPDwDnIkkV86KLFdSmXKPcD1LmhqFsBfb31HI60JzMmAnvgevnOUQFKFbMQgOCPSSFRaNNFH1D5D/s1079/Screenshot_20210424-184058_Facebook.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="849" data-original-width="1079" height="506" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiKGb2ES1J0sV3bPTaCM8_agfahlFtLqhAaFRr1BODt3t173xyOYePNdzAemFe4rp3DnPDwDnIkkV86KLFdSmXKPcD1LmhqFsBfb31HI60JzMmAnvgevnOUQFKFbMQgOCPSSFRaNNFH1D5D/w640-h506/Screenshot_20210424-184058_Facebook.jpg" width="640" /></a></b></div><p></p><p></p><p style="text-align: center;"><b> </b></p><p>Ale! New Orleans je neuvěřitelně barevné město a pokud máte pocit, že už jste to ode mě někdy slyšeli, tak se nemýlíte. Barevné je to adjektivum, které k popsání New Orleansu používám nejčastěji a nejraději.</p><p> </p><p>Když vloni udeřil koronavir, celý svět posmutněl a i ty barvy u nás jakoby trochu vybledly. <a href="http://www.domavnola.com/2020/04/jaro-na-vlnach-jazzu-kde-co-poslouchat.html">Jazz zmizel,</a> všechno ztichlo a už druhý rok letos nebude ani Jazz Fest. A já si po několika měsících toho všeho ticha a deprese a splínů a paniky uvědomila, že festivaly jsou jedním z hlavních důvodů, proč člověk život v New Orleansu tolik miluje. </p><p> </p><p>Jen si vyberte, záminka se vždy najde. Je tu festival koblihový, rajčatový, jahodový, festival Louise Armstronga, sendvičový, je tu karneval a je tu Jazz Fest. Když jsem kdysi točila na festivalu karnevalových koláčů - <a href="http://www.domavnola.com/2020/02/kralovsky-kolac-dobrota-z.html">King Caků</a> - organizátorka se zmínila, že byl velký problém najít volný víkend, kdy se ve městě oficiálně nic neděje. Je plno, slaví se pořád. No a jakýkoliv festival zmiňuju, vždy je středobodem všeho živá hudba. Tančí se, popíjí pivo, limonády nebo ledové čaje a samozřejmě se u toho prochází desítkami stánků s jídlem a všemi těmi jižanskými dobrotami. No a už druhý rok jsme bez festivalů. Co na to říct, strašně ta atmosféra ve městě chybí. Když organizátoři oznámili, že se vše posouvá na podzim, ubytovací kapacity na říjen hned hlásily plno. Jazz Fest po dvouleté pauze si nikdo nenechá ujít.</p><p> </p><p><a href="https://www.facebook.com/domavnola">Vy už jste si možná na Facebooku všimli</a>, že se ale i přes všechny překážky neworleánští nevzdávají a svůj festival si užijí i tak. Rádio WWOZ pořádá stejně jako vloni takzvaný <a href="https://www.wwoz.org/events/645456">Jazz Festing in Place</a>. Tedy každý den, kdy by se normálně festival konal v tom samém čase - tedy od 11 dopo do 7 večera místního času - vysílá záznamy koncertů z předchozích ročníků. Program na tento víkend je bohatý a snad ještě lepší než o minulém víkendu (Jazz Fest vždy běží 2 víkendy za sebou na přelomu dubna a května). Jen namátkou na tento víkend třeba <a href="http://www.domavnola.com/2018/11/nepamatuju-si-kdy-presne-to-bylo-ale.html">Ellis Marsalis </a>z roku 2018, kde jsem byla osobně a byl neopakovatelný jako vždy, Duke Ellington v záznamu z roku 1970 nebo soulová legenda Irma Thomas z roku 2007.</p><p><br /></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjNVhilcAxI86YEOpcWVpuYxycNTJkd_vsp4kLHfOaAzTEfwTaWFnvNc4irlEBKL0vXpwdUILADwEJ4cRXhd8Cp6Mb9Rwn5qIcnc4zZsUqK1LBv950jYgv7NfN0me81qfHLUStXipfVoJDJ/s629/Screenshot_20210409-140116_Instagram.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="629" data-original-width="506" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjNVhilcAxI86YEOpcWVpuYxycNTJkd_vsp4kLHfOaAzTEfwTaWFnvNc4irlEBKL0vXpwdUILADwEJ4cRXhd8Cp6Mb9Rwn5qIcnc4zZsUqK1LBv950jYgv7NfN0me81qfHLUStXipfVoJDJ/w514-h640/Screenshot_20210409-140116_Instagram.jpg" width="514" /></a></div><br /><p><br /></p><p><a href="https://luzianne.com/whats-brewing/tea-based-cocktails-for-festing-in-place/">Umíchejte si koktejl podle mého doporučení </a>nebo si nalijte kafe, nalaďte rádio a zaposlouchejte se. My si tedy nějakým virem náladu zkazit nenecháme a i druhý jazzfestový víkend si naplno užijem.</p><p> </p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgrmQ94KJKW0iXUzHvLBDgDd8vum_6dmDIPPqZmbKcF94ATaHrBgygUbmC6DzAJ9fii7cjLNYycbXW-cQuWSZNU7zHcZ-1Ey8tmFM09qtbL8TPCjDS3b7WamCaafUBr1p8RmCYg21oEZuDV/s2048/IMG_20210425_124947_954.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgrmQ94KJKW0iXUzHvLBDgDd8vum_6dmDIPPqZmbKcF94ATaHrBgygUbmC6DzAJ9fii7cjLNYycbXW-cQuWSZNU7zHcZ-1Ey8tmFM09qtbL8TPCjDS3b7WamCaafUBr1p8RmCYg21oEZuDV/w640-h480/IMG_20210425_124947_954.jpg" width="640" /></a></div><p></p><p> </p><p>_________</p><p>Pokud vás čtení o Americe a New Orleansu baví, můžete dát like a follow na mém <a href="https://www.facebook.com/domavnola/">Facebooku Doma v Nola</a>.
Doma v Nola je taky na <a href="https://www.instagram.com/domavnola/">Instagramu</a>. </p><p><br /></p><p><br /></p><p><br /></p>Julihttp://www.blogger.com/profile/00820331597189289796noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7160959890610438590.post-31859426759538309272021-04-27T06:42:00.003-07:002021-04-28T05:24:46.568-07:00"Když jsem odjel v roce 1991 jako student poprvé do USA, všude si mě zvali, abych jim vyprávěl o životě v postkomunistické zemi," vzpomíná ředitel Českého centra v NY Miroslav Konvalina<p style="text-align: center;"><b>Mirek Konvalina je ředitel Českého centra v New Yorku a bývalý zpravodaj
Českého rozhlasu v USA. Když jsem začala natáčet své první reportáže z
New Orleansu a posílat je do Prahy, Mirka jsem ještě neznala. Přece jen
jsme se generačně trochu minuli. Ale na jeho jméno jsem narazila, když
jsem začala pátrat po českých krajanech v Louisianě a našla jeho
reportáž z městeček Libuše a Kolín, vzdálených jen několik hodin severně
od New Orleansu.</b> </p><p style="text-align: center;">Dnes je Mirek ředitelem Českého centra v New Yorku,
centra, kde jsem přesně před rokem a něco zažila jeden z nejkrásnějších
večerů - diskuzi o mé knize Doma v Nola s českými krajany i dalšími
Newyorčany, kteří šli tehdy právě okolo Bohemian Hall na Upper East Side
na Manhattanu. Rozhovor s ním si můžete pustit <a href="https://www.buzzsprout.com/1317586/8406147-kdyz-jsem-odjel-v-roce-1991-jako-student-poprve-do-usa-vsude-si-me-zvali-abych-jim-vypravel-o-zivote-v-postkomunisticke-zemi-vzpomina-reditel-ceskeho-centra-v-ny-miroslav-konvalina">TADY.</a><br /></p><p> </p><p></p><p></p><p></p><p></p><p></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgnfwP2MLpWocAfIWdlCYA3bbUYgzbAJXPb44BXeKnBsac2gy__Ca3j3TeSYHBfA6nkQ5deWU7p-Y4KTtjGM7ClgVpfgAu_QCsPP04TcMgJSKYzX01TvAW_qnn9FRF-d-qBKK8yUUrxlMje/s2048/IMG_4800.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1365" data-original-width="2048" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgnfwP2MLpWocAfIWdlCYA3bbUYgzbAJXPb44BXeKnBsac2gy__Ca3j3TeSYHBfA6nkQ5deWU7p-Y4KTtjGM7ClgVpfgAu_QCsPP04TcMgJSKYzX01TvAW_qnn9FRF-d-qBKK8yUUrxlMje/w640-h426/IMG_4800.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Foto: Český rozhlas</td><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><br /></td></tr></tbody></table><p><br />A protože vím, že Mirek je člověk zábavný, plný
informací a velmi dobrý vypravěč, musela jsem jej do podcastu pozvat.
Samozřejmě těch témat, která máme společná, je spousta. Začali jsme
právě v Louisianě, u českých krajanů, kam já se zatím nedostala, i když
je to do původně českých městeček jen několik hodin cesty. Čeští krajané
žijí nejvíce v Chicagu, Texasu a Nebrasce, takže mě dost zajímalo, jak
se zatoulali až na jih do Louisiany. A tady je kousek odpovědi z Mirkovy
reportáže:<br /><br /><b>"Krajané sem přišli před sto lety a tehdy vůbec
netušili, jak tady na jihu bude těžký život. Když vykáceli duby a
borovice zjistili, že pozemky nejsou tak úrodné, jak jim slibovali. Dnes
už tam žije jen hrstka Čechů, kteří vydrželi v tomto náročném klimatu a
vybudovali obce Kolín a Libuš. Chovají krávy, pěstují cukrovou třtinu,
bavlnu a sojové boby a nechtějí se stěhovat. Do kraje, kde hospodaří
Tůmovi, Smetákovi, Brožíkovi nebo Procházkovi ve střední Louisianě zajel
zpravodaj Českého rozhlasu Miroslav Konvalina."<br /><br /></b>V Louisianě
jsme se ještě zastavili, protože mě zajímalo, jaké to bylo reportovat z
New Orleansu a okolí bezprostředně po hurikánu Katrina. Mirek se podělil
o tu jeho "Katrina story", tedy příběh spojený s devastujícím
hurikánem. Mluvili jsme ale taky o jeho úplně první cestě, která
proběhla hned po revoluci, kdy se v roce 1991 vydal za oceán studovat
žurnalistiku. Proč mu nechutnal americký chleba a párky? Co všechno
procestoval a jaká přátelství z této první i mnoha dalších cest vznikla?</p><p> </p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjEexSGxv-Z-FW6yQYuBQM77UT5cQxvY_i2iRMtEX5TNA9vqR7-DXCfy15n5w-5427yu555MYBUAGWdnkMrMxc4cmsJvN-eum9n1yC3DeHLsQurhhrWfoNYIc-pvZY-tX2q2f8JI0_onfMn/s1617/Screenshot_20210427-162529_Facebook.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1617" data-original-width="1080" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjEexSGxv-Z-FW6yQYuBQM77UT5cQxvY_i2iRMtEX5TNA9vqR7-DXCfy15n5w-5427yu555MYBUAGWdnkMrMxc4cmsJvN-eum9n1yC3DeHLsQurhhrWfoNYIc-pvZY-tX2q2f8JI0_onfMn/w428-h640/Screenshot_20210427-162529_Facebook.jpg" width="428" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Foto: Katka Dvořáková Manková<br /></td></tr></tbody></table><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjM8oBNwyWEw1nt5QeG-z2DpkJX5GRV3SEYfBu-syYMzumnn3BOMOYf6woiwixbG4LiipXvLMBgupT0BdcTg7gZ5t_EnZwmu7YNHX4P65i7CAUlgFzCMS3DlJwThgTrNJIc7Ri7_EKgR8gR/s1079/Screenshot_20210427-162144_Facebook.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="811" data-original-width="1079" height="482" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjM8oBNwyWEw1nt5QeG-z2DpkJX5GRV3SEYfBu-syYMzumnn3BOMOYf6woiwixbG4LiipXvLMBgupT0BdcTg7gZ5t_EnZwmu7YNHX4P65i7CAUlgFzCMS3DlJwThgTrNJIc7Ri7_EKgR8gR/w640-h482/Screenshot_20210427-162144_Facebook.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhoDtAwfQTrYwZEBJX7rHJVOhdkg1pJj3kmNGFtDqkn8scHWKKEab43lg2keoauGEE1UPvcrbw8ymoKntyksiWcaqQTVxYm8bw2gAlFc8j9FD_5Fge063pZw5xd6u74W0RVcOJE_QuW5P83/s1440/Screenshot_20210427-162234_Facebook.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1440" data-original-width="1079" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhoDtAwfQTrYwZEBJX7rHJVOhdkg1pJj3kmNGFtDqkn8scHWKKEab43lg2keoauGEE1UPvcrbw8ymoKntyksiWcaqQTVxYm8bw2gAlFc8j9FD_5Fge063pZw5xd6u74W0RVcOJE_QuW5P83/w480-h640/Screenshot_20210427-162234_Facebook.jpg" width="480" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjOcZbIk66K9FiQIgF3rPxsQaOWRI-mc4PG69buXPS6ZDYR09YQ1v5Z1UcT-gnB3LKN9k0Nk6Kc4EGgb-NquNcRWCqnGIQZDj3YD3dLlG9oxHaFUjJGUjeEGHgh4nRwZQ72vo_LvwoFfMur/s1437/Screenshot_20210427-162256_Facebook.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1437" data-original-width="1079" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjOcZbIk66K9FiQIgF3rPxsQaOWRI-mc4PG69buXPS6ZDYR09YQ1v5Z1UcT-gnB3LKN9k0Nk6Kc4EGgb-NquNcRWCqnGIQZDj3YD3dLlG9oxHaFUjJGUjeEGHgh4nRwZQ72vo_LvwoFfMur/w480-h640/Screenshot_20210427-162256_Facebook.jpg" width="480" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgmcuXkJFDm05hxj2D4licfZzDNIY6CpkWp39IWLW4bIytoCgmXzL3Lbo3-xU9ZhG6qXp7v0lIAT2gnDjQ21PXoZjOVkjoBDQdgl0l-ST03XQZMPFuCucI__W8Sg6PiIpJ9xjmvJoN8Nm_Z/s1443/Screenshot_20210427-162350_Facebook.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1443" data-original-width="1079" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgmcuXkJFDm05hxj2D4licfZzDNIY6CpkWp39IWLW4bIytoCgmXzL3Lbo3-xU9ZhG6qXp7v0lIAT2gnDjQ21PXoZjOVkjoBDQdgl0l-ST03XQZMPFuCucI__W8Sg6PiIpJ9xjmvJoN8Nm_Z/w478-h640/Screenshot_20210427-162350_Facebook.jpg" width="478" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgRiS_wink_YMiGHXkT9nOx0zqFW2Z1UcZ9VOQR4OvU3jtzBjhlOqr4TcZuZCBnyC_L9WSa8oZ9DxTdqqf_Gh9UF_1QGh5Ixqp2FLsq5QHW1cwB0TwoUz1qa2C4_eHGCAc_viAzS_qzHJlp/s1404/Screenshot_20210427-162502_Facebook.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1404" data-original-width="1079" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgRiS_wink_YMiGHXkT9nOx0zqFW2Z1UcZ9VOQR4OvU3jtzBjhlOqr4TcZuZCBnyC_L9WSa8oZ9DxTdqqf_Gh9UF_1QGh5Ixqp2FLsq5QHW1cwB0TwoUz1qa2C4_eHGCAc_viAzS_qzHJlp/w492-h640/Screenshot_20210427-162502_Facebook.jpg" width="492" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">Momentky z New Yorku: archiv Mirka Konvaliny<br /></div><p></p><p><br /><br />Nakonec se Mirek podělil o několik tipů z New Yorku, kde teď žije. Až se
budete chystat na svůj první pocovidový americký výlet, možná vám
přijdou k dobru jeho doporučení na to, kde se dá sehnat nejlepší bagel,
odkud je nejlepší výhled na New York nebo kolik hodin si vyšetřit na
prohlídku Metropolitního muzea. A odkaz na ojedinělou rozhlednu, který v podcastu slibuju, máte <a href="http://tady.">tady.</a><br /></p><p><br />Pojďte se na chvíli zasnít a přenést do New Yorku. Já bych letěla hned!!! <br /></p><p></p><b>Zdraví, Julie</b><br /><p><br /><br /><br /></p>Julihttp://www.blogger.com/profile/00820331597189289796noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7160959890610438590.post-14703996361374518942021-04-13T13:20:00.003-07:002021-04-13T13:37:35.379-07:00"Už jako malá jsem vždy popadla kolo a jela do vedlejší vsi, i když jsem to měla zakázané," vzpomíná z Anglie na svou touhu poznávat svět Hana Buhlová<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><p></p><p style="text-align: center;"><b>Z Bohuslavic do Middleton Tyas. Ze zapomenutého slezského kraje,
do zapomenutého anglického kraje. S Hankou Buhlovou jsem se neviděla
dobrých 20 let a až díky Facebooku jsem zjistila, že moje spolužačka z
gymplu z vedlejšího déčka, se kterou jsme zpívaly ve stejném sboru, dnes
zpívá ve sboru v severní Anglii, ba co, ona ho dokonce vede. </b></p><p style="text-align: center;">Celý podcast si můžete pustit<a href="https://www.buzzsprout.com/1317586/8329277-uz-jako-mala-jsem-vzdy-popadla-kolo-a-jela-do-vedlejsi-vsi-i-kdyz-jsem-to-mela-zakazane-vzpomina-z-anglie-na-svou-touhu-poznavat-svet-hana-buhlova"> tady.</a><b><br /></b></p><p style="text-align: center;"><b> </b></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><b><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8tdPwDx49AEEkf0ttp97bt-yve2f9AYKbsDKgZ8M4HeWR1ak3fWIyv6ereJo7KkblImaRcUr6Hn4ftfVUfesj28xWfmnjRXi0MyVdZJM0iyfRCZZmAovIiygEMOwP3ztCDQeBtctNn8M5/s1560/received_2772808476305739.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1560" data-original-width="1170" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8tdPwDx49AEEkf0ttp97bt-yve2f9AYKbsDKgZ8M4HeWR1ak3fWIyv6ereJo7KkblImaRcUr6Hn4ftfVUfesj28xWfmnjRXi0MyVdZJM0iyfRCZZmAovIiygEMOwP3ztCDQeBtctNn8M5/w480-h640/received_2772808476305739.jpeg" width="480" /></a></b></div><b><br /></b><p>Hanka
je můj první host ze série lidí, kteří pocházejí z mého rodného kraje.
Vy už za toho půl roku, kdy podcast natáčím, víte, že jsem poměrně
osobní a že už jsem mnohokrát narazila na pojem Hlučínsko. A čím dál víc
zjišťuju, kolik mých bývalých spolužáků, sousedů anebo lidí, na které
jsem někdy někde doma narazila, žije v cizině. Takže mě napadlo, že si
budu i je postupně zvát, abychom zhodnotili, jakou cestu už jsme ušli.<br /><br />Hanka
odjela do Londýna jako au pair, když se nedostala na svou vytouženou
JAMU. A z tříměsíčního pobytu se stalo 20 let, přibyly 3 děti a skvělý
James, se kterým teď Hanka vede hospodu v malebné vsi Middleton Tyas.
Doporučuju si vyhledat její fotografie. Přesně ta kamenná romantika,
jakou si u severní Anglie člověk představí.</p><p> </p><p></p><p></p><p></p><p></p><p></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgedhEJ7zolOQGM_GNBtzThDE-07Cz01knxeGxrNxv4FXdGRTvN2HeZZV-u3Hy7cxV7MH1F4QNAG4XodKr82sCgmMy4zyizDXmMaRGWRxsya2Ef7cQdRYBODRojmd5wibLObB1NwJKJDVqc/s1560/received_148860767129846.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1560" data-original-width="1170" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgedhEJ7zolOQGM_GNBtzThDE-07Cz01knxeGxrNxv4FXdGRTvN2HeZZV-u3Hy7cxV7MH1F4QNAG4XodKr82sCgmMy4zyizDXmMaRGWRxsya2Ef7cQdRYBODRojmd5wibLObB1NwJKJDVqc/w480-h640/received_148860767129846.jpeg" width="480" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjANRaWnKzyxvdrdv4AuOPvkGVOFKnMqodFKiEhc9M8ANQGb9UflMWP2v5Xy3jR8yxZrrPQ_o_OEIeXdppaHZkjZGjn_Z5fQrogFo1DNKsYh6bF8HmX97i61gYLcjGJlFkn8Pd-HndaBRVq/s1560/received_358669092023179.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1560" data-original-width="1170" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjANRaWnKzyxvdrdv4AuOPvkGVOFKnMqodFKiEhc9M8ANQGb9UflMWP2v5Xy3jR8yxZrrPQ_o_OEIeXdppaHZkjZGjn_Z5fQrogFo1DNKsYh6bF8HmX97i61gYLcjGJlFkn8Pd-HndaBRVq/w480-h640/received_358669092023179.jpeg" width="480" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCg6Ih3mGnYRLuOgvaQOZ0tKRzbBxGUV8g9SeOnIN3irUvV_5PuDavz__-uVJpIEpDljasp6K_SgvfUp_2Yux9MbY8AOn9rGe472C0Mi2AleWXbS9dIcnhtToivUDHJ3B-3L9aHTTa64N6/s1560/received_888929048611120.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1560" data-original-width="1170" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCg6Ih3mGnYRLuOgvaQOZ0tKRzbBxGUV8g9SeOnIN3irUvV_5PuDavz__-uVJpIEpDljasp6K_SgvfUp_2Yux9MbY8AOn9rGe472C0Mi2AleWXbS9dIcnhtToivUDHJ3B-3L9aHTTa64N6/w480-h640/received_888929048611120.jpeg" width="480" /></a></div><p></p><p></p><p></p><p></p><p></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><p></p><p></p><p></p><p></p><p></p><p></p><p></p><p> <br /></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkbjyrZK-2tVgtWyX9PX_ujK-dZc18O2Ozl5_bwne2grrPuNxy9wB3RFcwWGmcwc9nJ_K-OiqSeNw83nKxsKkKIUusmwxreWhMXtLz7sBhQinUTlKwoQjHSdm0j5WRaQXYVhQ1_3WAjPDM/s1560/received_254369602803351.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1170" data-original-width="1560" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkbjyrZK-2tVgtWyX9PX_ujK-dZc18O2Ozl5_bwne2grrPuNxy9wB3RFcwWGmcwc9nJ_K-OiqSeNw83nKxsKkKIUusmwxreWhMXtLz7sBhQinUTlKwoQjHSdm0j5WRaQXYVhQ1_3WAjPDM/w640-h480/received_254369602803351.jpeg" width="640" /></a></div> <p></p><p>V hodinovém povídání
se ptám na to, jaké byly její začátky, jaké pivo se na hranici se
Skotskem v jejich hospůdce čepuje, jak se stalo, že se česká holka stala
organizátorkou místního života a co nejraději v Anglii její rodina
dělá. Hanka zavzpomíná i na jedinečné setkání se zesnulým princem
Philipem, pro kterého měla jen slova chvály a lásky.</p><p><br /></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgdwMrn9IdNIFbGcXFsnq5hIu5kxiK9wse7n3dWFIKRWUM80jHjRAkGOkMhMIXms21hnDMp1fTxxrelLHt8lqo77ZV_OEWwvVFEbC6mx9jF9sBIxEhQc3AikG599W3is8HjT3FfwIM6gWQG/s1663/Screenshot_20210413-233543_Messenger.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1663" data-original-width="945" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgdwMrn9IdNIFbGcXFsnq5hIu5kxiK9wse7n3dWFIKRWUM80jHjRAkGOkMhMIXms21hnDMp1fTxxrelLHt8lqo77ZV_OEWwvVFEbC6mx9jF9sBIxEhQc3AikG599W3is8HjT3FfwIM6gWQG/w364-h640/Screenshot_20210413-233543_Messenger.jpg" width="364" /></a></div><p><br /><br /><b>Chci moc
poděkovat všem vám, kdo jste mi napsali po odvysílání rozhovoru s Petrem
Sísem. To, jak otevřeně a lidsky povídal o své práci i rodině, chytlo
za srdce strašně moc z vás a já mám z toho o to větší radost. </b></p><p><b>_______ <br /></b></p><p><b> </b></p><p></p><p>Sledujte podcast na podcastových aplikacích, označte si odběr sdílejte na <a href="https://www.facebook.com/domavnola" rel="noopener" target="_blank">Facebooku, na stránkách Doma v Nola </a>a chcete-li se vždy podívat i na fotogalerii k jednotlivému dílu, najdete ji na mém webu www.domavnola.com.</p><p> </p><p>Zdraví Julie</p><p><br /></p><p><br /></p><p><br /></p><p><br /></p><p><br /></p><p><br /></p><p><br /></p><p><br /></p><p><br /></p><br /><br /><br /><br /><br /> <p></p>Julihttp://www.blogger.com/profile/00820331597189289796noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7160959890610438590.post-2683517745579405042021-03-29T08:27:00.010-07:002021-03-29T21:26:20.896-07:00"Když je člověk rozdělen do více míst na světě, může to být záludné. Myslí si, že má několik životů najednou, ale nemá," přemýšlí ilustrátor Petr Sís<p style="text-align: center;">Petr Sís, ilustrátor, kterého netřeba příliš představovat. <a href="https://www.buzzsprout.com/1317586/8111971-do-urciteho-veku-rikate-detem-ze-vsechno-je-krasne-ze-motylci-litaji-kyticky-kvetou-a-nebe-je-modry-ale-pak-prijde-moment-kdy-jim-musite-zacit-rikat-ze-se-stavaji-i-smutne-veci-rika-ilustrator-petr-sis">V první části rozhovoru</a> jsme se věnovali převážně jeho nové knize <a href="https://wwnorton.com/books/9781324015741"><i>Nicky</i> & <i>Vera</i>: A Quiet Hero of the Holocaust and the Children He Rescued</a>, která dětem představuje období 2. světové války a nabízí možnost, jak se o těžkých tématech mezigeneračně bavit. Druhý díl spustíte <a href="https://www.buzzsprout.com/1317586/8228973-kdyz-je-clovek-rozdelen-do-vice-mist-na-svete-muze-to-byt-zaludne-mysli-si-ze-ma-nekolik-zivotu-najednou-ale-nema-premysli-ilustrator-petr-sis">kliknutím sem</a>.<b><br /></b></p><p style="text-align: center;"><br /></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiqeuP1EIYXVfAosyUw9wvV4l1b04sHOYkqC1NX0wcpc314Lq8IgsGifTeIcp3W2JNp9Hhf88UnBS07mKNuvcfahLu2kdRZJty_84LDrTttle_p62KYRJsxDQ0CP-7AqYMUIy0L_OK5WDlQ/s1280/Peter+Sis_photo2+by+Jan+Slavi%25CC%2581k+%25C2%25A9+DOX+CENTRE+FOR+CONTEMPORARY+ART.jpeg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1280" data-original-width="853" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiqeuP1EIYXVfAosyUw9wvV4l1b04sHOYkqC1NX0wcpc314Lq8IgsGifTeIcp3W2JNp9Hhf88UnBS07mKNuvcfahLu2kdRZJty_84LDrTttle_p62KYRJsxDQ0CP-7AqYMUIy0L_OK5WDlQ/w426-h640/Peter+Sis_photo2+by+Jan+Slavi%25CC%2581k+%25C2%25A9+DOX+CENTRE+FOR+CONTEMPORARY+ART.jpeg" width="426" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">foto: Jan Slavík<br /></td></tr></tbody></table><p><br />Od mnohých z vás přišly komentáře a nadšené ohlasy, že poslouchat pana Síse byla radost. Já s vámi souhlasím. Schválně jsem se střihem tohoto druhého dílu moc nepospíchala a snad mi to odpustíte - bylo to proto, že jsem si části šetřila a dávkovala jsem si jej postupně jako takový balzám na duši v jinak šíleném světě, který je přeplněný ne vždy úplně příjemnými informacemi a událostmi. <br /><br />V tomto díle rozhovoru vás nalákám na <b>vzpomínky pana Síse na paní Jackie Kennedy Onassis</b>, která byla editorkou jeho knihy o Praze Tři zlaté klíče, <b>i na povídání o tom, jak se dostal k práci ilustrátora pro slavné americké noviny a časopisy</b>. <br /><br />Povídáme si jako dva staří známí - čeští krajani ztracení ve velké Americe - a zjišťujeme, že ač jsou naše děti věkově velmi od sebe, máme/měli jsme ty stejné starosti a radosti. Jak se vyrovnat s tím, že naše děti nebudou nikdy naplno Čechy, jak se vyrovnat s tím, že nemluví úplně dokonale česky, že jsme my jejich rodiče imigranti často důvodem mnoha faux pas a jak jsme jako autoři na svých dětech závislí a do své tvorby promítáme jejich malé dětské americké životy.</p><p> </p><p> </p><p><b>--------- </b></p><p>Pokud vás čtení o Americe a New Orleansu baví, můžete dát like a follow na mém <a href="https://www.facebook.com/domavnola">Facebooku Doma v Nola</a>.
Doma v Nola je taky <a href="https://www.instagram.com/domavnola/">na Instagramu</a>. Chcete si taky něco poslechnout? Doma v Nola je i na podcastu. Najdete jej na všech podcastových aplikacích nebo klikněte <a href="https://www.buzzsprout.com/1317586/website/background/edit">sem</a>. </p><p> </p><p> </p><p></p><p><br /><br /></p><p><br /></p>
<div id="buzzsprout-large-player-1317586"></div><script charset="utf-8" src="https://www.buzzsprout.com/1317586.js?container_id=buzzsprout-large-player-1317586&player=large" type="text/javascript"></script>Julihttp://www.blogger.com/profile/00820331597189289796noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7160959890610438590.post-53845892170199347372021-03-10T07:52:00.003-08:002021-03-29T08:36:39.475-07:00"Do určitého věku říkáte dětem, že všechno je krásné, že motýlci lítají, kytičky kvetou a nebe je modrý. Ale pak přijde moment, kdy jim musíte začít říkat, že se stávají i smutné věci," říká ilustrátor Petr Sís <p style="text-align: center;"><b>Ilustrátor, autor dětských knih a animovaných filmů Petr Sís žije od roku, kdy já se narodila, v USA. Když jsem slyšela o jeho nové knize, kterou v Americe představil koncem ledna, věděla jsem, že bych s ním velmi ráda mluvila. Nejen o knize samotné, ale o životě vůbec. Petr Sís má na kontě skoro 30 vlastních dětských knih. Ačkoliv jsem jeho jméno vždy měla v povědomí, až s vlastními dětmi jsem objevila krásu, něžnost a cit pro detail jeho obrazů. Schválně říkám obrazů, protože každá stránka v jeho knize je jako samostatný obraz. Audio si můžete pustit<a href="https://www.buzzsprout.com/1317586/8111971-do-urciteho-veku-rikate-detem-ze-vsechno-je-krasne-ze-motylci-litaji-kyticky-kvetou-a-nebe-je-modry-ale-pak-prijde-moment-kdy-jim-musite-zacit-rikat-ze-se-stavaji-i-smutne-veci-rika-ilustrator-petr-sis"> kliknutím sem</a>.<br /></b></p><p style="text-align: center;"><b> </b></p><p style="text-align: center;"><b></b></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg7WrsmOAq937VsuIguID8wt8RxboqMbEkgdQZIBpRzjXW7WTXwqp9diAh4sVYvq16Zpg_UqZ300Hh_uzTj3iy95d1HyyaR35KdTbhC9yBzreOZZBXQDM4sQwvT48hyphenhyphenbt1wdERDJGl2DpNh/s1280/peter+sis_photo+by+Jan+Slavi%25CC%2581k+%25C2%25A9+DOX+CENTRE+FOR+CONTEMPORARY+ART.jpeg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="853" data-original-width="1280" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg7WrsmOAq937VsuIguID8wt8RxboqMbEkgdQZIBpRzjXW7WTXwqp9diAh4sVYvq16Zpg_UqZ300Hh_uzTj3iy95d1HyyaR35KdTbhC9yBzreOZZBXQDM4sQwvT48hyphenhyphenbt1wdERDJGl2DpNh/w640-h426/peter+sis_photo+by+Jan+Slavi%25CC%2581k+%25C2%25A9+DOX+CENTRE+FOR+CONTEMPORARY+ART.jpeg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Petr Sís žije v USA od roku 1982. Foto: Jan Slavík<br /></td></tr></tbody></table><p></p><p style="text-align: center;"><b></b></p><p style="text-align: center;"><b></b></p><p style="text-align: center;"><b></b></p><p><br />Ať už se procházíte starou Prahou v nádherné knize Tři zlaté klíče, pouštíte se do dobrodružství Robinsona Crusoa anebo se s jeho nejnovější knihou (zatím jen anglicky) <a href="https://wwnorton.com/books/9781324015741"><i>Nicky</i> & <i>Vera</i>: A Quiet Hero of the Holocaust and the Children He Rescued </a>snažíte svým dětem poprvé představit téma 2. světové války a holocaustu, vždycky je to plnohodnotný zážitek - kulturní a rodinný.<br /><br />Petra Síse, jak sám v rozhovoru přiznává, v Česku oslovují taky jako "Mistře". I když se při tomto oslovení ošívá, zároveň si myslím, že si jej užívá a zaslouží. Rozhovor pro podcast Doma v Nola jsme dělali přes ZOOM. Já ze své kuchyně v týdnu školních prázdnin, takže jsem musela nejdřív děti vyprovodit ke kamarádce. Pan Sís ze své podkrovní pracovny na venkově za New Yorkem. V pozadí jsem na zdi viděla jeho slavný velrybí plakát z newyorského metra, o kterém budeme mluvit v 2. dílu rozhovoru a díky tomu, že byl v domácím prostředí, ukázal mi i jinou velrybu - talisman, který si nosíval do nakladatelství při jednáních o nových projektech. <b>V něčem má ta prapodivná covidí doba své kouzlo. Dovoluji si říct, že ještě před rokem by mě žádat o "videorozhovor" skutečně nenapadlo.</b><br /><br />Nová kniha je nádherná, plná smutné české historie, ale také plná naděje. I když daleko od domova, Sísovy knihy jsou pevnou spojující nití. <i>"Myslel jsem si, že zvládnu své děti poučit o tom, co jsem prožil v komunistickém Československu, ale stejně pořád zjišťuju, že to rodilí Američané stále nejsou schopni pochopit. A tak může i tento příběh vyprávěný skrz hrdiny Věru a Nicholase být jistým úvodem pro studium o tehdejší tragické době,"</i> říká k příběhu Petr Sís.</p><p><br /><br /></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh4_7J_G60QO47FGMNxm0t6Un7D_O8X81Nw0iG-UGY2x8nCWnV_r0nKlbuTehV-gMBAXBYEV84esPig0vAHv_-UN1sjeQDZSQ6VIsnUTdjLse6S7c0_oxbuDjDmITnz0-zSjQ7uN70gGQyu/s1800/Nicky+%2526+Vera+cover_by+Peter+Sis.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1800" data-original-width="1367" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh4_7J_G60QO47FGMNxm0t6Un7D_O8X81Nw0iG-UGY2x8nCWnV_r0nKlbuTehV-gMBAXBYEV84esPig0vAHv_-UN1sjeQDZSQ6VIsnUTdjLse6S7c0_oxbuDjDmITnz0-zSjQ7uN70gGQyu/w486-h640/Nicky+%2526+Vera+cover_by+Peter+Sis.jpg" width="486" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Nová Sísova kniha vypráví příběh Nicholase Wintona a Věry, kterou jako jednu z téměř 700 českých dětí zachránil. <br /></td></tr></tbody></table><p></p><p><br /></p><p>Tady krátká ukázka <a href="https://www.e15.cz/rozhovory/ilustrator-petr-sis-lide-ted-vice-patraji-po-sve-minulosti-i-proto-ma-moje-kniha-ohlas-1378439">dvouhodinového rozhovoru</a>, který jsem nechtěla příliš krátit, a tak jsem jej tentokrát rozdělila do dvou dílů. <br /><br /><br /><i><b></b></i></p><blockquote><p><i><b></b></i></p><blockquote><p><i><b>V reportáži amerického veřejnoprávního rozhlasu NPR se vás redaktorka ptala, jestli dané téma není pro děti příliš temné. Co vám řekli v nakladatelství, když jste poprvé přišel s tímto nápadem?</b></i></p><p><i>Je to dilema. Do určitého věku říkáte dětem, že všechno je krásné, že motýlci lítají, kytičky kvetou a nebe je modrý, ale pak přijde moment, kdy jim musíte začít říkat, že se stávají i smutné věci. A je pravda, že nakladatelství často nechtějí riskovat.</i></p><p><i>Měl jsem ale velké štěstí, že redaktor knihy Simon Boughton je původem z Anglie, takže příběh znal. Mluvili jsme o tom, kdo by byl vzorem pro děti, bavili jsme se o hrdinství a o tom, kdo jsou hrdinové. Došli jsme až k tomu, že existují lidé, kteří pomohou lidem, a my o tom vůbec nevíme.<br /><br />A to už bylo jen malý kousek k Wintonovi a k tomu, že když přijel poprvé do Prahy, měl dobrou práci v bance a neměl vůbec důvod někomu pomáhat. Věděl ale, že by byl schopný něco uspořádat, a během několika týdnů a měsíců skutečně ty lidi zachránil. To mě fascinovalo.</i></p><p><i>V reportáži NPR také zazněla slova psycholožky, která téma dobře zasadila do kontextu a komentovala knihu tak, že jde o úvod nenásilného učení o tom, co se může stát. Myslel jsem si, že zvládnu své děti poučit o tom, co jsem prožil v komunistickém Československu, ale stejně pořád zjišťuju, že to rodilí Američané stále nejsou schopni pochopit. A tak může i tento příběh vyprávěný skrz hrdiny Věru a Nicholase být jistým úvodem pro studium o tehdejší tragické době.</i></p></blockquote><p><i></i></p></blockquote><p><i></i><br />Příjemný poslech a četbu.<br /><br /></p>
<div id="buzzsprout-large-player-1317586"></div><p><script charset="utf-8" src="https://www.buzzsprout.com/1317586.js?container_id=buzzsprout-large-player-1317586&player=large" type="text/javascript"></script> </p><p>--------- </p><p>Pokud vás čtení o Americe a New Orleansu baví, můžete dát like a follow na mém <a href="https://www.facebook.com/domavnola">Facebooku Doma v Nola</a>.
Doma v Nola je taky na <a href="https://www.instagram.com/domavnola/">Instagramu</a>.
Chcete si taky něco poslechnout? Doma v Nola je i na <a href="https://www.buzzsprout.com/1317586">podcastu</a>. Najdete jej na všech podcastových aplikacích.
</p>Julihttp://www.blogger.com/profile/00820331597189289796noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7160959890610438590.post-1464378146594177752021-02-26T10:13:00.001-08:002021-02-26T10:16:31.694-08:00Únor v Americe<p style="text-align: center;"><b> Únor v Americe může vypadat všelijak. Ten neworleanský je většinou plný karnevalových aktivit a je to ten měsíc v roce, kdy nevíte, co dřív a kam dřív. Pokud tady máte děti školou povinné, víte, že únor je taky "Měsíc černošské historie". Tedy měsíc, kdy se ve školách klade důraz na učivo o významných Afroameričanech. </b></p><p style="text-align: left;"><br /></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgDIwktYxKn0hCx9FA3jPXddkqt7YlqH0xhqP1P4q2f6_2_uNAZ6MQBeqrhKtzHYwQGqFGderTXV_9U338EjmRJdxoAjtNrrOACkexQobrLj2pF5zs9xfGwCxrQBa-ex-IUeFGG6O771xBY/s2048/20210211_062811.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1367" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgDIwktYxKn0hCx9FA3jPXddkqt7YlqH0xhqP1P4q2f6_2_uNAZ6MQBeqrhKtzHYwQGqFGderTXV_9U338EjmRJdxoAjtNrrOACkexQobrLj2pF5zs9xfGwCxrQBa-ex-IUeFGG6O771xBY/w428-h640/20210211_062811.jpg" width="428" /></a></div><p></p><p></p><p></p><p><b></b> </p><p>Každý rok děti dostanou jiný projekt k vypracování, někdy jen
přečíst si nějakou knihu, jindy koukají na film nebo přijdou domů s
letáčky s vybranými lidmi. Cílem je podpořit černošské děti a uvědomit si, jaký mají původ, ale samozřejmě taky vzdělat bělošskou většinu. Měsíc černošské historie poznáte v knihkupectvích i při sledování televize. Dětské pořady mají najednou zařazeny právě díly věnující se černošským osobnostem. Více jsem o tom, jak vše už téměř před 100 lety vzniklo, psala v textu pro <a href="https://www.seznamzpravy.cz/clanek/komentar-mesic-cernosske-historie-jak-o-afroamericanech-ucit-deti-140996">Seznam Zprávy</a>.</p><p></p><p style="text-align: left;"> </p><blockquote><div class="f_c3"><p class="e_Q"></p></div><blockquote><div class="f_c3"><p class="e_Q"><i></i></p></div><blockquote><div class="f_c3"><p class="e_Q"><i>"Mám teď před sebou seznam černošských
osobností, který dostala má osmiletá dcera ve škole. Do konce týdne má
odevzdat plakát s profilem jedné z nich. List obsahuje asi 100 jmen, je
roztříděný podle toho, v čem jednotlivé ženy a muži vynikali.
Spisovatelé, vynálezci, bojovníci za lidská práva, politici nebo
muzikanti.</i></p></div><div class="f_c3"><p class="e_Q"><i>Když jména okem
rychle přelétnu, sama se trochu zastydím, že většina z nich mi nic
neříká. Co třeba takový George Washington Carver, takzvaný „burákový
muž“, který za svůj život vymyslel okolo 100 různých výrobků z buráků?
Anebo Sarah Breedlove Walkerová, známá jako první černošská milionářka,
která udělala kariéru na kosmetických výrobcích pro ženy její rasy?
Říkají vám něco jména jako Nancy Wilsonová, Nat King Cole, Lewis Latimer
nebo Ruby Bridgesová?"</i></p></div></blockquote><div class="f_c3"><p class="e_Q"><i></i></p></div></blockquote></blockquote><blockquote><div class="f_c3"><p class="e_Q"></p></div></blockquote><div class="f_c3"><p class="e_Q"></p></div><p style="text-align: left;"><b> </b></p><p style="text-align: left;">Ať si vygooglujete kohokoliv z tohoto jen velmi krátkého seznamu, myslím, že budete každým příběhem dost překvapení. Je mi jasné, že téma afroamerické historie není úplně blízké českému čtenáři, ale jakmile se začtete, začne vás fascinovat. <a href="https://www.africanamericanhistorymonth.gov/for-teachers/">Na těchto stránkách</a> jsou například detailní a přehledné materiály k různým tématům, které se dají použít i ve školách. Třeba tady jsou nějací učitelé a učitelky nebo zkrátka rodiče, kteří témata rasismu, otroctví, rozvnoprávnosti a respektu k druhým budou chtít doma probrat. Dejte mi pak určitě vědět, jak k tomu přistupujete právě vy a jak reagují vaše děti. Ptají se, proč vypadají jejich spolužáci jinak? Anebo proč jsou ony samotné jiné?</p><p style="text-align: left;"><br /></p><p style="text-align: left;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhngRuQP6lMdQir928XZ4xZqmj2LGgCkUL_sD8eidtEPtaPgrNYKnzymRFcXrcL-wYfGUeQHx9M0uPLQ4pbS1sdW26ARK48u0NjI7i55MkoLCl8VVixHdWmnNRcssErG5EpRdq8O5hVRH93/s4592/P1000190.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3064" data-original-width="4592" height="429" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhngRuQP6lMdQir928XZ4xZqmj2LGgCkUL_sD8eidtEPtaPgrNYKnzymRFcXrcL-wYfGUeQHx9M0uPLQ4pbS1sdW26ARK48u0NjI7i55MkoLCl8VVixHdWmnNRcssErG5EpRdq8O5hVRH93/w640-h429/P1000190.JPG" width="640" /></a></div><b><br /></b><p></p><p style="text-align: left;">Nedávno jsem dostala nádherný dopis od známého, který po asi dvou letech, co má doma v knihovně založenu mou <a href="https://www.radioteka.cz/detail/crobook-498349-julie-urbisova-doma-v-nola">knihu Doma v Nola</a>, si ji konečně přečetl. Napsal kromě tolika krásných "knižních vyznání" taky to, že jej překvapilo, že je na začátku knihy několik kapitol na téma Afroameričanů a že se podivil, cože jsem se to v New Orleans stala za aktivistku.<b> Pár dní jsem pak nad tím detailem přemýšlela. Jsem opravdu ta novinářka aktivistka? Která má názor předem a podle toho píše? Nemyslím si. Když ale žijete v místě a ve státě, kde jsou tato témata denně přítomná v životě lidí, kdy generace černochů jsou poznamenané segregací, o otroctví ani nemluvě, je celkem přirozené, že se o to budete zajímat, budete chtít objevovat a vzdělávat se víc. Když pak máte děti, které chodí domů s různými otázkami ohledně barvy pleti svých kamarádů, když je vezmete na výlet na nejbližší plantáž, musíte mít podle mě předem připravenu odpověď. Svůj text na Seznam Zprávách uzavírám takto: </b></p><p style="text-align: left;"><b> </b><br /><b></b></p><blockquote><blockquote><b><i><span style="font-weight: normal;"><blockquote><blockquote>"Má Ela si asi i kvůli jménu vybrala Ellu Fitzgeraldovou. Začítává se do
jejího příběhu a k tomu nám hraje její první hit „A-Tisket, A-Tasket“
z roku 1938. „Ella Fitzgerald byla první královnou jazzu,“ čte mi nahlas
Ela z dětské knížky a hned vykřikuje. „Mami, já chci být také královnou
jazzu. První českou královnou jazzu,“ směje se a začne zpívat. Proč ne.
Měsíc černošské historie plní účel i v naší rodině. Inspiruje, dává
nápady, nechává děti snít."</blockquote></blockquote></span></i></b></blockquote></blockquote><p><b> </b></p><p><b>To, že poslední měsíc doma nehraje skoro nic jiného než alba Elly Fitzgerald mě činí nadmíru šťastnou, co vám budu povídat. </b></p><p><b> </b></p><p></p><p><b>--------- </b></p><p>Pokud vás čtení o Americe a New Orleansu baví, můžete dát like a follow na mém <a href="https://www.facebook.com/domavnola">Facebooku Doma v Nola</a>.
Doma v Nola je taky <a href="https://www.instagram.com/domavnola/">na Instagramu</a>. Chcete si taky něco poslechnout? Doma v Nola je i na podcastu. Najdete jej na všech podcastových aplikacích nebo klikněte <a href="https://www.buzzsprout.com/1317586/website/background/edit">sem</a>. </p><p style="text-align: left;"><b></b></p><p><b> </b></p><p></p><p><br /></p>Julihttp://www.blogger.com/profile/00820331597189289796noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7160959890610438590.post-83744257261313242732021-02-23T03:39:00.004-08:002021-03-29T08:39:19.355-07:00"Píšu většinou o ženách, protože ženám víc rozumím. Je to taky způsob, jakým se snažím projevit svůj feminismus," poznamenává Monika Zgustová, česká spisovatelka žijící v Barceloně <p style="text-align: center;"><b>Monika Zgustová, spisovatelka českého původu, která žije od
80. let v Barceloně. Do španělštiny a katalánštiny překládá české autory
- mimo jiné Bohumila Hrabala, Václava Havla nebo Jaroslava Seiferta.</b> <b>Poprvé jsem ji jako autorku zaregistrovala před 5 lety, kdy vyšel v češtině její román Růže pro Stalina.
Tu knihu jsem si několik měsíců poté, co vyšla, vezla s sebou před
oceán a už ji mezitím zase odvezla zpátky do Čech, aby kolovala rodinou,
všem jsem ji doporučovala. Audio se můžete pustit <a href="https://www.buzzsprout.com/1317586/7907149-pisu-vetsinou-o-zenach-protoze-zenam-vic-rozumim-je-to-taky-zpusob-jakym-se-snazim-projevit-svuj-feminismus-poznamenava-monika-zgustova-ceska-spisovatelka-zijici-v-barcelone">kliknutím sem</a>.<br /></b></p><p> </p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgCRgmGRbXyF-a-UaA9lkIjMIi2OeHknOrIFxKH5CZzMX0As6wVDx0wRKAjrU_PLJwjyrVg983Sq21GQrUO6vVDro1o1vR-mdsdC0PHlnwXeeWMHpP37jst8glu44wRqtAmDE6T33fCvrl4/s2048/Monika-3.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1365" data-original-width="2048" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgCRgmGRbXyF-a-UaA9lkIjMIi2OeHknOrIFxKH5CZzMX0As6wVDx0wRKAjrU_PLJwjyrVg983Sq21GQrUO6vVDro1o1vR-mdsdC0PHlnwXeeWMHpP37jst8glu44wRqtAmDE6T33fCvrl4/w640-h426/Monika-3.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">foto: Drew Stevens<br /></td></tr></tbody></table><br /><p></p><p>Biografický román o Stalinově dceři Světlaně
Allilujevové mě naprosto strhnul. Nedávno vyšla nová kniha rozhovorů s
ženami, které si prošly gulagy - <a href="https://argo.cz/knihy/oblecene-k-tanci-na-snehu/" rel="noopener" target="_blank"><b>Oblečené k tanci na sněhu</b></a>.
Silná témata a silné ženy. "Píšu většinou o ženách, protože ženám víc
rozumím. Je to taky způsob, jakým se snažím projevit svůj feminismus,"
říká k tomu v rozhovoru Monika.<br /><br />Za ženami, které komunistický
režim odsoudil k životu v gulagu, jezdila nejen do jejich moskevských
bytů, ale s některými se sešla i v Londýně nebo Paříži, kam emigrovaly.
Jsou to všechno vlastně stejné příběhy a přitom tak jiné. Smutné,
strhující, těžké a přitom plné naděje. <br /><br /><b>Tady je ukázka začátku jednoho z rozhovorů: </b><br /><br /></p><p style="text-align: center;"><i></i></p><blockquote><p style="text-align: center;"><i>"Valentina
je jedna z posledních žen, které v Moskvě navštívím, a za tím účelem
pojedu na moskevské předměstí, kde žije. Vstávám velice brzy, protože
musím jet metrem až za město a poté pokračovat příměstským vlakem, který
nejezdí často a nemá pravidelný jízdní řád.</i></p></blockquote><p> </p><blockquote><div class="episode_description" data-controller="convert-links-to-open-in-new-tab" data-tabs-panel="description" data-target="tabs.panel"><p style="text-align: center;"><i> Zdá se, že
do Ščerbinky nikdy nedorazím, a tak to vzdávám. Posadím se na lavičku v
parku, který obklopuje palác Caricyno, a volám paní Valentině, abych jí
oznámila, že schůzku ruším.</i></p><p style="text-align: center;"><i></i></p></div></blockquote><p> </p><blockquote><div class="episode_description" data-controller="convert-links-to-open-in-new-tab" data-tabs-panel="description" data-target="tabs.panel"><p style="text-align: center;"><i> "Ale proč, moje zlatá? Proč, drahoušku?"</i></p><p style="text-align: center;"><i></i></p></div></blockquote><p> </p><blockquote><div class="episode_description" data-controller="convert-links-to-open-in-new-tab" data-tabs-panel="description" data-target="tabs.panel"><p style="text-align: center;"><i>"Nemůžu k Vám dojet, nejde žádný vlak."</i></p><p style="text-align: center;"><i></i></p></div></blockquote><p> </p><blockquote><div class="episode_description" data-controller="convert-links-to-open-in-new-tab" data-tabs-panel="description" data-target="tabs.panel"><p style="text-align: center;"><i>"Vy jste spisovatelka, že, krasavice moje?"</i></p><p style="text-align: center;"><i></i></p></div></blockquote><p> </p><blockquote><div class="episode_description" data-controller="convert-links-to-open-in-new-tab" data-tabs-panel="description" data-target="tabs.panel"><p style="text-align: center;"><i>"Snažím se o to."</i></p><p style="text-align: center;"><i></i></p></div></blockquote><p> </p><blockquote><div class="episode_description" data-controller="convert-links-to-open-in-new-tab" data-tabs-panel="description" data-target="tabs.panel"><p style="text-align: center;"><i>"A chcete napsat knihu?"</i></p><p style="text-align: center;"><i></i></p></div></blockquote><p> </p><blockquote><div class="episode_description" data-controller="convert-links-to-open-in-new-tab" data-tabs-panel="description" data-target="tabs.panel"><p style="text-align: center;"><i>"Ano."</i></p><p style="text-align: center;"><i></i></p></div></blockquote><p> </p><blockquote><div class="episode_description" data-controller="convert-links-to-open-in-new-tab" data-tabs-panel="description" data-target="tabs.panel"><p style="text-align: center;"><i>"A
vy myslíte, že ta kniha spadne z nebe? Že se napíše sama? Podívejte,
moje milá, když někdo po něčem opravdu touží, musí si za tím jít. Stůj
co stůj! Jinak v životě nic nedokážete.</i> <i>Pokud vás od mé návštěvy odradí
první překážka, zůstaňte raději doma a nic si neplánujte."</i></p></div></blockquote><div class="episode_description" data-controller="convert-links-to-open-in-new-tab" data-tabs-panel="description" data-target="tabs.panel"><p style="text-align: center;"><i></i></p><p><i> </i></p><p><i>Se
sklopenou hlavou zahanbeně čekám víc než dvě hodiny na nástupišti
bičovaném vlhkým podzimním větrem a za zimní teploty, abych nastoupila
do prvního vlaku, který jede do Ščerbinky." </i></p><p><i> </i></p><div id="buzzsprout-large-player-1317586"></div><i><script charset="utf-8" src="https://www.buzzsprout.com/1317586.js?container_id=buzzsprout-large-player-1317586&player=large" type="text/javascript"></script> </i></div><div class="episode_description" data-controller="convert-links-to-open-in-new-tab" data-tabs-panel="description" data-target="tabs.panel"><i>Jak se Monika po tomto telefonátu cítila a jak rozhovor nakonec dopadl? I na to se ptám v<a href="https://www.buzzsprout.com/1317586" rel="noopener" target="_blank"> podcastu Doma v Nola</a>.
Povídání s Monikou Zgustovou pro mě bylo něco jako terapie. Žena, která
jako teenager s rodiči emigrovala přes Indii do USA, a pak si vybrala
pro svůj život Španělsko, působí jako typický příklad kosmopolitního
člověka. Kdyby právě nebyla pandemie, trávila by měsíc v New Yorku, kam
pravidelně jezdí učit a nasávat Ameriku. Možná taky psát. </i></div><p> </p><p></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEha9SmOrsy5fVHAQFi9RkUZ0ulV4bDgtuMFsJ9tAvjR2lT329x5-EVOSobB3K1L7hGLK5MbFwCTsAPm7n0rZ49JJu4KuBFU4ekDXnH07k1lbExJrB-Sf4yAiraejTXctnyGsPR7B0UiCHz8/s2048/Sin+ti%25CC%2581tulo7.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1442" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEha9SmOrsy5fVHAQFi9RkUZ0ulV4bDgtuMFsJ9tAvjR2lT329x5-EVOSobB3K1L7hGLK5MbFwCTsAPm7n0rZ49JJu4KuBFU4ekDXnH07k1lbExJrB-Sf4yAiraejTXctnyGsPR7B0UiCHz8/w450-h640/Sin+ti%25CC%2581tulo7.jpg" width="450" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Po příjezdu do Španělska jako začínající
novinářka při rozhovoru o lingvistických otázkách v Baskicku s
univerzitní profesorkou Miren Azkarate. V San Sebastiánu v 80. letech.</td></tr></tbody></table><p></p><p></p><p></p><p><br /><br />My dvě
už máme naplánované kafe někde "na cestě". Pro vás je tady pozitivní
rozhovor taky o tom, jak nepropadat zbytečným chmurům. A jak slibuju v
závěru, <a href="https://www.youtube.com/watch?v=gyds04mi_Z0&t=492s" rel="noopener" target="_blank">tady je odkaz na jeden jazzový koncert, který vás na hodinku přenese úplně jinam</a>.<b><br /></b></p><p><b>--------- </b></p><p>Pokud vás čtení o Americe a New Orleansu baví, můžete dát like a follow na mém <a href="https://www.facebook.com/domavnola">Facebooku Doma v Nola</a>.
Doma v Nola je taky <a href="https://www.instagram.com/domavnola/">na Instagramu</a>. Chcete si taky něco poslechnout? Doma v Nola je i na podcastu. Najdete jej na všech podcastových aplikacích nebo klikněte <a href="https://www.buzzsprout.com/1317586/website/background/edit">sem</a>. </p><p><b> </b></p>
Julihttp://www.blogger.com/profile/00820331597189289796noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-7160959890610438590.post-34435473847107279442021-02-03T18:15:00.009-08:002021-03-29T08:40:05.630-07:00PODCAST #13: "Němci se za sebe umí prát a prosadit si svoje. Ráda bych si tu schopnost odtud jednou odvezla," přeje si novinářka a dokumentaristka Veronika Jonášová<p style="text-align: center;"><b>V Berlíně by chtěl žít každý, mohli bychom parafrázovat slavné Cimrmany. Oblíbené město umělců, architektů, muzikantů a kreativců všeho druhu. Je to město, které ač
velmi blízko českým hranicím, je už tak světové. V podcastu si tentokrát povídám s
novinářkou, dokumentaristkou a spisovatelkou Veronikou Jonášovou o
životě tam a také o nové knize Zeď mezi námi, kterou společně s dalšími
autory napsala. Audio si můžete pustit <a href="https://www.buzzsprout.com/1317586/7638415-nemci-se-za-sebe-umi-prat-a-prosadit-si-svoje-rada-bych-si-tu-schopnost-odtud-jednou-odvezla-preje-si-novinarka-a-dokumentaristka-veronika-jonasova">kliknutím sem</a>.<br /></b></p><p style="text-align: center;"><b> </b></p><p><b></b></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><b><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhAJyO7wuI6xvyh_xlz5-ONXGDbDKVTr9PGDAxcl1wUbj6FNDyGQw-3YBaedGFjyiU3nTyDKHvaR7ZW7FiK9eK8oihFmFIjAx7rge45h-aK2Oue2nqNuV9BulcL0eITdOVwcfEkw_wO4J13/s2048/DSC04105.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1552" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhAJyO7wuI6xvyh_xlz5-ONXGDbDKVTr9PGDAxcl1wUbj6FNDyGQw-3YBaedGFjyiU3nTyDKHvaR7ZW7FiK9eK8oihFmFIjAx7rge45h-aK2Oue2nqNuV9BulcL0eITdOVwcfEkw_wO4J13/w484-h640/DSC04105.jpg" width="484" /></a></b></div><b></b><br />V předmluvě <a href="https://www.albatrosmedia.cz/tituly/65867905/zed-mezi-nami/">knihy</a> se mimo jiné píše: "Dnešní
„emigranti“ už zdaleka neprožívají taková dramata a nejistotu jako
jejich rodiče a prarodiče. Jdou z jedné svobodné země do jiné, kdy
hranice mezi nimi existuje prakticky už jen na mapě. Nedávná omezení
kvůli pandemii koronaviru nám však připomínají, že nic není samozřejmé.
Staré zdi padají, nové se mohou kdykoli znovu stavět." A tak jsem se Veroniky zeptala, jaké jsou ty zdi naší generace. Co stojí mezi Němci a Čechy v této prazvláštní době? A jak se žije jejich české rodině v Berlíně, který je už téměř rok "uzavřen"?<br /><p></p><p> </p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiu57yGUOgRuAduixnZoHRYocjiDv3KOPwVOZ7R_JrsNxBSLRn70UDuEkU1YPgczKJwAlucJXhRdOeih_uiEdgtwWecZ8D182bMZIXKMDXXpjrsVqORUvhdMr5ul4enHwH1ioIgmmMnArjn/s2048/20150810+IMG+3823+Jonas+family.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1365" data-original-width="2048" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiu57yGUOgRuAduixnZoHRYocjiDv3KOPwVOZ7R_JrsNxBSLRn70UDuEkU1YPgczKJwAlucJXhRdOeih_uiEdgtwWecZ8D182bMZIXKMDXXpjrsVqORUvhdMr5ul4enHwH1ioIgmmMnArjn/w640-h426/20150810+IMG+3823+Jonas+family.JPG" width="640" /></a></div><p></p><div class="episode-flex"><div class="episode__left"><div class="episode__description" data-controller="convert-links-to-open-in-new-tab" data-tabs-panel="description" data-target="tabs.panel"><p> </p><p>Veronika
žije společně se svým mužem Martinem, zpravodajem ČT v Německu, a dvěma
dětmi už 5 let. Je to jejich druhý pracovní pobyt tam.
Koronavirová krize jim trochu narušila plány, když se omezilo
přeshraniční cestování. I když je to z Berlína do její rodné Prahy
stejně jako z Ostravy, hranice najednou znovu znamenají pomyslnou zeď.
Veronika nedávno napsala společně s dalšími autory knihu rozhovorů o
Češích žijících v Německu a Němcích v Česku. Téma jako stvořené pro můj
podcast. <br /></p><p> </p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjtfCQ2LAWglm4e97FzZLD7J0TdtiYf50xUAlCVggjOryXXGCqF-dWs7PV-exiZe51zFDnh8M0nE341wrRP0pWM_lTaOar21SfTZdyDNpTxHPGnzx49P4oWp9HntpAbk4n3A8MZbkpGQ3JZ/s373/126381739_242197860915616_7400368327332161305_n.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="373" data-original-width="280" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjtfCQ2LAWglm4e97FzZLD7J0TdtiYf50xUAlCVggjOryXXGCqF-dWs7PV-exiZe51zFDnh8M0nE341wrRP0pWM_lTaOar21SfTZdyDNpTxHPGnzx49P4oWp9HntpAbk4n3A8MZbkpGQ3JZ/w480-h640/126381739_242197860915616_7400368327332161305_n.jpg" width="480" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Veronika s jazzovou zpěvačkou Martinou Barta <br /></td></tr></tbody></table><p></p><p></p><p> </p><p>Povídáme si o knize, zajímavých osobnostech v ní, o
životě její rodiny v současném Německu, o tom, zda se náš západní soused
o Česko zajímá a proč jsme tak jiní. Dostaly jsme se i k tématu, které
nás dvě osobně spojuje - a to je pátrání po německých předcích. Veronika se pustila do zjišťování okolností, při kterých zemřel v poválečné době její prapradědeček a mnohé zjistila od <a href="https://www.respekt.cz/externi-hlasy/chcete-byt-radsi-zastreleni-nebo-obeseni">historika Martina Hájka, o kterém v podcastu mluvíme. </a><br /></p><p> </p><p></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjTLn-XHqagYzkqw0-tT9XuawL7QCzUSfOrkTx6z96-qbRnpD9HxJRV965KTNrBuuq8Ery1K5H1tK5tMtyf-tDh-WW_eV2-XycvULsjOxQXemZ6LvZukBuIBozwgvrAqvpSb6edh9nTtQ8Q/s1108/53475212_10157355782517638_1444799197051092992_o.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1108" data-original-width="1080" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjTLn-XHqagYzkqw0-tT9XuawL7QCzUSfOrkTx6z96-qbRnpD9HxJRV965KTNrBuuq8Ery1K5H1tK5tMtyf-tDh-WW_eV2-XycvULsjOxQXemZ6LvZukBuIBozwgvrAqvpSb6edh9nTtQ8Q/w624-h640/53475212_10157355782517638_1444799197051092992_o.jpg" width="624" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Praprababička Hedvika, po jejímž osudu Veronika pátrá</td><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><br /></td><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><br /></td><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><br /></td><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><br /></td></tr></tbody></table><p></p><p> </p><p><b>Pro mě
nesmírně zajímavý, příjemný a poučný rozhovor. Snad bude stejně bavit i
vás.</b> <br /></p><p></p><p></p><p></p><p></p><p><br /><br /><br /></p></div></div></div>
<div id="buzzsprout-large-player-1317586"></div><p><script charset="utf-8" src="https://www.buzzsprout.com/1317586.js?container_id=buzzsprout-large-player-1317586&player=large" type="text/javascript"></script>
--------- </p><p>Pokud vás čtení o Americe a New Orleansu baví, můžete dát like a follow na mém <a href="https://www.facebook.com/domavnola">Facebooku Doma v Nola</a>.
Doma v Nola je taky <a href="https://www.instagram.com/domavnola/">na Instagramu</a>. Chcete si taky něco poslechnout? Doma v Nola je i na podcastu. Najdete jej na všech podcastových aplikacích nebo klikněte <a href="https://www.buzzsprout.com/1317586/website/background/edit">sem</a>. </p>Julihttp://www.blogger.com/profile/00820331597189289796noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-7160959890610438590.post-78601349874230333452021-02-03T17:51:00.002-08:002021-03-29T08:41:09.713-07:00PODCAST #12: Co se nevešlo do novin - První dámy USA v historii a dnes <p style="text-align: center;"><b>Spojené státy mají nového prezidenta a novou první dámu. K
manželům Bidenovým teď směřují oči nejen celé Ameriky, ale i celého
světa. Dnešní díl podcastu Doma v Nola nebude příběhem jednoho Čecha či
Češky. <br /><br /></b>Když mi zůstal po prezidentsko-inaugurační zimní
zpravodajské smršti zajímavý materiál o prvních dámách, řekla jsem si,
že jej nenechám ležet jen tak v počítači, ale že by vás krátké shrnutí
či hodnocení toho, jakou práci mají na starosti první dámy, mohlo
zajímat. A tak tady je dnešní díl na téma americké první dámy. <b>Audio si můžete pustit <a href="https://www.buzzsprout.com/1317586/7522420-co-se-neveslo-do-novin-prvni-damy-usa-v-historii-a-dnes">kliknutím sem</a>.<br /></b></p><p> </p><p></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgxxTaLA7VTUPFFpHzB1EVENp3YYEuJ5ohHanszuIehaY08IC7yrEQhd1jMIkre865lrYFwSQetk92io0v4aJoEXrbkOI6b0YJOjopL0cQv9MKHpXUJzj-0kVyD_eWpZ5RvZC3Qcuf6HYX1/s2048/rene-deanda-zfKlCKK-Ql0-unsplash.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1365" data-original-width="2048" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgxxTaLA7VTUPFFpHzB1EVENp3YYEuJ5ohHanszuIehaY08IC7yrEQhd1jMIkre865lrYFwSQetk92io0v4aJoEXrbkOI6b0YJOjopL0cQv9MKHpXUJzj-0kVyD_eWpZ5RvZC3Qcuf6HYX1/w640-h426/rene-deanda-zfKlCKK-Ql0-unsplash.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span>Foto: <a href="https://unsplash.com/@renedeanda?utm_source=unsplash&utm_medium=referral&utm_content=creditCopyText">René DeAnda</a> on <a href="https://unsplash.com/s/photos/white-house?utm_source=unsplash&utm_medium=referral&utm_content=creditCopyText">Unsplash</a></span></td><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span> </span></td></tr></tbody></table><p> </p><p>V
Bílém domě střídá Melanii Trump, bývalou modelku, univerzitní učitelka
Jill Biden. Změna to bude na první pohled obrovská. Od Melanie se možná
na začátku neočekávalo až tolik. Pěkná tvář, doplněk svého muže. Na
druhou stranu kvůli jejímu evropskému původu na začátku prezidentování
Donalda Trumpa zaznívaly názory, že její příběh pomůže milionům
konzervativních Američanů pochopit složité osudy imigrantů. Nestalo se,
ba možná stalo se právě naopak. Byla ještě více potichu, než se čekalo.
Profesorka Christine Day vyučuje politologii a historii ženského hnutí
na mé americké alma mater - University of New Orleans. Ptala jsem se jí
nejen na Melanii Trump. <br /><br />O prvních dámách z hlediska módy v druhé půlce pořadu s novinářkou, zástupkyní šéfredaktora časopisu Forbes Irenou Cápovou. <br /></p><p></p><p></p><p></p><p></p><p><br /><b>Těším
se na příště, můžete mě sledovat na Facebooku i Instagramu pod jménem
Doma v Nola, děkuji za vzkazy, které píšete a pokud Vás zajímá nějaké
téma, země nebo osobnost, dejte vědět. Inspirace není nikdy dost. </b></p><p><b><br /></b></p><p><b><br /></b></p>
<div id="buzzsprout-large-player-1317586"></div><script charset="utf-8" src="https://www.buzzsprout.com/1317586.js?container_id=buzzsprout-large-player-1317586&player=large" type="text/javascript"></script>Julihttp://www.blogger.com/profile/00820331597189289796noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-7160959890610438590.post-73618485717094258902021-02-01T07:10:00.005-08:002021-02-01T17:09:36.426-08:00Kdy jste naposledy zavolali babičce a dědovi?<p style="text-align: center;"><b></b></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><p><b>Tohle téma vlastně nemá nic společného s New Orleansem. I když. Pokud bych žila v Česku, asi by to nebylo vůbec téma, protože bych byla v blízkosti a nejenže bych prarodiče mohla vídat (teď v době covidu snad alespoň z okna), ale taky bych jim mohla zavolat bez dlouhého plánování.</b></p><p><b> </b></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEil2y5N4Ue7jxOX0qPtkSTVn70JT1F_MvKo0QkJaTLelQK4vKxvw4KHoK0zHHFUga51reSfuKBOHK1gDZKP9V0SgnAKaAN41_1FU23LM7HXCgGPG0vBwd_G-0U7c77-pzAg0j4yxqX9PCyJ/s2048/IMG_20210201_054748_366.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="2029" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEil2y5N4Ue7jxOX0qPtkSTVn70JT1F_MvKo0QkJaTLelQK4vKxvw4KHoK0zHHFUga51reSfuKBOHK1gDZKP9V0SgnAKaAN41_1FU23LM7HXCgGPG0vBwd_G-0U7c77-pzAg0j4yxqX9PCyJ/w634-h640/IMG_20210201_054748_366.jpg" width="634" /></a></div><p><b> <br /></b></p><p></p><p>Mám strašně velké štěstí, že babičku a dědu ještě mám. Jsou úžasní. Jsou to lidé, kteří si život oddřeli, kteří jsou dodnes nejšťastnější, když můžou vykonávat smysluplnou práci. <b>Takže pokud je venku jen trochu snesitelně, najdete mého sedmaosmdesátiletého dědu zásadně venku. Buď v jeho stolařské dílně, kde má pořád něco důležitého na práci a kde to voní dřevem a piliny jsou úplně všude, anebo zrovna sype slepicím a počítá vajíčka. Babička zase neustále něco přesazuje, stěžuje si, že už to není, co to bývalo a jindy se zas raduje, co jí právě rozkvetlo. </b>V dobách zimních měsíců zase pořád suší jabka nebo loupe ořechy. Nic nechutná tak, jako její křížaly a jako vánoční fazolová polévka z babiččiných obřích fazolí, které se každý rok plazí po dřevěných tyčkách vyrobených dědou. </p><p> </p><p>Strašně jim závidím ten jejich život. Obklopení stromy, kytkami a širokou rodinou, která vždycky pomůže a zařídí, co potřebují.</p><p> </p><p>O víkendu jsem na ně zase myslela. Malá Ada měla narozeniny, já jí vázala kytičku z toho, co mám zrovna na zahradě. Lásku ke kytkám a hlíně mám od babičky Jarky. Pokaždé, když jí volám, nezapomenu zmínit, co zrovna kvete u nás, na čem mám zrovna plíseň či mšice a i když vím, co s tím dělat, nebo bych si to mohla jednoduše vygooglovat, zeptám se jí, co s tím. Dám jí prostor mě poučit, protože toho chci prostě slyšet co nejvíc. <b>Slyšet, jak to dělala celý život ona. Jak se to ona musela všechno naučit sama. Bez Googlu. Poslouchám, jak vychovala 5 dětí, starala se o přestárlé rodiče svého muže, zatímco on, aby uživil rodinu, byl pořád fuč. O tom, jak když si moje maminka jako malá zlomila ruku, vzala ji na záda a autobusem odvezla do opavské nemocnice. Žádné auto, žádné telefony.</b> O tom, jak vyrostla v bídě a o tom, jak si jedna její sestra vzala ve Zlíně jakéhosi pana Baťu. Babička to neví, ale já si naše rozhovory poslední dobou nahrávám. S druhou babičkou Hedvikou jsem to neudělala a když jsem její vyprávění, které jsem měla pečlivě zaznamenané na papíře, při jednom stěhování ztratila, chtěla jsem si nafackovat. </p><p><br /></p><p>Když žijete někde, kde máte sedmihodinový časový posun, znamená to, že musíte sakra myslet na to, že chcete volat prarodičům. Mají své rituály a já vím, že po 7. hodině večerní českého času už se jim nedovolám. Každý z nich se zavře ve svém pokoji a sleduje si své zprávy a další program. Takže mám jedinou možnost hned ráno, než začne náš den. Což je ale zase ne úplně praktické v ranním shonu, a tak je těch telefonátů mnohem míň, než by mělo.</p><p> </p><p>Dnes jsem si ale vzpomněla hned v sedm a snad jim zlepšila den. Nikdy nezapomenou pozdravit celou širokou rodinu, nikdy se nezapomenou zeptat, jaké je počasí a já zase jich, kolik dnes slepice snesly vajec a jestli je ještě venku sníh nebo ne. </p><p><br /></p><p><b>A tak se vás chci zeptat, kdy jste naposledy babičce a dědovi volali vy?</b><br /></p>Julihttp://www.blogger.com/profile/00820331597189289796noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7160959890610438590.post-70382625164552828072021-01-12T07:36:00.005-08:002021-03-29T08:42:13.549-07:00PODCAST #11: "V Kyrgyzstánu je pořád život takový, jaký byl u nás před 50 lety," vzkazuje z místa novinář a volební pozorovatel Tomáš Vlach<p style="text-align: center;"><b>Tomáš Vlach je novinář, můj bývalý kolega z České
televize, humanitární pracovník, a toho času volební pozorovatel v
Kyrgyzstánu. Už několik týdnů sleduju na jeho facebookovém
profilu fotky Kyrgyzstánu. Muže v pekárně s jejich tradičním bílým
chlebem, děti na starých dřevěných sáňkách, nebo neuvěřitelně nádhernou
zimní přírodu. Pokud se zaměřím na fotky, které zachycují lidi, jejich
život, tak mají jedno společné. Kdyby mi někdo neřekl, že jsou to fotky
ze současnosti, myslela bych si, že jde třeba o 50. nebo 60. léta...</b></p><p style="text-align: center;"><b>Audio si můžete pustit <a href="https://www.buzzsprout.com/1317586/7238437-v-kyrgyzstanu-je-porad-zivot-takovy-jaky-byl-u-nas-pred-50-lety-vzkazuje-z-mista-novinar-a-volebni-pozorovatel-tomas-vlach">kliknutím sem</a>. <br /></b></p><div class="episode_description" data-controller="convert-links-to-open-in-new-tab" data-tabs-panel="description" data-target="tabs.panel"><p><br /></p><p></p><p></p><p></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiqPo2_32XDiqLcdAXk0rj8_lCGD4Nm8VpT30aXm3SFYEjLjicIlsn6JnYuGeQB62o8HlYj4EfWNmm59HMb3iM0wm2dzlyBPX5TJbkzgUV09sR0RvFvR8Ox_nh62zVvGQQpMz9N97zcWZNz/s828/20210111_102358.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="828" height="556" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiqPo2_32XDiqLcdAXk0rj8_lCGD4Nm8VpT30aXm3SFYEjLjicIlsn6JnYuGeQB62o8HlYj4EfWNmm59HMb3iM0wm2dzlyBPX5TJbkzgUV09sR0RvFvR8Ox_nh62zVvGQQpMz9N97zcWZNz/w640-h556/20210111_102358.jpg" width="640" /></a></div><br /><p><br />Tomáš
je skvělý pozorovatel, fotí, co vidí kolem sebe a zasazuje to do
kontextu. Roky do této oblasti cestuje, mluví s lidmi a řekla bych, že
se tam vyzná. Postsovětské země mě vždy velmi zajímaly a musím říct, že
je to s výjimkou semináře o Střední Asii doktora Pargače na Etnologii FF
UK poprvé, kdy jsem si s někým povídala o Kyrgyzstánu. Třeba to bude i
vaše poprvé... Tomáše jsem se mimochodem zeptala na dostupnou literaturu, pokud se stejně jako já budete chtít o zemi a jejích lidech dozvědět ještě víc. Spisovatel, kterého Tomáš doporučuje, se jmenuje Čingiz
Ajtmatov, já už mám rozečtené jeho Krátké příběhy v angličtině. V
češtině vyšlo téměř celé jeho dílo, včetně nejznámějšího románu Džamila.</p><p><br /></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjvsFEivQZPELeOQQHc7TomIU4XGCeVuf7Qaoc-hjtzthd5vvtFIbaF-01sWNsPjQlKNUiLwNwQnElgRyL7xRUdEfX3dpSqH4c39lI-hr7aIeHds9VlM6i908dUTmhwNOIMlzkwYbLkevY-/s1080/FB_IMG_1610464862884.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="851" data-original-width="1080" height="504" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjvsFEivQZPELeOQQHc7TomIU4XGCeVuf7Qaoc-hjtzthd5vvtFIbaF-01sWNsPjQlKNUiLwNwQnElgRyL7xRUdEfX3dpSqH4c39lI-hr7aIeHds9VlM6i908dUTmhwNOIMlzkwYbLkevY-/w640-h504/FB_IMG_1610464862884.jpg" width="640" /> </a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"> </div></div><div class="episode_description" data-controller="convert-links-to-open-in-new-tab" data-tabs-panel="description" data-target="tabs.panel"><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgFb9pN_1ktuM1Fz3GBjoHDVA6iDi6Z-s5XYl9rqdIwQ7vC20Iw1FXN5fflfjLdrJmPYJpnayio1BSdLyauM6Xx6jssU-xv13C9UQFjCFmJui6D_GbgHHCwaP-TXsmmUFsD9iDcMjWSF27o/s1080/FB_IMG_1610464913399.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1080" data-original-width="1080" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgFb9pN_1ktuM1Fz3GBjoHDVA6iDi6Z-s5XYl9rqdIwQ7vC20Iw1FXN5fflfjLdrJmPYJpnayio1BSdLyauM6Xx6jssU-xv13C9UQFjCFmJui6D_GbgHHCwaP-TXsmmUFsD9iDcMjWSF27o/w640-h640/FB_IMG_1610464913399.jpg" width="640" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"> </div></div><div class="episode_description" data-controller="convert-links-to-open-in-new-tab" data-tabs-panel="description" data-target="tabs.panel"><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEinKPAKDmjGpuVC3q92XMsvOk0ZNkZGF4X9UEd-2wxtdkAP1z1JraQuPDWxb46dAX8oZu-aX4EvFnfp0TOUbIyivzWRD0IC_DOTL-efWXQTUjXwjAAvHplbECN_RqOyYQ9fOGXnjbsOn-Hc/s960/FB_IMG_1610464711679.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="960" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEinKPAKDmjGpuVC3q92XMsvOk0ZNkZGF4X9UEd-2wxtdkAP1z1JraQuPDWxb46dAX8oZu-aX4EvFnfp0TOUbIyivzWRD0IC_DOTL-efWXQTUjXwjAAvHplbECN_RqOyYQ9fOGXnjbsOn-Hc/w640-h480/FB_IMG_1610464711679.jpg" width="640" /> </a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"> </div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhY1vwKm9xo7XFabWlZPx9dXbFWpW_RQ79DJhzF3HkScpCnJ_D8V16ny8EPkhDEnM8iernycidlWWBo9Tzjf2zZlItUFuSZ-zNtlsZZ3NhdVhRX8jTFe6FGhMV4hBR5zN5yeXzSBN_iCAy8/s1080/FB_IMG_1610464754578.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1080" data-original-width="1080" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhY1vwKm9xo7XFabWlZPx9dXbFWpW_RQ79DJhzF3HkScpCnJ_D8V16ny8EPkhDEnM8iernycidlWWBo9Tzjf2zZlItUFuSZ-zNtlsZZ3NhdVhRX8jTFe6FGhMV4hBR5zN5yeXzSBN_iCAy8/w640-h640/FB_IMG_1610464754578.jpg" width="640" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"> </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"> </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"> Dozvíte se také, proč se říká Kyrgyzstánu Švýcarsko Střední Asie, odkud pochází název země nebo proč patří k zemím s nejmenší hustotou obyvatel. A zajímalo mě také, co přesně obnáší práce volebního pozorovatele. <a href="https://www.buzzsprout.com/1317586/7238437-v-kyrgyzstanu-je-porad-zivot-takovy-jaky-byl-u-nas-pred-50-lety-vzkazuje-z-mista-novinar-a-volebni-pozorovatel-tomas-vlach">Odkaz </a>na celý rozhovory tady anebo úplně dole pod fotkami. Všechny fotky pořídil Tomáš Vlach při cestách v zemi.<br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"> </div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0HK3DIQWGcl4g6Zq8StrFKZLZfH1JI-jS5cASK1YqBRSOIuXd0se4CsLWO12TVIjVGQTqMkuHxfvngzm6rDS8vpJYKE1CfkNysBPt7z5zKgtUoSKT27lmvhIIiBRr_aJqvP0Q54gUZalc/s1080/FB_IMG_1610464795375.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1080" data-original-width="1080" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0HK3DIQWGcl4g6Zq8StrFKZLZfH1JI-jS5cASK1YqBRSOIuXd0se4CsLWO12TVIjVGQTqMkuHxfvngzm6rDS8vpJYKE1CfkNysBPt7z5zKgtUoSKT27lmvhIIiBRr_aJqvP0Q54gUZalc/w640-h640/FB_IMG_1610464795375.jpg" width="640" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"> </div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjzu_FkoT0w9JPvaaEH9tqxwcD6Uv_B9CgIjKa-yO_GIzq9eoFUmMPfFYPhcdBMZYZuXUB_-2Qn30HWI1PqNtp5vhKcPNbUr78P3WUBb-5VvKNz6hH8bnJqiLGqywpY35zZepF09IhnTsTU/s960/FB_IMG_1610464804013.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="960" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjzu_FkoT0w9JPvaaEH9tqxwcD6Uv_B9CgIjKa-yO_GIzq9eoFUmMPfFYPhcdBMZYZuXUB_-2Qn30HWI1PqNtp5vhKcPNbUr78P3WUBb-5VvKNz6hH8bnJqiLGqywpY35zZepF09IhnTsTU/w640-h480/FB_IMG_1610464804013.jpg" width="640" /> </a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"> </div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj95dx2RGJjFm4YeTuotp4KFAGyyX_q8kuHZ6EqD3fuHJ2OcKI9kYTmQr8NvQpTyZa5gE4AlCvr1xjj07s1onEWqRUQAr89zlMAOZEf5gl0bW7oCYEdts1oKVqRAseOUei7cpMZRSXKV72T/s960/FB_IMG_1610464817213.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="960" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj95dx2RGJjFm4YeTuotp4KFAGyyX_q8kuHZ6EqD3fuHJ2OcKI9kYTmQr8NvQpTyZa5gE4AlCvr1xjj07s1onEWqRUQAr89zlMAOZEf5gl0bW7oCYEdts1oKVqRAseOUei7cpMZRSXKV72T/w640-h480/FB_IMG_1610464817213.jpg" width="640" /> </a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"> </div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjho_l_psb5_zkeGY4MxcCdkz-dOlz41D2NQo2qtlhvU2uCj37DCBj7J-FDLmXyRN-Tfay-dDcS_MUR69B0lrPGsFJQb3PqdmzCGrKHnkoflH2VLJafJE9GrYOOQx1lGJa8m23siMrgDHIa/s960/FB_IMG_1610464820559.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="960" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjho_l_psb5_zkeGY4MxcCdkz-dOlz41D2NQo2qtlhvU2uCj37DCBj7J-FDLmXyRN-Tfay-dDcS_MUR69B0lrPGsFJQb3PqdmzCGrKHnkoflH2VLJafJE9GrYOOQx1lGJa8m23siMrgDHIa/w640-h480/FB_IMG_1610464820559.jpg" width="640" /> </a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"> </div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCKPI3aCkiOn396XMzlFpQWFvbbPUS8mEFEXYPUmDWKdCEbXxyViIQvGi-vy7HyBItAKtmLzr7eDow2zE-JL-5n6mFyX85V-MvylQzaiQT0bA2IDaguf89VkpxrRUhnKY799PT9jy8RB81/s960/FB_IMG_1610464828418.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="960" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCKPI3aCkiOn396XMzlFpQWFvbbPUS8mEFEXYPUmDWKdCEbXxyViIQvGi-vy7HyBItAKtmLzr7eDow2zE-JL-5n6mFyX85V-MvylQzaiQT0bA2IDaguf89VkpxrRUhnKY799PT9jy8RB81/w640-h480/FB_IMG_1610464828418.jpg" width="640" /> </a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"> </div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEigwHlsp0cs8F3FKL701rSAmJZD69j5DZq3IYWPX1HJH8BDDDjZQVtjHdbBRY7762uw6oTUG5viCREsYdlUi7VE1J6T80LjyjQjxbAg4L1BIWRZTOgNpRN6wYrRiOL_tKPLSXYZNj69NC0B/s960/FB_IMG_1610464847374.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="960" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEigwHlsp0cs8F3FKL701rSAmJZD69j5DZq3IYWPX1HJH8BDDDjZQVtjHdbBRY7762uw6oTUG5viCREsYdlUi7VE1J6T80LjyjQjxbAg4L1BIWRZTOgNpRN6wYrRiOL_tKPLSXYZNj69NC0B/w640-h480/FB_IMG_1610464847374.jpg" width="640" /></a></div><br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgHRjW4f-0cfmdlRjmyHdwRLpzGTWAXT61IA9E_HcA_w7bEK2yZoQhbhfAkk9WkcHRkECm12jwckUeYuR0eV37e-hICb4btGua58jbUCCn_F0XoP_FOtxG9EIa6tuk0IgRe_mDwfiVWKopt/s1080/FB_IMG_1610464882903.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1080" data-original-width="1080" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgHRjW4f-0cfmdlRjmyHdwRLpzGTWAXT61IA9E_HcA_w7bEK2yZoQhbhfAkk9WkcHRkECm12jwckUeYuR0eV37e-hICb4btGua58jbUCCn_F0XoP_FOtxG9EIa6tuk0IgRe_mDwfiVWKopt/w640-h640/FB_IMG_1610464882903.jpg" width="640" /></a></div><br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEizDT5vv4EugIAx-JN8kJQUMe2uRuTsQcuWhu3YgYbcH5NTDSfPsydKah1p6LkOcjklwJUFgWoy9Z6eYAAcNS-GK-TQ1wPxkXymJA5UU3chGzgNzrQuNaagLa1VErinqVGDS_fsRThvWB7B/s1080/FB_IMG_1610464937619.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1080" data-original-width="1080" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEizDT5vv4EugIAx-JN8kJQUMe2uRuTsQcuWhu3YgYbcH5NTDSfPsydKah1p6LkOcjklwJUFgWoy9Z6eYAAcNS-GK-TQ1wPxkXymJA5UU3chGzgNzrQuNaagLa1VErinqVGDS_fsRThvWB7B/w640-h640/FB_IMG_1610464937619.jpg" width="640" /></a></div><br /><p>Pro
informaci k aktuální situaci: prezidentské volby v zemi skončily v
neděli 10. ledna. Podle serveru ČT24, který se odkazuje na agenturu
TASS, zvítězil ve volbách dosavadní kyrgyzský premiér Sadyr Žaparov.
Dvaapadesátiletý politik má pověst nacionalisty a populisty a je u moci
už od podzima, kdy byl osvobozen z vězení během nepokojů. </p><p>Žaparov
se navzdory svému nacionalistickému postoji – jeho prvním činem ve
funkci předsedy vlády bylo přidání informací o etnickém původu do
průkazů totožnosti – opakovaně zavázal k rozvoji strategického
partnerství s bývalým sovětským vládcem Moskvou, poznamenala agentura
Reuters. Žaparovovi kritici se obávají, aby očekávané vítězství v
nynějších volbách neotevřelo cestu k nastolení autoritářského režimu
jako v sousedních zemích, poznamenala agentura AFP.</p><p> </p><p>Doufám, že se jednou potkáme na výstavě těchto fotek. Že jsou úžasné? <br /></p><p> </p><p><i><br /></i></p>
</div>
<div id="buzzsprout-large-player-1317586"></div><p><script charset="utf-8" src="https://www.buzzsprout.com/1317586.js?container_id=buzzsprout-large-player-1317586&player=large" type="text/javascript"></script>
--------- </p><p><span style="font-family: inherit;">Pokud vás čtení o Americe a New Orleansu baví, můžete dát like a follow na mém Facebooku<b> Doma v Nola. </b>Stačí kliknout <a href="https://www.facebook.com/domavnola/?modal=admin_todo_tour" target="_blank">sem.</a></span><br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span><span style="font-family: inherit;">Doma v Nola je taky na Instagramu. <a href="https://www.instagram.com/domavnola/?hl=en" target="_blank">TADY.</a></span></p><div class="MsoNormal" style="text-align: left;"><span style="font-family: inherit;"> </span></div><span style="font-family: inherit;">Chcete si taky něco poslechnout? Doma v Nola je i na podcastu. Najdete jej na všech podcastových aplikacích nebo<a href="https://www.buzzsprout.com/1317586"> klikněte sem.</a></span>Julihttp://www.blogger.com/profile/00820331597189289796noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7160959890610438590.post-50648629879580281232021-01-01T20:26:00.004-08:002021-03-29T08:42:51.353-07:00PODCAST #10: Jak vypadají neworleanské hráze, jsou tu voodoo obchůdky a může se do autobusu s kočárkem? Otázky a odpovědi z New Orleansu<h3 style="text-align: center;"><b> Tu a tak se objeví ve schránce dotaz na něco specifického z New
Orleansu, o čem jsem třeba ještě nepsala, anebo co už se dlouho na blogu
neobjevilo. A tak mě napadlo nenechávat odpovědi jen pro toho
konkrétního člověka, ale dát je vám všem. Audio si můžete pustit <a href="https://www.buzzsprout.com/1317586/7094596-jak-vypadaji-neworleanske-hraze-jsou-tu-voodoo-obchudky-a-muze-se-do-autobusu-s-kocarkem-otazky-a-odpovedi-z-new-orleansu">kliknutím sem</a>.<br /></b></h3><h3 style="text-align: center;"><b> </b></h3><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggz3VIU3RMqIkSprp70WxWEJuSV2zHNTqw8SDZEk-U3cgmJpS76Qms4B5nEL6GFyJ_PNoBcVynHkwJKRnwg_lCh8VVqscGijtDjT9bYkVZVNFozHkfFxzxynGc28LtHRVw7q5dLqGzGDG3/s2048/20210101_181357.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1553" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggz3VIU3RMqIkSprp70WxWEJuSV2zHNTqw8SDZEk-U3cgmJpS76Qms4B5nEL6GFyJ_PNoBcVynHkwJKRnwg_lCh8VVqscGijtDjT9bYkVZVNFozHkfFxzxynGc28LtHRVw7q5dLqGzGDG3/w486-h640/20210101_181357.jpg" width="486" /></a></div><p><br />A tak je tu první díl
otázek a odpovědí o všemožném, co se týká života v New Orleans anebo USA
celkově. Už teď vím, že jsem alespoň na 2 zapomněla, takže si je
přepisuju do nového listu a až jich zase několik dalších přibude,
natočím třeba další podobnou epizodu. Ptejte se! Těším se. Zastihnout mě
můžete na Facebooku nebo Instagramu Doma v Nola.<br /><br />Nezapomeňte
taky mrknout na merch podcastu Doma v Nola, info o něm je na facebookové
stránce připnuto hned nahoře. Díky a šťastný nový rok 2021!</p><p> </p><p> </p>
<div id="buzzsprout-large-player-1317586"></div><script charset="utf-8" src="https://www.buzzsprout.com/1317586.js?container_id=buzzsprout-large-player-1317586&player=large" type="text/javascript"></script>Julihttp://www.blogger.com/profile/00820331597189289796noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7160959890610438590.post-68634902038675016142020-12-30T15:34:00.000-08:002020-12-30T15:34:02.353-08:00Šťastnější a veselejší!<p style="text-align: center;"><b>Šťastné a veselé vyslovíme za vánoční sezónu každý rok tolikrát,
že nad tím, co přejeme, asi ani moc nepřemýšlíme. Proč být právě o
Vánocích extra šťastní a veselí? Protože jsme křesťané a oslavujeme
příchod Pána anebo protože je to prostě zvyklost? Řekla bych, že letos
to bylo pro mnoho z nás úplně poprvé, kdy jsme nad tím, jestli jsme
šťastní a veselí, přemýšleli.</b><br /></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="color: black;"></span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><b> </b></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><b> </b></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><b> </b><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1993" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhZkGss001Q7uo33miaGQsWUiCZwFOYI6k96pXXG4aS8mhrBsyRy5IdW3Dp38YiXvX1DPodIcpYuBxYhr-xvnZusRXp8zqga1v1Acqgyv-_5uFUCKxHV1BvT9VdBOjE1uj0hucSz6rH8Vmw/w622-h640/IMG_20201222_075732_890.jpg" width="622" /> </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"> </div></div><b></b><p style="text-align: center;"></p><b></b><p></p><p>Rok 2020 je skoro za námi. Upínáme se k tomu<span> konci roku jako ke spasení. Čekáme, že zázrakem se 1. ledna probudíme do roku nového a začneme odznova s čistým štítem, i když samozřejmě víme, že to tak nebude. <b>Každý z nás má za sebou letos něco, s čím se potkal poprvé v životě.</b> Stresy, ztráta práce, obavy, možná ztráta někoho blízkého, zděšení z toho, jak nám fungují nebo nefungují rodiny a nakonec možná procitnutí a sblížení. </span></p><p><span> </span></p><p><span>Vánoce jsou vždycky dobou rozjímání, pomineme-li honění se za dárky a utrácení. Nikdy jako letos a v posledních měsících obzvlášť jsem se s tolika lidmi nebavila o jejich pocitech, životech, o tom, jak prožívají změny v jejich životech, co se změnilo a co chtějí od života dál. <b>Neříkám, že všichni jsme teď následkem covidu zmoudřeli, zklidnili se a pochopili, o co na světě jde, ale alespoň se mnoho z nás otevřelo něčemu, co bylo doposud nemožné a nepředstavitelné. Svět se zastavil. Naše životy se zastavily. </b>Podívali jsme se sami do sebe a možná nahlédli do nitra svých blízkých. Možná jsme si začali víc pomáhat. Volat prarodičům, na které v obvyklém kalupu nezbývá tolik času. Možná jsme místo milionu zbytečností nakoupili raději dárek pro ty, kteří to teď opravdu potřebují. Možná jsme se víc začali zajímat o svět kolem sebe a pochopili, že věc jako je charita se nemusí týkat jen slavných osobností. Možná jsme se začali učit nový jazyk nebo začali chodit každý den na procházku. Možná si každý den před spaním říkáme, co nám ten den udělalo radost, aby se nám i v těch těžkých dnech usínalo trochu lépe.</span></p><p><span> </span></p><p><span></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhDU7ZGoyHNL9P5pOe9A76VVsCE2y-xXaAHVW95JyjHTbAwHORXrlmTBFdTuLggOPkfUJEEbCMIrSfX25TXDZ_5Po_Ve-Q8k1NEVMx7U5cFQxuls0TziM8FSkBYHri2CMTf6WiU1ycw8nB0/s2048/20201223_155754.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhDU7ZGoyHNL9P5pOe9A76VVsCE2y-xXaAHVW95JyjHTbAwHORXrlmTBFdTuLggOPkfUJEEbCMIrSfX25TXDZ_5Po_Ve-Q8k1NEVMx7U5cFQxuls0TziM8FSkBYHri2CMTf6WiU1ycw8nB0/w480-h640/20201223_155754.jpg" width="480" /></a></span></div><p></p><p><span></span></p><p></p><p><span></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span> </span></div><p><span>Já si letos před Vánoci dala závazek, že zkusím udělat mnoho věcí jinak. Inspiroval mě můj vánoční podcast, o tom, jak zvládat odloučení od rodiny a svátky roku 2020 obecně. A tak jsem nedělala úklid, napekla jsem cukroví, které mělo premiéru, sama si udělala radost úžasnou obří knihou francouzské kuchyně a pak se rozhodla, že většinu dárků nakoupím na hithitu, startovači a podobně. Zkrátka že podpořím ty, kteří mají nějaký sen anebo ty, kteří sami vymýšlejí akce na podporu dalších. </span></p><p><span> </span></p><p></p><p><span></span></p><blockquote><blockquote><blockquote>Třeba vydání alba jazzmana <a href="https://eshop.lacodeczi.com/">Michala Krásného, který vybral dost peněz na vydání desky 2020</a>, nebo <a href="https://www.by-wo-men.com/cz/kniha-devcata-prvni-republiky.php">knihy Děvčata první republiky</a> s nádhernou obálkou, nebo představení <a href="https://www.facebook.com/hradeckyslunovrat/photos/a.129094523927917/1439654139538609/">Šikmý kostel na záchranu opavského kostela</a>. A pak jsem na poslední chvíli ještě nechala vyrobit svůj první merch - <a href="https://www.cafe-evzen.cz/tricka-mikiny/doma-v-nola/">trika a látkové batohy s logem Doma v Nola</a> na podporu Andělského stromu. Projektu, který se stará o děti odsouzených rodičů. Díky blogu a vašim nákupům dostaly dvě děti dárek "od rodiče", který je za mřížemi a nemůže si koupi dovolit. A já vám děkuju. Trika i batohy s nápisem "Všude dobře, doma nejlíp" jsou stále na skladě a jsou, jak by řekly moje holky, cute.<br /></blockquote></blockquote></blockquote><p> </p><blockquote><blockquote><blockquote><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiNM8voDYkOW2D5iogx7M18eobNumjUXSKoUm7HRiAIK8Dpsaq6dMcfsg6oJImeM-t9BoHBCo8NSydq5RrHLKoxN-F_8K0rgkrXQPuornB8dHg4eUMHCWmQhhxLCUnZNa02htzcZAIkLEON/s1348/IMG_20201216_081509_817.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1348" data-original-width="1078" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiNM8voDYkOW2D5iogx7M18eobNumjUXSKoUm7HRiAIK8Dpsaq6dMcfsg6oJImeM-t9BoHBCo8NSydq5RrHLKoxN-F_8K0rgkrXQPuornB8dHg4eUMHCWmQhhxLCUnZNa02htzcZAIkLEON/w512-h640/IMG_20201216_081509_817.jpg" width="512" /></a></div></blockquote></blockquote></blockquote><p><br /></p><p>Když jsem nedávno poslouchala můj oblíbený vědecký pořad na americké rozhlasové stanici NPR, zaznělo tam, že poprvé v historii je na planetě více výrobků než předmětů, které tady původně byly. Šílená zpráva. Vyrábí se dokola tolik věcí, které nám ve výsledku k ničemu nejsou. I proto jsem se letos snažila, aby Vánoce byly taky trochu recyklované a abychom my doma vytvořili co nejméně odpadu. <b>Největší radost u nás udělalo auto, které původně patřilo synovi kamarádů. Za několik hodin v garáži je z něj epesní barevné auto jako nové. My zase dál poslali náš First bike a kočárek.</b> Za naprosto nejkrásnější a nejlepší úlovek považuji úplně novou knihu Mary Poppins v látkové vazbě, zakoupenou ve výprodeji naší knihovny za jeden dolar. </p><p> </p><p>Vánoce se dají zvládnout i bez milionu plastových obalů v popelnici. Začít můžeme každý pomalu. Já si dala takhle <a href="http://www.domavnola.com/2019/01/v-roce-2019-budu-aneb-pohadka-o.html">předsevzetí v lednu 2019</a>. Přesně tam znělo - nepropadat všem těm americkým lákadlům (ve skutečnosti čínským), které
tady vykukují na každém rohu, při každém nákupu a ještě více omezit
nakupování zbytečností. Neříkám, že vždy odolám a tu a tam si něco hezkého pořídím, ale myslím, že jsem přísun věcí do domu dost omezila. Americká ekonomika ze mě asi narozdíl od naší planety radost moc nemá. Ale vím, že mám pořád ještě velké rezervy, a tak mi předsevzetí do dalšího roku zůstává úplně stejné. Potřebovat ještě míň, dávat ostatním ještě víc.</p><p> <br /></p><p>Přeju vám všem hezký rok 2021. </p><p> </p><p><br /></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhxLhnJ80J8jgG1oBRChfEz9-lvw-O4WmQqXdPzQ-r0fIL3iG06Yz0-j3cS7TBhYqyCoWN91qbJ0bMdOuheviwiBQzma0fgG9FKIBd-OkvvyIZ8OLNSK1RlXrqTPZrGehoinK-YysmI3S2F/s2048/20201205_181223.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhxLhnJ80J8jgG1oBRChfEz9-lvw-O4WmQqXdPzQ-r0fIL3iG06Yz0-j3cS7TBhYqyCoWN91qbJ0bMdOuheviwiBQzma0fgG9FKIBd-OkvvyIZ8OLNSK1RlXrqTPZrGehoinK-YysmI3S2F/w480-h640/20201205_181223.jpg" width="480" /></a></div><p><span style="font-family: inherit;"> <br /></span></p><p><span style="font-family: inherit;">---------</span><br />
<span style="font-family: inherit;">Pokud vás čtení o Americe a New Orleansu baví, můžete dát like a follow na mém Facebooku<b> Doma v Nola. </b>Stačí kliknout <a href="https://www.facebook.com/domavnola/?modal=admin_todo_tour" target="_blank">sem.</a></span><br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span><span style="font-family: inherit;">Doma v Nola je taky na Instagramu. <a href="https://www.instagram.com/domavnola/?hl=en" target="_blank">TADY.</a></span></p><p></p><div class="MsoNormal" style="text-align: left;"><span style="font-family: inherit;"> </span></div><span style="font-family: inherit;">Chcete si taky něco poslechnout? Doma v Nola je i na podcastu. Najdete jej na všech podcastových aplikacích nebo<a href="https://www.buzzsprout.com/1317586"> klikněte sem. </a></span><p><span></span><br /></p>Julihttp://www.blogger.com/profile/00820331597189289796noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7160959890610438590.post-8773051348117967862020-12-19T07:07:00.004-08:002021-03-29T08:43:25.855-07:00PODCAST #9: "Židovským dětem v Americe nosí dárky Chanuka Harry," popisuje fotografka Anna Rathkopf z Brooklynu<p style="text-align: center;"><b>Anna Rathkopf má krásné a podle mě vznešené jméno. Vy ji možná znáte
taky pod úplně jinou a o dost obyčejnější přezdívkou jako Máma za vodou. Těmito slovy začíná podcast z Brooklynu. Jestli nám tento rok mnoho vzal a odepřel, mně toho taky kupodivu mnohé přinesl. Anička je jedním z těch dárků, které jsem stihla dostat ještě před pandemií a myslím, že nebýt koronaviru, naše přátelství by nebylo tak intenzivní, jako je dnes. Audio si můžete pustit <a href="https://www.buzzsprout.com/1317586/6886286-zidovskym-detem-v-americe-nosi-darky-chanuka-harry-popisuje-fotografka-anna-rathkopf-z-brooklynu">kliknutím sem</a>.<br /></b></p><p style="text-align: center;"><b><br /></b></p><p style="text-align: left;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjRnkn_GzQ_rPhgxBo460Rj8wg5GgZDlXWPv2kOFbt-71un217hyphenhyphenpQ28AtnMDR-_ERXMjUtM0s7YX1LBsClU3vMJKAAVUz-DxyEhWkWT1AzPSB5XEbN3WMBo0_cD9qECz4KFNblr7wllSna/s2048/received_180068800500226.jpeg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1367" data-original-width="2048" height="428" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjRnkn_GzQ_rPhgxBo460Rj8wg5GgZDlXWPv2kOFbt-71un217hyphenhyphenpQ28AtnMDR-_ERXMjUtM0s7YX1LBsClU3vMJKAAVUz-DxyEhWkWT1AzPSB5XEbN3WMBo0_cD9qECz4KFNblr7wllSna/w640-h428/received_180068800500226.jpeg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Anna a její syn Jesse při oslavě Chanuky</td><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><br /></td></tr></tbody></table> <br /><p></p><p style="text-align: left;">Když jsem se začátkem roku chystala na cestu do New Yorku, byla jsem netrpělivá a nedočkavá. Chystala jsem se totiž poprvé od narození obou holek na celý víkend někam sama! Malý kufr byl plný <a href="https://www.radioteka.cz/detail/crobook-498349-julie-urbisova-doma-v-nola">knížek Doma v Nola</a>, které jsem vezla na autorské čtení do Českého centra v Bohemian Hall. Pár týdnů před tím jsem narazila na<a href="https://www.facebook.com/Mamazavodou"> blog Máma za vodou</a> a podivila jsem se, jaktože mě doposud míjel. Autorka je přece zjevně zhruba mého věku a píše o svém životě za oceánem, stejně jako já. Amerika je ve výsledku malá, obzvlášť ta "česká Amerika". Občas jsme si něco napsaly a když se blížila má cesta tam na sever, pozvala jsem Aničku na čtení. <b>Následné pivo/víno v české hospodě potvrdilo, že to byl dobrý nápad. Ještě s další českou kamarádkou Katkou jsme pak pokračovaly o dům dál do irského pubu na rohu (česká komunita ví) a já se tam toho únorového mrazivého večera uprostřed Manhattanu cítila jako doma. Tři holky se třemi naprosto odlišnými životy si povídaly, smály se, trochu se špičkovaly a taky v duchu asi přemýšlely, jaká každá z nás je.</b></p><p style="text-align: left;"> </p><p style="text-align: left;">Když jsme se zanedlouho poté všichni ocitli zavření doma a začali se cítit izolovaní, depresivní, unavení z toho všeho, po vzoru dalších jsme s holkama vymyslely, že dáme ZOOM call. Vzaly jsme do party ještě Milanu, která bydlí hodinu cesty z New Orleans v konzervativním jižanském maloměstě a stvořily textovou skupinu, kterou jsem nazvala NOLA-NY víno... První ZOOM call byl úspěch. <b>Počítače se nám postupně vybíjely a Katčin manžel nám ZOOM call musel asi 3x prodlužovat. </b>Toho všeho, co nám tehdy leželo na srdci a na ramenou, bylo zkrátka příliš mnoho, aby se to stihlo probrat během jedné skleničky.</p><p style="text-align: left;"> </p><p style="text-align: left;"><i></i></p><blockquote><blockquote><i>Holčičí kamarádky jsou takový poklad, který někdy sice moc dlouho hledáme, ale když ho najdeme, je to velké štěstí a musíme ho opatrovat. Já už si rok 2020 budu navždy pamatovat i díky této naší čtyřce a doufám, že nám to vydrží.</i></blockquote></blockquote><p></p><p style="text-align: left;"> </p><p style="text-align: left;">Všechny tyto mé "americké zoom kámošky" stojí za rozhovor, to dá rozum. Chytré, zajímavé, odvážné a silné ženy. S Aničkou začínám, protože mě odpradávna zajímá židovství. Jako teenager jsem přečetla snad celého Remarqua, později Lustiga a další a dodnes mnohé nechápu. Třeba to, že pocházím z vesnice, jejíž muži museli narukovat do Wehrmachtu, nebo to, že nikdo, koho jsem se tehdy jako dítě ptala, jak to s těmi Židy u nás bylo, o nějakém židovském problému tehdy během války nic nevěděl (anebo nechtěl vědět?), i když je nám Osvětim vzdálen jen asi 100 kilometrů. </p><p style="text-align: left;"> </p><p style="text-align: left;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVfgDZJKbN424RxDQrCmQnfqpA4P97KZhy0dn9NPXdvoCocZq4y6vQVSFI8rg2ZaZTcoW3FkCsgwBoFnU9PmnGnQU38OlafRdL-kbvVjskrScDOMN93PEk8C5dUvMEtqHwv8w3QUK8ht03/s2048/received_188262546272320.jpeg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1367" data-original-width="2048" height="428" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVfgDZJKbN424RxDQrCmQnfqpA4P97KZhy0dn9NPXdvoCocZq4y6vQVSFI8rg2ZaZTcoW3FkCsgwBoFnU9PmnGnQU38OlafRdL-kbvVjskrScDOMN93PEk8C5dUvMEtqHwv8w3QUK8ht03/w640-h428/received_188262546272320.jpeg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Anička i její manžel jsou fotografové a všechny tyto fotky jsou od nich<br /></td></tr></tbody></table> <p></p><p style="text-align: left;">Židé po celém světě právě oslavili Svátek světel - Chanuku - a mě napadlo, že toho o ní zase tolik nevím, a že je nejlepší zeptat se přímo u zdroje. Tak tady je rozhovor s Aničkou z Brooklynu, jedné z nejzajímavějších čtvrtí v Americe, možná na světě.<br /></p><p><b></b></p><p><b><br /></b>Anička vystudovala na Karlově univerzitě v Praze judaistiku
a pak se přestěhovala do Brooklynu v NY. Kromě studia židovství a
focení začala o svém životě za oceánem psát blog Máma za vodou. Ptala jsem se na to, jak se slaví Chanuka v
její brooklynské domácnosti, co se během oslav Svátku světel jí a
Aniččin syn Jesse nám prozradí, kdo nosí během Chanuky dětem dárky.
Mluvíme taky o Brooklynu a čtvrti, kde fotografka původem z Prahy žije.
Viděli jste seriál Unorthodox na Netflixu? I o něm a o životě
ortodoxních newyorských Židů padla řeč. Taky Happy Holidays!, ať slavíte Chanuku, <a href="http://www.domavnola.com/2019/12/co-na-vanoce-v-usa-nezazijete-co-naopak.html">Vánoce</a> nebo cokoli jiného!<br /></p><p> </p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8uf4zmtTZ0zwNmIk2GNPLvLwtHT4DqP24PjD38XsZs1Qh8-QsXOCLiswrHZTBbQbUnt87BCnWyyjUfChfZj_bFaoiyMP95Ci5zsKextx_uka6v2foCO3LbBUoXrjiiizL9ui_M5KHmxUz/s2048/received_827563254487713.jpeg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1367" data-original-width="2048" height="428" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8uf4zmtTZ0zwNmIk2GNPLvLwtHT4DqP24PjD38XsZs1Qh8-QsXOCLiswrHZTBbQbUnt87BCnWyyjUfChfZj_bFaoiyMP95Ci5zsKextx_uka6v2foCO3LbBUoXrjiiizL9ui_M5KHmxUz/w640-h428/received_827563254487713.jpeg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Rodiny během Chanuky hrají hru známou jako dreidel<br /></td></tr></tbody></table><p></p><p><br /></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhcDrngEs_j8zNZEymjEtl0D-n0Z9MxbCUIe1mlgZgy9o9UbQT7rFPzaRV6CQ-MtaSfb07GX6IFm_pMpFhcWW99CI3Iklmf3p3C_uby-TCqCjKYrViBe735OmSXBhk5lbE0niHOhE4CsY0Z/s2048/received_2669859549991924.jpeg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1367" data-original-width="2048" height="428" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhcDrngEs_j8zNZEymjEtl0D-n0Z9MxbCUIe1mlgZgy9o9UbQT7rFPzaRV6CQ-MtaSfb07GX6IFm_pMpFhcWW99CI3Iklmf3p3C_uby-TCqCjKYrViBe735OmSXBhk5lbE0niHOhE4CsY0Z/w640-h428/received_2669859549991924.jpeg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Happy Hanukkah!<br /></td></tr></tbody></table><p></p><p><br /></p><p><br /></p><p><br /></p>
<div id="buzzsprout-large-player-1317586"></div><p><script charset="utf-8" src="https://www.buzzsprout.com/1317586.js?container_id=buzzsprout-large-player-1317586&player=large" type="text/javascript"></script>
---------- </p><p><span></span></p><p><span style="font-family: inherit;">---------</span><br />
<span style="font-family: inherit;">Pokud vás čtení o Americe a New Orleansu baví, můžete dát like a follow na mém Facebooku<b> Doma v Nola. </b>Stačí kliknout <a href="https://www.facebook.com/domavnola/?modal=admin_todo_tour" target="_blank">sem.</a></span><br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span><span style="font-family: inherit;">Doma v Nola je taky na Instagramu. <a href="https://www.instagram.com/domavnola/?hl=en" target="_blank">TADY.</a></span></p><div class="MsoNormal" style="text-align: left;"><span style="font-family: inherit;"></span><span style="font-family: inherit;">Chcete si taky něco poslechnout? Doma v Nola je i na podcastu. Najdete jej na všech podcastových aplikacích nebo<a href="https://www.buzzsprout.com/1317586"> klikněte sem.</a></span> Nově můžete zakoupit merch podcastu a zakoupením přispějete také na projekt Andělský strom, který se stará o děti uvězněných rodičů.<br /></div>Julihttp://www.blogger.com/profile/00820331597189289796noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7160959890610438590.post-34137325634687517022020-12-10T06:27:00.006-08:002021-03-29T08:44:12.279-07:00PODCAST #8: "Česká jídla se vaří na Filipínách i v Saudské Arábii," říká Kristýna Koutná, autorka kuchařky Czech Cookbook <p class="MsoNormal" style="text-align: center;"><span style="font-family: inherit;"> <b style="mso-bidi-font-weight: normal;">Pokud má někdo
zásluhu na tom, že se Američané anebo třeba Australané učí české knedlíky a
zkoušejí péct vánočku podle receptu svých prababiček, je to Kristýna Koutná.
Rodačka z Brna, která dlouhou dobu strávila v Kalifornii, dnes je zpět na jižní
Moravě a je autorkou blogu Czech Cookbook a stejnojmenné kuchařky. </b></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: center;"><span style="font-family: inherit;"><a href="https://www.buzzsprout.com/1317586/episodes/6774598">Povídáme si</a> o vaření, pečení, o českých krajanech v USA i o <a href="http://www.domavnola.com/2020/11/podcast-6-vanoce-2020-navod-na-to-jak.html">Vánocích. </a></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: center;"><span style="font-family: inherit;">Audio si můžete pustit <a href="https://www.buzzsprout.com/1317586/6774598-ceska-jidla-se-vari-na-filipinach-i-v-saudske-arabii-rika-kristyna-koutna-autorka-kucharky-czech-cookbook">kliknutím sem</a>. <b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><br /></b></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: center;"><span style="font-family: inherit;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"> </b></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align: center;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"></b></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhbNWPDDXGLZR2h1piP3feTlPCiEgIQ-JRSUaw1e5aL7izhDzGC1c7vEqyFDTaQ91maBbMB84ba6PgF6JFNczNOYbwwz0x-0p3EZ2Ky-VmzDD4teCOUPGkrwaAQYArz85B4tdmifhHTfCKs/s2000/20160619+KM+%2528186%2529+1+copy+2.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1723" data-original-width="2000" height="552" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhbNWPDDXGLZR2h1piP3feTlPCiEgIQ-JRSUaw1e5aL7izhDzGC1c7vEqyFDTaQ91maBbMB84ba6PgF6JFNczNOYbwwz0x-0p3EZ2Ky-VmzDD4teCOUPGkrwaAQYArz85B4tdmifhHTfCKs/w640-h552/20160619+KM+%2528186%2529+1+copy+2.jpg" width="640" /></a></b></div><p><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"></b></p><p><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"></b></p><p><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"></b></p><p><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"></b></p><p><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"></b></p><p><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"></b></p><p><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"></b></p><p><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"></b></p><p><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"></b></p><p> </p><p>Když se přestěhujete do cizí země, prvních pár měsíců ochutnáváte novinky a pak najednou začnete toužit po takových těch typických domácích chutích. Chleba s tvrdou kůrkou, nakládaný hermelín anebo takový guláš s pěti... Dosaďte si sami, po čem jste jako první zatoužili vy sami.</p><p></p><p>Jenže pak začnete pomalu zjišťovat, že vám chybí tu správné koření, tu ta správná mouka a dojde vám, že česká kuchyně je docela složitá životní disciplína. Že uvařit typicky český oběd vám dá mnohem více práce v kychyni než třeba italské těstoviny anebo turecké fazolky. </p><p><br /><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"> </b></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2nkK6megedvX4tsA48VrEmvDNoogO7Q5KmvWfyjH2Hffn6bI23i7WjGPd3YJQVZ2QzB5PQh-odnAk2TM9ET5MX3p-mYWCnZ8K8i3UKk66wz9Nc77HRxb_RzWrrMjmvHeOjC4NPIuUW401/s2048/20201209_123420.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2nkK6megedvX4tsA48VrEmvDNoogO7Q5KmvWfyjH2Hffn6bI23i7WjGPd3YJQVZ2QzB5PQh-odnAk2TM9ET5MX3p-mYWCnZ8K8i3UKk66wz9Nc77HRxb_RzWrrMjmvHeOjC4NPIuUW401/w480-h640/20201209_123420.jpg" width="480" /></a></b></div><p></p><p><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"></b></p><p><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"></b></p><p> </p><p>Já si postupně na všechno hledala recepty sama, v době, kdy jsem v Americe pekla své první vánoční cukroví, Facebook teprve začínal a žádnou podporu zkušených krajanů jsem tu neměla. Ale i tak byly první vanilkové rohlíčky famózní a má americká rodina se po nich mohla utlouct, protože je kdysi dělala jejich německá babička... Postupně jsem našla, že místo kapra budeme smažit louisianskou catfish a že upéct český chleba taky není taková věda. To už jsem ovšem byla součástí české facebookové komunity a můj první kvásek mi poslala nějaká Češka poštou v malé plastové krabičce z druhé strany USA. Když jde o chleba, nejsou žádné překážky. A proč peču české koláče podle Kristýny? <a href="http://www.domavnola.com/2020/10/3-chute-podzimu-at-jste-v-americe-nebo.html">Její recept</a> prostě vždycky vyjde a koláče zmizí do pár hodin.</p><p><br /></p><p></p><p></p><p><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"></b></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiPeBpMWH0YwRxG7CCA_NUFBXeByPj_gjCpvmDnVWR82nkJ59KqHMLhC8LI8YKlbOjpXP8vNLmQ6STjydSJ4UcgoI62EdfHh-ItJhAsTH4rYuUK_iaB1r7NYkH2cp-pgHvLy0kVxrUBsXYF/s2048/20201206_082908.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1618" data-original-width="2048" height="506" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiPeBpMWH0YwRxG7CCA_NUFBXeByPj_gjCpvmDnVWR82nkJ59KqHMLhC8LI8YKlbOjpXP8vNLmQ6STjydSJ4UcgoI62EdfHh-ItJhAsTH4rYuUK_iaB1r7NYkH2cp-pgHvLy0kVxrUBsXYF/w640-h506/20201206_082908.jpg" width="640" /></a></b></div><p><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><br /></b></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"></b><p></p><p><b style="mso-bidi-font-weight: normal;">A jak to mají dnešní příchozí jednodušší. Kristýna, se kterou si tentokrát v podcastu povídám, totiž tu složitou práci udělala za ně. Postupně ozkoušela recepty na typické české pokrmy - omáčky, knedlíky, cukroví i koláče a zveřejňuje je jak na FB a YouTube stránkách <a href="http://www.czechcookbook.com/">Czech Cookbook</a>, tak ve stejnojmenné knížce. Mám její práci upřímně ráda, protože ji dělá poctivě. Budu ráda, když si poslechnete náš rozhovor a dáte mi vědět, co na něj říkáte. A pokud žijete v cizině, s čím nejvíc ve vaší nové domovině bodujete?</b></p><p><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><br /></b></p><p><br /></p><br /><p></p>
<p><style>
<!--
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:"MS 明朝";
mso-font-charset:78;
mso-generic-font-family:auto;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:-536870145 1791491579 18 0 131231 0;}
@font-face
{font-family:"Cambria Math";
panose-1:2 4 5 3 5 4 6 3 2 4;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:auto;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:-536870145 1107305727 0 0 415 0;}
@font-face
{font-family:Cambria;
panose-1:2 4 5 3 5 4 6 3 2 4;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:auto;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:-536870145 1073743103 0 0 415 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:"";
margin:0in;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:12.0pt;
font-family:Cambria;
mso-ascii-font-family:Cambria;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:"MS 明朝";
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-hansi-font-family:Cambria;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:"Times New Roman";
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-family:Cambria;
mso-ascii-font-family:Cambria;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:"MS 明朝";
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-hansi-font-family:Cambria;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:"Times New Roman";
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}size:8.5in 11.0in;
margin:1.0in 1.25in 1.0in 1.25in;
mso-header-margin:.5in;
mso-footer-margin:.5in;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}</style></p>
<div id="buzzsprout-large-player-1317586"></div><p><script charset="utf-8" src="https://www.buzzsprout.com/1317586.js?container_id=buzzsprout-large-player-1317586&player=large" type="text/javascript"></script>
---------- </p><p>Pokud vás čtení o Americe a New Orleansu baví, můžete dát like a follow na mém <a href="https://www.facebook.com/domavnola">Facebooku </a>Doma v Nola. Doma v Nola je taky na<a href="https://www.instagram.com/domavnola/"> </a><a href="http://Instagramu.">Instagramu.</a> </p>Julihttp://www.blogger.com/profile/00820331597189289796noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7160959890610438590.post-26561868200575268532020-12-02T08:45:00.002-08:002020-12-02T08:48:13.720-08:00Cesta z města do Mississippi<h3 style="text-align: center;">Kempování je aktivita, po které jsem vždycky tak nějak podvědomě prahla. Jenže, když se narodíte na vesnici, je jen malá pravděpodobnost, že vaši rodiče tuto zálibu sdílí a předají vám ji. Na vesnici totiž máte přírodu tak nějak kolem sebe naprosto přirozeně. Chcete si lehnout pod strom, otevřete dveře na zahradu a je to přímo před vámi. A taky mám pocit, že naše rodina prostě neuměla jen tak lenošit a vydat se na pár dní do přírody. Když máte dům, zahradu a čerstvě začínáte na začátku 90. let podnikat, máte asi jiné starosti...</h3><p><br /></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgmyKAP0-W8E7MwAwliK2Y9CZMKfRnLnhz9DUsFh1ks6BPXGY1JCXIfu7qOcOq5UfPNesdk2oASFzs5A0flz5DwwXIFoB7BxKO8Os7_ops34WCF0_9MKSBTuJ7U9oZkMu_yhALG4fPchc7z/s2048/20201202_103109.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgmyKAP0-W8E7MwAwliK2Y9CZMKfRnLnhz9DUsFh1ks6BPXGY1JCXIfu7qOcOq5UfPNesdk2oASFzs5A0flz5DwwXIFoB7BxKO8Os7_ops34WCF0_9MKSBTuJ7U9oZkMu_yhALG4fPchc7z/w640-h480/20201202_103109.jpg" width="640" /></a></div><p></p><p><br /></p><br /><p></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEha7iBS-SuXEbdXHFjWcPMmu_pyeRgn54-cr8tRrbM1hHc7Agr0hO5sMmx7OYw0bJ6JAFYjDG3AVUoLH9DOK4QpSfWGBHyd2oBeaveH9uZlozEwvFgpCxUectQG1qHYuhfumgqKgHz-MK6q/s2048/20201202_103121.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEha7iBS-SuXEbdXHFjWcPMmu_pyeRgn54-cr8tRrbM1hHc7Agr0hO5sMmx7OYw0bJ6JAFYjDG3AVUoLH9DOK4QpSfWGBHyd2oBeaveH9uZlozEwvFgpCxUectQG1qHYuhfumgqKgHz-MK6q/w480-h640/20201202_103121.jpg" width="480" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"> </div><p></p><p></p><p>Když jsem poprvé na gymplu narazila na naši partu, která začala tyhle
víkendové tripy podnikat, jakoby se přede mnou otevřel nový svět. Vyjet
do divoké přírody kousek za Opavu, uchýlit se do chatky bez tekoucí vody
a elektřiny, večery trávit zpíváním a kecáním o všem a o ničem, to bylo
něco úplně nového. </p><p> </p><p>Můj první přechod Beskyd někdy na střední byl jedním z největších zážitků v životě. <b>No a na vysoké pak přechody s novou partou v Rumunsku, to byla "dovolená", na kterou nikdy nezapomenu. </b>Vysoko v horách, jen pod plachtou, okolo ovce, v batohu jen chleba a suchý salám a ta radost po návratu do údolí, kde jsme vykoupili místní obchůdek a nacpali se vyhladovělí vším, co tam tehdy rumunští vesničani měli.</p><p><br /></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgXbpv_9PDHa72XMqk2xjxx9UPBo71deq3HvteTVSSeU9NXEBbFq-q3Os5N9xHVaLuCkOfSqg1Ltcln7q05tQ6r1RwHi9Ea1bwPr8iZZapzxQVBzmwXrjNLp8zXmFXu2n6QpEGqF7PSq8nU/s2048/IMG_20201130_075130_208.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1639" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgXbpv_9PDHa72XMqk2xjxx9UPBo71deq3HvteTVSSeU9NXEBbFq-q3Os5N9xHVaLuCkOfSqg1Ltcln7q05tQ6r1RwHi9Ea1bwPr8iZZapzxQVBzmwXrjNLp8zXmFXu2n6QpEGqF7PSq8nU/w512-h640/IMG_20201130_075130_208.jpg" width="512" /></a></div><p></p><p><br /></p><p>Pak mě ovšem semlel velký svět a kempování vystřídala velká města, Praha, New Orleans, New York a zase New Orleans. Myslím, že jsem kempování tak trochu opustila i kvůli manželovi, který jakožto kluk z tureckého města, zvyklý na život v bytě a městský život tomu kouzlu moc nerozuměl. Ale přišla konečně ta chvíle a my se poprvé po více než 10 letech v Americe vydali do Státního parku. Sice jen do vedlejšího státu Mississippi, protože neradi trávíme hodiny a hodiny v autě a tento Flint Creek byl jen hodinu a půl cesty z domu. Kempování je tady v Louisianě a okolí populární spíš na podzim, asi uhádnete proč. Před vedrem, jaké známe tady, vás neochrání ani vzrostlé stromy. </p><p> </p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiAzBKsath1iep9RbEZyQnLtE1Lg7bRyhZY3pHbIr6_txJwUPoKWC2s0u6EoRITNjW1wrsNAJz_zjfYUy4uigWQb-G1lUWGpEAyJj4NlietbA8jJpUW5TwPkZnHMW9MAhQYFk95KIoAOxdl/s2048/received_3626926690730976.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiAzBKsath1iep9RbEZyQnLtE1Lg7bRyhZY3pHbIr6_txJwUPoKWC2s0u6EoRITNjW1wrsNAJz_zjfYUy4uigWQb-G1lUWGpEAyJj4NlietbA8jJpUW5TwPkZnHMW9MAhQYFk95KIoAOxdl/w640-h480/received_3626926690730976.jpeg" width="640" /></a></div><p></p><p> </p><p>Listopad a pár dní volna okolo Díkůvzdání se zdal být jako dobrý nápad. A tak jsem naverbovala další 3 rodiny, asi půl dne balila vše potřebné, protože co si budem povídat, úplně nalehko s mými zhýčkanými Američany to taky nešlo.</p><p> </p><p>Jako největší zážitek se ukázala být samotná cesta tam. Cesta na sever a vlnitá krajina, na kterou v New Orleansu nejsme zvyklí ani trochu. Když vidíme první cestu, která se zvedá do kopce, vládne v autě naprosté nadšení. <b>Míjíme malé vesnice, které ale tady v USA nemají stejný ráz, jako jsme zvyklí v Evropě. Většinou nemají centrum nebo několik domů pohromadě podél cest s chodníky, tady je to většinou jeden dům, kilometr nic a další dům.</b> Případně menší města, kde je i škola, kostel, obchody. Malá města ani nemají označení názvem, takže nemáte-li navigaci, vlastně nevíte, kde jste a orientovat se můžete maximálně podle fastfoodových restaurací u exitů z dálnice.</p><p> </p><p></p><p>Z New Orleansu, kde jsme zvyklí na chudinské i přepychové čtvrti, jsme se objevili v zase úplně jiném americkém světě. Ve státě Mississippi moc luxusu nenajdete, je to nejchudší americký stát. Louisiana je na seznamu chudoby hned na druhém místě. Vlastně nevím, proč to sem píšu, nemá to žádnou výpovědní hodnotu v souvislosti s kempováním, jen možná proto, že to bylo cestou tam na první pohled vidět. </p><p> </p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7_hFRcQQfGn9BfGRT1eUs0JPqxdd_hPuqqmn319KknDaRKeMR78F9vjbzBPH1nbF-jVtF_Z3iY143qMprXTnZD50u7GpXa-sFmd2daGsRnfFyo3X11iJi2IXN4jIBMFTnBMnVAVomiU6e/s2048/20201202_103242.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7_hFRcQQfGn9BfGRT1eUs0JPqxdd_hPuqqmn319KknDaRKeMR78F9vjbzBPH1nbF-jVtF_Z3iY143qMprXTnZD50u7GpXa-sFmd2daGsRnfFyo3X11iJi2IXN4jIBMFTnBMnVAVomiU6e/w480-h640/20201202_103242.jpg" width="480" /></a></div><p></p><p> </p><p>A jaký náš výlet byl? <b>Chatky skromné, ale dostačující, výhled na vodní hladinu úžasný, izolace od lidí a 3 dny strávené jen s blízkými kamarády. Hodně deště a vody, ale i pár hodin sucha u ohně se "špekáčkami" v podobě polských klobás a taky opékání murshmallows pěkně poamericku.</b> Koukání na fotbalový zápas turecké ligy, zdobení perníkových chaloupek, spousta procházek, chvilka jógy s dětmi poránu, trhání zeleného do vázy a vyrábění náramků z lístků a kytek... </p><p>---------- </p><p>Pokud vás čtení o Americe a New Orleansu baví, můžete dát like a follow na mém <a href="https://www.facebook.com/domavnola/">Facebooku Doma v Nola</a>.
Doma v Nola je taky na <a href="https://www.instagram.com/domavnola/">Instagramu</a>. </p><p> </p><p><br /></p><p><br /></p>Julihttp://www.blogger.com/profile/00820331597189289796noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-7160959890610438590.post-24821870654768809402020-11-24T19:13:00.010-08:002021-03-29T08:45:00.834-07:00Podcast #7: Vánoce 2020 a návod na to, jak přežít svátky daleko od rodiny<h3 style="text-align: center;"> <b>Díkůvzdání a Vánoce jsou obdobím v roce, na které se
celý rok těšíme. Těšíme se na rodinu, na oblíbené recepty a tradice.
Jenže rok 2020 je úplně jiný a svátky budou pro mnoho z nás, ruku na
srdce, taky dost jiné. Audio si můžete pustit <a href="https://www.buzzsprout.com/1317586/6522184-vanoce-2020-navod-na-to-jak-prezit-svatky-daleko-od-rodiny">kliknutím sem.</a><br /></b></h3><h3 style="text-align: center;"><b> </b></h3><h3 style="text-align: center;"><b><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhWVY0C7qCvPGgHpIN07ADcuuSY5HvpUjgw46vHIIvQ8fJgq0M3N6eXU-2xqIoPmZR-E0mFA9tr4hJFDDluPt9Xu7wNCQmKFov-oQi5nGtb2Ta4Cvtg2r99xb-HnrFOp1lxRxJlCPGRbelY/s1920/merry-christmas-5717988_1920.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1280" data-original-width="1920" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhWVY0C7qCvPGgHpIN07ADcuuSY5HvpUjgw46vHIIvQ8fJgq0M3N6eXU-2xqIoPmZR-E0mFA9tr4hJFDDluPt9Xu7wNCQmKFov-oQi5nGtb2Ta4Cvtg2r99xb-HnrFOp1lxRxJlCPGRbelY/w640-h426/merry-christmas-5717988_1920.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span class="attribution_field hide-sm hide-md"><span>Obrázek od <a href="https://pixabay.com/users/enriquelopezgarre-3764790/?utm_source=link-attribution&utm_medium=referral&utm_campaign=image&utm_content=5717988">enriquelopezgarre</a> z <a href="https://pixabay.com/?utm_source=link-attribution&utm_medium=referral&utm_campaign=image&utm_content=5717988">Pixabay</a></span></span><br /></td></tr></tbody></table></b><b><span class="attribution_field hide-sm hide-md"><span></span></span> <br /></b></h3><div style="text-align: left;"><span><a name='more'></a></span><h3 style="text-align: center;"><i></i><blockquote><i>Vánoce
v cizině slavím už vlastně ani nevím pokolikáté. První roky bez
vánočních trhů, toulání se zasněženými uličkami a bez vánočních oslav s
kamarády a rodinou byly těžké. Kapra sehnat nebylo možné, vymyslet ty
správné ingredience pro vánoční cukroví mi taky pár let trvalo. Pak jsem
se ale každý rok nečemu přiučila a taky začala přijímat ty jejich
americké zvyky. Jaké jsou? <a href="http://www.domavnola.com/2018/12/pruvodce-po-americkych-vanocich.html">Průvodce po amerických Vánocích jsem sestavila před dvěma lety.</a> Dnes s přehledem smažíme catfish (<a href="http://www.domavnola.com/2019/12/co-na-vanoce-v-usa-nezazijete-co-naopak.html">o tom jsem zase psala na blogu vloni - jak jen to všechno rychle utíká!</a>),
tedy sumce, takovou národní louisianskou rybu a cukroví a perníčky
chutnají stejně jako doma. Vánočka je, řekla bych, ještě lepší než od
maminky. A pozor, po loňském půlhodinovém telefonátu s babičkou jsem se
vrhla i na takzvanou "mačku". Typicky vánoční omáčku, která kdysi
nesměla chybět na žádném slezském vánočním stole.</i><b></b></blockquote><b></b></h3> </div><div style="text-align: left;">Už měsíce před svátky jsem zaznamenala v různých diskuzích a
rozhovorech, že letošní svátky budou pro lidi v zahraničí těžší než kdy
jindy. Nejistota, nemožnost cestovat, obava o zdraví blízkých. No, je to
nálož větší, než si kdokoliv zasluhuje.</div><div style="text-align: left;"> </div><div style="text-align: left;">A tak jsem si řekla, že první skoro prosincový díl podcastu bude taky trošičku
jiný. Nebude o konkrétní zemi a o životě v něm. Ale bude takovým malým
návodem, jak svátky letos hezky přežít i přesto, že nebudeme blízko
širší rodině. Doma v Nola dnes s psycholožkou Adélou Kozárovou Huson. Kontaktovat ji můžete na emailu adela.kozarova@gmail.com.<b></b></div><h3 style="text-align: center;"><b> <table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhA2xGLr8wfRFCSxuOLi12JhNepGunLGv82m-SoKdr21Ee26dEiOcDBaAKBQgalp9Vir1ISrVG6F3j3Bn5CdcsYYujyKAojsSXYNPB5yUUcuFN6uc0u0Pr9x6DYuUf_k_8WjQ6n1GxJVPTd/s960/126432582_817422028832611_4684526648380234651_n.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="960" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhA2xGLr8wfRFCSxuOLi12JhNepGunLGv82m-SoKdr21Ee26dEiOcDBaAKBQgalp9Vir1ISrVG6F3j3Bn5CdcsYYujyKAojsSXYNPB5yUUcuFN6uc0u0Pr9x6DYuUf_k_8WjQ6n1GxJVPTd/w640-h480/126432582_817422028832611_4684526648380234651_n.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Psycholožka Adéla Kozárová Huson žije v Kalifornii, ale má klienty po celém světě<br /></td></tr></tbody></table></b><br /></h3><div class="episode_description" data-controller="convert-links-to-open-in-new-tab" data-tabs-panel="description" data-target="tabs.panel"><p></p><p>Jak
zvládnout svátky bez přítomnosti rodičů nebo naopak neteří a synovců?
Mnoho z nás se každý rok v tuto dobu už chystá na návštěvu rodné země,
anebo jezdí rodiny za námi. Letošní rok to tak pro mnohé nebude a už teď
se bojíme toho, jak svátky zvládneme. Taky máte problém se dostat do
vánoční nálady? Jak vysvětlit dětem, že neuvidí babičku a dědu? S
psycholožkou Adélou Kozárovou Huson, která žije v Kalifornii, probereme
starosti nás Čechů žijících v cizině a přidáme tipy a návody, jak
prosinec zvládnout v pohodě.</p><p>Přeji nám všem, ať je letošní advent
klidný a pokojný. Já totiž věřím, že si to sami alespoň částečně
dokážeme zařídit. Prosím, nezapomeňte podcast Doma v Nola sdílet a
poslat dalším, kteří jsou daleko od rodiny. A pokud jste ještě neslyšeli
předchozí epizody, vrhněte se na ně.<br /><br />---------- </p><p>Pokud vás čtení o Americe a New Orleansu baví, můžete dát like a follow na mém <a href="https://www.facebook.com/domavnola/">Facebooku Doma v Nola</a>.
Doma v Nola je taky na <a href="https://www.instagram.com/domavnola/">Instagramu</a>. </p><p> </p><p> </p><p> </p>
</div>
<div id="buzzsprout-large-player-1317586"></div><p><script charset="utf-8" src="https://www.buzzsprout.com/1317586.js?container_id=buzzsprout-large-player-1317586&player=large" type="text/javascript"></script> <br /></p>Julihttp://www.blogger.com/profile/00820331597189289796noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7160959890610438590.post-37606005568054855502020-11-12T10:23:00.008-08:002021-03-29T08:45:40.914-07:00PODCAST #6: "Češi by se od Japonců mohli naučit zdvořilosti a Japonci zase od nás pobrat trochu víc humoru," říká Renáta Jaroščáková z Yokohamy<h3 style="text-align: center;"><b>Renáta Jaroščáková nás dnes provede Japonskem. I když sama o sobě říká, že spíš žije v mezinárodní bublině, je mi jasné, že za 8 let se už člověk o svém přechodném domovu leccos dozví. Renata vystudovala čínštinu, její muž japonštinu. Kde se vzala jejich posedlost Asií a jak jim Dálný východ změnil život? Audio si můžete spustit <a href="https://www.buzzsprout.com/1317586/6330310-cesi-by-se-od-japoncu-mohli-naucit-zdvorilosti-a-japonci-zase-od-nas-pobrat-trochu-vic-humoru-rika-renata-jaroscakova-z-yokohamy">kliknutím sem</a>.<br /></b></h3><p> </p><p></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiwmwfe4v_uX90s7bbwFzbUdawdHfOyxukwvrjH4EPJ_pTwWCBHyfFuvvbRTP6VnI3qPiebt5ejuq7mS8uK3kOhqcajtdorhmUaaCosnJqPnvXN3fI3nVtvZjh1mNviR541n87d_RR5eVMJ/s1242/received_344001083536527.jpeg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="829" data-original-width="1242" height="428" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiwmwfe4v_uX90s7bbwFzbUdawdHfOyxukwvrjH4EPJ_pTwWCBHyfFuvvbRTP6VnI3qPiebt5ejuq7mS8uK3kOhqcajtdorhmUaaCosnJqPnvXN3fI3nVtvZjh1mNviR541n87d_RR5eVMJ/w640-h428/received_344001083536527.jpeg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Renáta v tradičním japonském kimonu<br /></td></tr></tbody></table><br /> <p></p><p> Jak velký je časový posun, jak se aranžuje ikebana a co nesmí chybět na
tradičním japonském jídelním stole? Zajímavosti o životě v Yokohamě a
Tokiu dnes s Moravačkou jako poleno. V podcastu Doma v Nola jsme si povídaly asi hodinu a zdaleka jsme nevyčerpaly všechna témata, která mě zajímaly. Podcast si můžete pustit úplně dole na stránce, stačí kliknout na zelené tlačítko play.</p><p> </p><blockquote><blockquote><blockquote><blockquote><blockquote><h3 style="text-align: left;"><span class="tojvnm2t a6sixzi8 abs2jz4q a8s20v7p t1p8iaqh k5wvi7nf q3lfd5jv pk4s997a bipmatt0 cebpdrjk qowsmv63 owwhemhu dp1hu0rb dhp61c6y iyyx5f41"><i>"Japonsko
je pro mě spíše takovou kulisou, ale každodenní život se pro mě a mé
dva syny odehrává v mezinárodní bublině. Můj muž je v typicky japonské
tradiční firmě, takže ten má naplno všechny plusy a minusy takovéhoto
prostředí a já se o japonské společnosti dovídám jen zprostředkovaně,"</i> <span style="font-weight: normal;">prozrazuje Renáta, která se živí jako fotografka. Právě díky lásce k fotografování objevuje všemožné stránky japonského života, kultury a přírody.</span></span></h3></blockquote></blockquote></blockquote></blockquote></blockquote><p> </p><p> </p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEieo364DCb6Pot_9vYLge-tu0sXBbADDvQZxeL3YKPO4b9S9QzCnsE-dxny6gxkQB-zGx72ZoxYyNLtrjU1Q5NF2piJ6uHqkIQs7Mh4ePyF-wkHGzRD7pNHR5WZ4-aRKeToKpfeb1VNv4q7/s2048/50078617872_bf7dfb94b6_k.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1366" data-original-width="2048" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEieo364DCb6Pot_9vYLge-tu0sXBbADDvQZxeL3YKPO4b9S9QzCnsE-dxny6gxkQB-zGx72ZoxYyNLtrjU1Q5NF2piJ6uHqkIQs7Mh4ePyF-wkHGzRD7pNHR5WZ4-aRKeToKpfeb1VNv4q7/w400-h266/50078617872_bf7dfb94b6_k.jpg" width="400" /></a></div><p></p><p><br /></p><p><br /></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><p></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhRKCWtlFZuAM-0UGt4iAmhLPu_UPthKzvIQjpbogrWwMBsnZBuwHmA1v_ENOaRX4QNcEMC293REE1Nki39_C39-Cbl1b_nCRgudluElRhRNJ1EzuCNpsQ5Nc-vqSO_mu3JeBlM04HZD7y8/s2047/50078397866_7d8b6efe81_k.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1365" data-original-width="2047" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhRKCWtlFZuAM-0UGt4iAmhLPu_UPthKzvIQjpbogrWwMBsnZBuwHmA1v_ENOaRX4QNcEMC293REE1Nki39_C39-Cbl1b_nCRgudluElRhRNJ1EzuCNpsQ5Nc-vqSO_mu3JeBlM04HZD7y8/w400-h266/50078397866_7d8b6efe81_k.jpg" width="400" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"> </div><p></p><p></p><p></p><p><br /></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg4GBdxBkBegzI2ZOxx40urDSah-V_P9kz9cFjxp61vZBcOowxrQEF28jy2WdFQn-Oy25jy_2yPT1IO_dKI8hPw9Rc9CobKnG9FW0STeM7puKoAkvZh3j2WpN2uCgasgKO8QOib6TS1CgTP/s2048/50078417677_44c5a09558_k.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1365" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg4GBdxBkBegzI2ZOxx40urDSah-V_P9kz9cFjxp61vZBcOowxrQEF28jy2WdFQn-Oy25jy_2yPT1IO_dKI8hPw9Rc9CobKnG9FW0STeM7puKoAkvZh3j2WpN2uCgasgKO8QOib6TS1CgTP/w266-h400/50078417677_44c5a09558_k.jpg" width="266" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"> </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"> </div><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXTpy3e8ijvik3aDukp1Y1ugtABhLKiuAG0r94VoegvYiIwECDONxUbEspOzx9EjdrImqCxGURqLCdZZCNKF1yO74SoxKoa8e-NFg9gwQihq_YJQa0U2s-S8k4lTFhGREJmDlDnD2qa5Ur/s2048/50078399121_7f7940b5d2_k.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1365" data-original-width="2048" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXTpy3e8ijvik3aDukp1Y1ugtABhLKiuAG0r94VoegvYiIwECDONxUbEspOzx9EjdrImqCxGURqLCdZZCNKF1yO74SoxKoa8e-NFg9gwQihq_YJQa0U2s-S8k4lTFhGREJmDlDnD2qa5Ur/w400-h266/50078399121_7f7940b5d2_k.jpg" width="400" /></a></div><p></p><p><span class="tojvnm2t a6sixzi8 abs2jz4q a8s20v7p t1p8iaqh k5wvi7nf q3lfd5jv pk4s997a bipmatt0 cebpdrjk qowsmv63 owwhemhu dp1hu0rb dhp61c6y iyyx5f41"><span class="tojvnm2t a6sixzi8 abs2jz4q a8s20v7p t1p8iaqh k5wvi7nf q3lfd5jv pk4s997a bipmatt0 cebpdrjk qowsmv63 owwhemhu dp1hu0rb dhp61c6y iyyx5f41"><i> </i></span><i> </i></span><br /><br /></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggSv-7177vVkGC3itobS-V0ecu5qsfmL1l01dJAHjXoqdmfjk62drUlxnETfTuTCUPd-lFOWRQ9v0swfKVHcYmV2VeOkWdBSdGVl_Fp4Qkh7JL64YORjSvvg4T4FIGuZ4c2xI5jkUgwn8q/s2047/50078645367_e55d5c79bd_k.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1365" data-original-width="2047" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggSv-7177vVkGC3itobS-V0ecu5qsfmL1l01dJAHjXoqdmfjk62drUlxnETfTuTCUPd-lFOWRQ9v0swfKVHcYmV2VeOkWdBSdGVl_Fp4Qkh7JL64YORjSvvg4T4FIGuZ4c2xI5jkUgwn8q/w400-h266/50078645367_e55d5c79bd_k.jpg" width="400" /> </a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"> </div><p></p><p></p><p></p><p></p><p><br /></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-Nqc4Fi3tUocjfqPRCHAQSYcVgB4WN2UJhVy5nlx54D3LBju3I5Jf7JdD9FVledeR4g0iqKtK0uqFWhXp80LXLX2BQNxQG5ISQGZhhVhARIMsH3GgXTCX_nRodl-fwuPbdvxXxAuNcTDv/s2048/50269611198_6ade8f02aa_k.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1365" data-original-width="2048" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-Nqc4Fi3tUocjfqPRCHAQSYcVgB4WN2UJhVy5nlx54D3LBju3I5Jf7JdD9FVledeR4g0iqKtK0uqFWhXp80LXLX2BQNxQG5ISQGZhhVhARIMsH3GgXTCX_nRodl-fwuPbdvxXxAuNcTDv/w400-h266/50269611198_6ade8f02aa_k.jpg" width="400" /></a></div><p></p><p><br /></p><p><span class="tojvnm2t a6sixzi8 abs2jz4q a8s20v7p t1p8iaqh k5wvi7nf q3lfd5jv pk4s997a bipmatt0 cebpdrjk qowsmv63 owwhemhu dp1hu0rb dhp61c6y iyyx5f41"><span class="tojvnm2t a6sixzi8 abs2jz4q a8s20v7p t1p8iaqh k5wvi7nf q3lfd5jv pk4s997a bipmatt0 cebpdrjk qowsmv63 owwhemhu dp1hu0rb dhp61c6y iyyx5f41">O fotografování mimo jiné říká: <i>"Nejdříve
to bylo jen hobby, ale brzy mě to úplně pohltilo a ta vášeň pro focení
mě doteď nepřešla. Fotila jsem každý den, hlavně to, co jsem viděla
kolem sebe, což vyústilo ve výstavu Okouzlení Japonskem, kterou jsem
pořádala ve svém rodném Zlíně v létě 2016. Můj fokus se poté ale stočil
spíš na lidi, tak jsem začala fotit portréty a rodiny, především pro
místní komunitu cizinců a tam taky začal můj byznys, když jsem za fotky
dostávala zaplaceno, což mě zprvu skoro šokovalo, ale lidi mě sami
začali poptávat, protože reklama typu "jedna paní povídala" tady v naší
úzké komunitě funguje bezvadně. V roce 2018 jsem dala svému byznysu
jméno <a href="https://realjoyphotography.com/">Real Joy Photography</a>.
To jméno odráží naprosto můj vztah k fotce a k práci s klienty, je to
pocit, který chci v lidech vzbudit, když se dívají na moje fotky -
skutečnou radost. A to je i můj přístup k životu, jsem totiž
nenapravitelný optimista."</i></span></span></p><p><span class="tojvnm2t a6sixzi8 abs2jz4q a8s20v7p t1p8iaqh k5wvi7nf q3lfd5jv pk4s997a bipmatt0 cebpdrjk qowsmv63 owwhemhu dp1hu0rb dhp61c6y iyyx5f41"><span class="tojvnm2t a6sixzi8 abs2jz4q a8s20v7p t1p8iaqh k5wvi7nf q3lfd5jv pk4s997a bipmatt0 cebpdrjk qowsmv63 owwhemhu dp1hu0rb dhp61c6y iyyx5f41"><i> </i></span></span></p><p><span class="tojvnm2t a6sixzi8 abs2jz4q a8s20v7p t1p8iaqh k5wvi7nf q3lfd5jv pk4s997a bipmatt0 cebpdrjk qowsmv63 owwhemhu dp1hu0rb dhp61c6y iyyx5f41"><span class="tojvnm2t a6sixzi8 abs2jz4q a8s20v7p t1p8iaqh k5wvi7nf q3lfd5jv pk4s997a bipmatt0 cebpdrjk qowsmv63 owwhemhu dp1hu0rb dhp61c6y iyyx5f41">Autorkou všech zveřejněných fotek je Renáta Jaroščáková.<i><br /></i></span></span></p><p> </p><p>
</p><div id="buzzsprout-large-player-1317586"></div><p><script charset="utf-8" src="https://www.buzzsprout.com/1317586.js?container_id=buzzsprout-large-player-1317586&player=large" type="text/javascript"></script>
Máte tip na další země a lidi, které vás zajímají? Napište, komentujte, sdílejte, ať se o Doma v Nola dozví i další. Doma v Nola je i na Facebooku a Instagramu. Děkuju!</p><p>Julie<br /></p><p></p>Julihttp://www.blogger.com/profile/00820331597189289796noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7160959890610438590.post-63732455945860077572020-11-02T08:14:00.005-08:002021-03-29T08:46:11.697-07:00PODCAST #5: "Co vidím, jsou urputní a odhodlaní Trumpovi voliči a naopak velmi opatrní Bidenovi příznivci, kteří se hrozí dalšího zklamání," říká z Miami Jana Ciglerová, reportérka Deníku N<p><b>
Prezidentským volbám v Americe se v těchto dnech nedá vyhnout. Dnes tedy mimořádně ne na tradiční téma života Čechů v cizině, ale aktuálně k tomu, jak vypadá v těchto dnech Amerika. Audio <a href="https://www.buzzsprout.com/1317586/6177259-co-vidim-jsou-urputni-a-odhodlani-trumpovi-volici-a-naopak-velmi-opatrni-bidenovi-priznivci-kteri-se-hrozi-dalsiho-zklamani-rika-z-miami-jana-ciglerova-reporterka-deniku-n">spustíte tady</a>.<br /></b></p><p><b> </b></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgsqJAP3S0zmsoKqyxzSGAt48GfVly3M7tkjOgBfzqCXjB16AoLvOMofb5s1vvCVNrdAA9rElZDy8PcnNFvo4eu33uNa-vBGFAUoLgdRIvaUdzORrTbnPU8qmZCtojX3mdgIsjELbmumlMW/s2048/IMG_8001.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgsqJAP3S0zmsoKqyxzSGAt48GfVly3M7tkjOgBfzqCXjB16AoLvOMofb5s1vvCVNrdAA9rElZDy8PcnNFvo4eu33uNa-vBGFAUoLgdRIvaUdzORrTbnPU8qmZCtojX3mdgIsjELbmumlMW/w640-h480/IMG_8001.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Jana Ciglerová a Barack Obama v pozadí<br /></td></tr></tbody></table><p></p><p><br /></p><p>Mám radost, že si udělala na podcast Doma v Nola čas také má kolegyně
novinářka Jana Ciglerová, která píše pro Deník N. Přímo v centru dění
objíždí předvolební mítinky obou stran - demokratů i republikánů a mluví
s Američany o tom, jak budou volit a proč.
Jak vypadají mítinky obou stran? Proč se u republikánů nenosí roušky a
proč demokraté místo tleskání troubí? A jak přišla Jana k tomu, že si
pořídila ze vzdálenosti jen několika metrů fotku s Barackem Obamou na
pódiu? </p><p>Její texty můžete číst pravidelně na stránkách Deníku N, tištených novinách či <a href="https://denikn.cz/?s=Jana+Ciglerov%C3%A1">online</a>. Odkaz na podcast je úplně dole pod fotkami - spustíte jej kliknutím na zelenou šipku. </p><p>Takto to vypadalo v Americe jen pár dní před volbami. Autorkou všech snímků je Jana Ciglerová.<br /></p><p> <br /></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiovZLYpIkAC9EdMvet_P10v_sRucMb8ZdGXwO7iixFLObEE-pCd_fJHPegX4cnerIey5TyuzEAm6bfOsMcJJ21UKvXgmiCqdl3QhsTs_y76R5pm1uBc1dhP0bvxEuC7LYhL64gJpWv6OJy/s2048/IMG_7205.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiovZLYpIkAC9EdMvet_P10v_sRucMb8ZdGXwO7iixFLObEE-pCd_fJHPegX4cnerIey5TyuzEAm6bfOsMcJJ21UKvXgmiCqdl3QhsTs_y76R5pm1uBc1dhP0bvxEuC7LYhL64gJpWv6OJy/w640-h480/IMG_7205.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCMQVhqFC8QT03SVUjKGfs5GBCqhev315zgKEw-l8F6-wYJ2rBcYyfh0XYfJE9nQWBT_PoDeOcU0WsXyuzZvQ5_uSO6651YghRaJTmGJiUoKDB1u-dd5GtsFNVyhJbpLZjz4LBKan-toea/s2048/IMG_7633.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCMQVhqFC8QT03SVUjKGfs5GBCqhev315zgKEw-l8F6-wYJ2rBcYyfh0XYfJE9nQWBT_PoDeOcU0WsXyuzZvQ5_uSO6651YghRaJTmGJiUoKDB1u-dd5GtsFNVyhJbpLZjz4LBKan-toea/w640-h480/IMG_7633.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi3OMksYtlA643GyNYAwSvmdHP-zttbtYQG1pg8Q-CxPyt3677pCgvQ_8aGIcU_pdQ7RxeZ2oXsymoWnKbjwYwVbKkTpgIbd5-rhkfKhEoAnhpq8tNldm0Cu6AXScfaPzIuN2RdjqGjLY0x/s2048/IMG_8055.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi3OMksYtlA643GyNYAwSvmdHP-zttbtYQG1pg8Q-CxPyt3677pCgvQ_8aGIcU_pdQ7RxeZ2oXsymoWnKbjwYwVbKkTpgIbd5-rhkfKhEoAnhpq8tNldm0Cu6AXScfaPzIuN2RdjqGjLY0x/w640-h480/IMG_8055.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg4QrxV8ebDUC9d_v7CbYFBf7A5V2dXz4sbaWmkSD4gkw-cSQpqHajhuJepTQeIum7Ert9GkrhhEjBWChpKTf5vHhD0BqdWB57vtwCzM2723vCd1Sbb56ZzARh9RNTJlQOrRer-fk9Hm3ih/s2048/IMG_8386.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg4QrxV8ebDUC9d_v7CbYFBf7A5V2dXz4sbaWmkSD4gkw-cSQpqHajhuJepTQeIum7Ert9GkrhhEjBWChpKTf5vHhD0BqdWB57vtwCzM2723vCd1Sbb56ZzARh9RNTJlQOrRer-fk9Hm3ih/w640-h480/IMG_8386.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgnLCEt8X0Oq-7sH3SyIafeax9VWovQ3sDb5wuwDLRuk48cKd1VnC_ULugy6AQ9QMFgtYh5nswbLGEsAYMeArNKwSfW-cPR0jWsS8TDEMgd0MRqcPegPglJIzdjd6c8tjEnwX_8UEA0Vcte/s2048/IMG_8569.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgnLCEt8X0Oq-7sH3SyIafeax9VWovQ3sDb5wuwDLRuk48cKd1VnC_ULugy6AQ9QMFgtYh5nswbLGEsAYMeArNKwSfW-cPR0jWsS8TDEMgd0MRqcPegPglJIzdjd6c8tjEnwX_8UEA0Vcte/w640-h480/IMG_8569.jpg" width="640" /></a></div><p><br /></p><p><br /></p><span style="font-family: inherit;"><a href="https://www.buzzsprout.com/1317586"></a></span><div id="buzzsprout-small-player-1317586-limit-5"></div><p><script charset="utf-8" src="https://www.buzzsprout.com/1317586.js?player=small&limit=5&container_id=buzzsprout-small-player-1317586-limit-5" type="text/javascript"></script> </p><br />
Sledujte i dál blog a podcast Doma v Nola. Nejen o povolebním dění v USA budu nadále psát a točit. Klikněte na follow, nebo subscribe na podcastových aplikacích. Sdílejte přes sociální sítě anebo emailem přímo těm, kteří o Doma v Nola ještě neví. Jsem na Facebooku i Instagramu.Julihttp://www.blogger.com/profile/00820331597189289796noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7160959890610438590.post-66217490616362631232020-10-21T08:51:00.007-07:002021-03-29T08:46:50.701-07:00PODCAST #4: Novináři Markéta a Martin Boubínovi po letech v cizině doma. "Nikam nejedu, už jsem se nalítal dost," vtípkuje Martin. <p><b>Markéta a Martin Boubínovi jsou novináři. Pokud o někom platí, že
jsou Doma různě po světě, tak je to jejich rodina. Martin je kameraman
České televize, kde jsme spolu pracovali, jeho ženu Markétu, jsem poprvé
potkala až v New Orleans, při jejich cestě na jih. Za 4 roky v Americe toho projeli asi tak 4x víc než já za 10. Markéta mnoho let
pracovala v zahraniční redakci TV NOVA a teď je reportérkou DENÍKU N. Audio <a href="https://www.buzzsprout.com/1317586/5987137-novinari-marketa-a-martin-boubinovi-po-letech-v-cizine-doma-nikam-nejedu-uz-jsem-se-nalital-dost-vtipkuje-martin">spustíte tady</a>.<br /></b></p><p><b> </b></p><p><b></b></p><p></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi9ZUal4aKSFyFzaNw4Vx3kbue8ls6ZzxSnkCqtNvv93_LUsOfcsJR3q79vBalY1a_4AMS4LZEKnDac_ntVMiK1f5b1G8xRQrKoZZRQH8TM5rAHLKBYv_7dXHFsD8Rw-s8NpRcJntSdd1Dx/s750/122106065_360570674999455_5901061386814405849_n.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="563" data-original-width="750" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi9ZUal4aKSFyFzaNw4Vx3kbue8ls6ZzxSnkCqtNvv93_LUsOfcsJR3q79vBalY1a_4AMS4LZEKnDac_ntVMiK1f5b1G8xRQrKoZZRQH8TM5rAHLKBYv_7dXHFsD8Rw-s8NpRcJntSdd1Dx/w640-h480/122106065_360570674999455_5901061386814405849_n.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Rodinka na cestě západní Evropou letos v létě<br /></td></tr></tbody></table><br /><b><br /><br /></b>Zažili
jsme spolu v New Orleans výstrahu před tornádem, když nás jako správné
Čechy od prohlídky města neodradila předpověď počasí. Projeli jsme spolu
všemožné jižanské plantáže a během přejezdů v autě pouštěli dětem
audioknihu O zvědavém štěňátku.<b> </b>Proseděli jsme několik večerů nad vínem a o rok později spolu s dětmi prolítli několik DC muzeí. <br /><b><br /></b>Markéta, Martin a jejich 2
děti strávili 4 roky v hlavním městě USA Washingtonu a nedávno se
Martin vrátil z jeho další štace v Bruselu. Vypadá to, že po dlouhé době
v cizině a poté, co si jejich děti osvojily ne jeden ale hned dva
světové jazyky, budou nějakou dobu v Praze. Dnešní díl je o novinářské profesi, o rodině,
cestování, o tom, jak děti mnohokrát určují naše cesty, ale třeba i o
tom, jak vypadají tábory belgických skautů.<br /><br />Díky za poslech, budu
ráda, když napíšete, jak se vám dnešní díl líbil! <p></p><p>Lajkujte, sdílejte a dejte
odběr na vaší oblíbené podcastové aplikaci. Za dva týdny zase tady!</p><p>Podcast spustíte kliknutím na zelené kulaté tlačítko s šipkou play.<br /></p><p><br /></p><p><br /></p><p><br /></p><p><br /></p><p>
</p><div id="buzzsprout-large-player-1317586"></div><script charset="utf-8" src="https://www.buzzsprout.com/1317586.js?container_id=buzzsprout-large-player-1317586&player=large" type="text/javascript"></script>
____________<br /><p></p><p><span face="----------</span><br /> <span style=" font-family:="" inherit="">Pokud vás čtení o Americe a New Orleansu baví, můžete dát like a follow na mém Facebooku<b> Doma v Nola. </b>Stačí kliknout <a href="https://www.facebook.com/domavnola/?modal=admin_todo_tour" target="_blank">sem.</a></span><br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span><span style="font-family: inherit;">Doma v Nola je taky na Instagramu. <a href="https://www.instagram.com/domavnola/?hl=en" target="_blank">TADY.</a></span></p><p></p><div class="MsoNormal" style="text-align: left;"><span style="font-family: inherit;"> </span></div><span style="font-family: inherit;">Doma v Nola je nově také na podcastu. Najdete jej na všech podcastových aplikacích nebo<a href="https://www.buzzsprout.com/1317586"> klikněte sem. </a></span>
Julihttp://www.blogger.com/profile/00820331597189289796noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7160959890610438590.post-63794299406152868972020-10-06T19:37:00.006-07:002021-03-29T08:47:52.849-07:00Podcast #3: Ze strahovských kolejí do NASA a Kalifornie: cesta za americkým snem Veroniky a Martina<p style="text-align: center;"><b>Jako dneska si pamatuju na den, kdy mi přišla do našeho prvního neworleanského bytu poštou malá plastová karta s nápisem work permit. Když jsem několik měsíců byla v USA bez možnosti pracovat, nebylo to lehké období. Naštěstí, jste-li novinářem, můžete si alespoň psát a něco tvořit pro sebe. I když pro mě jako pro člověka silně společenského bylo vytržení z kolektivu a denního režimu velkou ránou. Jste-li imigrantem, pocítíte naplno, jak je váš osud v rukou úplně cizích lidí. A takzvané "papíry" jsou vším, co potřebujete ke štěstí. Audio <a href="https://www.buzzsprout.com/1317586/5769685-ze-strahovskych-koleji-do-nasa-a-kalifornie-cesta-za-americkym-snem-veroniky-a-martina">spustíte tady</a>.<br /></b></p><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><img border="0" data-original-height="810" data-original-width="1080" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgNX1E5laqU10GyXiCdMGYtdan7z_Q8S7-C3Af-vVG7Zj4Z1CXf35RcMeRYBjQ_vs6tH9kY-h4qy2MBhWeXf2CxrT2lc_OTblrsD3xG7qbQDm4dXXWQcXlPYhfRcbDfpgMkgXeRWiOOaviN/w640-h480/outdoor-family-adventure-aspen-maroon-bells.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;" width="640" /></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Aktivní rodiče a dcery na jednom z výletů<br /></td></tr></tbody></table><p> </p><p style="text-align: left;">Když
jsem poprvé četla příběh Veroniky a jejího muže Martina, docela jsem se
sklonila před tím, co všechno jako čeští imigranti v USA zvládli. Jsou
jen jedněmi z mnoha, kteří zkrátka mají sen žít v Americe. Když se ale
pár věcí na cestě za snem zvrtlo, nevzdali to. Naopak zatli zuby tak, že
se jim podařilo prokousat se americkými imigračními zákony a poměrně
rychle získali zelenou kartu. </p><p style="text-align: left;"> </p><p>Veronika Vaněčková a Martin Kroupa tvoří pár, který si šel za svým
americkým snem a dnes po 8 letech života ve Spojených státech už můžeme
říct, že jej i žije. Mají dvě děti, dům a práci v Kalifornii. Jsou
nadosah - tedy v amerických vzdálenostech - oceánu i horám, které oba
milují. Svou cestu popsali <a href="https://www.facebook.com/zestrahovadonasa">v knize Ze Strahova do NASA a stejně se jmenuje i Verčin blog.</a></p><p> <br /></p><p>Veronika je původně stavební inženýrka, která se ale své
profesi v Americe nevěnuje, místo toho rozjela několik projektů na
internetu. Do Států se dostali díky pracovní nabídce pro Martina, který
je fyzik a 7 let pracoval v Houstonu pro NASA. Jaký dosah má práce
fyzika pocházejícího z Ostravy na americký vesmírný program? Jak se
cítil v místech, odkud se řídil program Apollo a jaké to je pracovat s
astronauty?<br /><br />NASA je jen jedním z témat dnešního podcastu:
Veronika je aktivní podnikatelka a máma dobrodruh. Její fotky a videa z
hor, lezení a dalších cest boří mýty o tom, že s malými dětmi se má jít
maximálně na dětské hřiště. Videa najdete na youtube kanálu <a href="https://www.youtube.com/channel/UCo48DFnUOyGRxpKPb8SZUuA">Filming Family</a>. Jak jejich rodinné cesty zvládá a jaké má
rady pro nás ostatní rodiče? <br /><br />Díky za poslech, budu ráda, když
napíšete, jak se vám dnešní díl líbil! Najdete mě na Facebooku i
Instagramu jako Doma v Nola. Lajkujte, sdílejte a dejte odběr na vaší
oblíbené podcastové aplikaci.</p><p> </p><p> </p><p> </p>
<div id="buzzsprout-large-player-1317586"></div><script charset="utf-8" src="https://www.buzzsprout.com/1317586.js?container_id=buzzsprout-large-player-1317586&player=large" type="text/javascript"></script>
<span style="font-family: inherit;">----------</span><br />
<span style="font-family: inherit;">Pokud vás čtení o Americe a New Orleansu baví, můžete dát like a follow na mém Facebooku<b> Doma v Nola. </b>Stačí kliknout <a href="https://www.facebook.com/domavnola/?modal=admin_todo_tour" target="_blank">sem.</a></span><br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span><span style="font-family: inherit;">Doma v Nola je taky na Instagramu. <a href="https://www.instagram.com/domavnola/?hl=en" target="_blank">TADY.</a></span><div class="MsoNormal" style="text-align: left;"><span style="font-family: inherit;"> </span></div><span style="font-family: inherit;">Doma v Nola je nově také na podcastu. Najdete jej na všech podcastových aplikacích nebo<a href="https://www.buzzsprout.com/1317586"> klikněte sem. </a></span><p> <br /></p><p> </p><p> </p>
Julihttp://www.blogger.com/profile/00820331597189289796noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7160959890610438590.post-62650704663856759052020-10-02T09:02:00.004-07:002020-10-02T09:08:25.094-07:003 chutě podzimu, ať jste v Americe nebo v Česku<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><b>Podzim - to jsou spadaná jablka, hrušky a švestky. Pokud jste z vesnice, tak taky víte, že je to neustálá práce. Stromy se plní a hlína pod nimi taky. Opakovaně sbíráte, přebíráte a zužitkováváte. Rozdáváte, sušíte, zavařujete, pečete, moštujete anebo pálíte, že? </b></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><b> </b></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><b> </b></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhfiBd6G7ev3IJ3C6ZSmf8Oluc1Y6OVl-T9A-q6GB-igxtoUsrURWoXrtyEpjIm7UhMAiJlXoCgFHemjXKZ5nUUPSTgJNVR37zD7Em4TMUVRcW2S7SqmZK_Iwc0ngfVBuYBCvWSFDCyHgKy/w640-h480/20200928_104442.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;" width="640" /></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Hruškový francouzský Tart</td></tr></tbody></table><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><b> </b></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"> </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">Já holka z vesnice jsem. Vždycky jsem chtěla mít zahradu s ovocnými stromy, leč moje maminka asi následkem toho, že sbírala celé dětství, chtěla pravý opak. A tak naše zahrada byla vždy okrasná. Lehnout si pod jabloň nebo ořech, to u nás nebylo. U babiček ale jo. Tu chuť prvních kyselých jablek mám v puse dodnes. Stejně tak jako babiččiných sladkých hrušek, na které se koukáme z jejich kuchyně. Když hrušeň před pár lety chtěli pokácet, protože už neplodila tolik jako dřív, bylo to, jako by mi chtěli vzít kus mě samotné. Ale pořád stojí.</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><br /><b></b></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">Takový hruškový kompot nebo hrušková povidla! V New Orleans máme na zahradě akorát tak citróny. Tady je na jabloně i hrušně horko, ale v obchodě se vždycky koupit dají. Tento hruškový zázrak vznikl strašně narychlo a mám k němu příběh.</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><br /><b></b></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><br /><b></b></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><b>HRUŠKOVÝ FRANCOUZSKÝ KOLÁČ</b><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><b></b></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><br /><b></b></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">Když jsem chodila na gympl v Opavě, učil nás matematiku profesor Hamřík. Učitel, na jakého narazíte jednou za život. Který je kromě matematikem taky sběratelem studentských básní, které dával napsat za trest při pozdním příchodu, za špatně vypočítaný příklad či při jiných lumpárnách. Učitel, který i ve špatných dnech, chtěl předat hlavně pozitivní přístup k životu, naučit nás vyřadit ze slovníku slova jako "hrozně" nebo "strašně" dobré, protože je to nesmysl, který si protiřečí. A taky učitel, který má bylinkovou zahradu a tak trochu vidí do duší a těl lidí. Můžete tomu věřit nebo ne, ale nejen mně několikrát pomohl.</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><br /><b></b></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">Před dvěma týdny jsem dávala ráno rozhovor pro Český rozhlas o situaci s hurikány na jihu Spojených států. Profesor Hamřík měl zřejmě zrovna puštěné rádio, pár dní nato se viděl s mou maminkou a od ní už putovala za oceán zpráva: "Juli, máš si koupit hrušky, udělat si kompot a pravidelně ho teď na podzim jíst, vzkazuje pan Hamřík." Nevím, co slyšel a co mu můj hlas napověděl o mém zdravotním stavu, ale hrušky jsem si hned druhý den koupila. Rozkaz zněl jasně. Mimo to, že je to ovoce plné vitamínů - obsahují vitamín C a draslík, jsou přírodním antioxidantem, se zkrátka rady profesora Hamříka v naší rodině neignorují. A co se nesnědlo čerstvé, skončilo v tomto podzimním francouzském koláči, který jsem našla v mé milované knize receptů slavné pařížské<a href="https://www.poilane.com/en/"> pekárny Poilane</a>. Jejich originál je s jablky a v angličtině je<a href="https://cooking.nytimes.com/recipes/12132-lionel-poilanes-apple-tart"> tady.</a><br /></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgdtZe9zG7WEc5P0OTbmMgt7-jAZRSd_iBuPrBqaqqjiMCew8MVadpkz8_63Vmx0n1MvkKY2haIaXK8LET0IMV5TIZHbAvZJSsTLnMcDdjIwvppiHOcS2p0rTagYc7o62QS4ZNkxiBJpVzn/s2048/20200928_095422.jpg" style="display: block; margin-left: auto; margin-right: auto; padding: 1em 0px; text-align: center;"><img alt="" border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgdtZe9zG7WEc5P0OTbmMgt7-jAZRSd_iBuPrBqaqqjiMCew8MVadpkz8_63Vmx0n1MvkKY2haIaXK8LET0IMV5TIZHbAvZJSsTLnMcDdjIwvppiHOcS2p0rTagYc7o62QS4ZNkxiBJpVzn/w480-h640/20200928_095422.jpg" width="480" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Kniha receptů pařížské pekárny Poilane</td></tr></tbody></table><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"> </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"> </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">A jak říkám, není nic jednoduššího. Stačí mít listové těsto, které teda já zatím nemám odvahu dělat domácí, ale kupuju francouzské máslové v obchodě Trader Joe's. Srandovní je, jak jsem se o něm dozvěděla. Máme tady facebookovou skupinu Češky a Slovenky v USA, radíme se tam, ptáme se, kde co sehnat nebo jak řešit různé prekérky. A tip na listové těsto jsem dostala tam. Zmíněný obchod jej totiž nabízí vždy jen na podzim v limitované edici, takže Češky po celých Spojených státech v období září-listopad hromadně vykupují zásoby tak, aby vydrželo na celý příští rok. Tak štrůdlu a šátečků není nikdy dost, že?</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"> </div><blockquote><blockquote><blockquote><blockquote><blockquote><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><b>Tak tedy: jedno listové těsto rozválené do čtverce, 4 hrušky nakrájené na malé kousky a podušené na lžíci másla, já dala 2 lžíce fíkového sirupu, ale může být i cukr nebo med a malou lžičku skořice. Hrušky jsem dala na těsto asi 2 centrimetry od okrajů a improvizovaně přehla všechny strany. Pekla jsem asi 25 minut na 180 stupňů (350 F). <br /></b></div></blockquote></blockquote></blockquote></blockquote></blockquote><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjqLL3-WLfYneCm19LIyhhyphenhyphen0YjA8lL40GbY4S5vt_ZC6BG6_Bffo4RiOkgCNsWVKcEVM3ZCHRIMKNR4OzCQh4LNfbXeqa69UmdpD0h1Lj4o2CfGJO1isNLPLFfkyZnrlE4SEC14dFW7pgvR/s2048/20200928_100523.jpg" style="display: block; margin-left: auto; margin-right: auto; padding: 1em 0px; text-align: center;"><img alt="" border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjqLL3-WLfYneCm19LIyhhyphenhyphen0YjA8lL40GbY4S5vt_ZC6BG6_Bffo4RiOkgCNsWVKcEVM3ZCHRIMKNR4OzCQh4LNfbXeqa69UmdpD0h1Lj4o2CfGJO1isNLPLFfkyZnrlE4SEC14dFW7pgvR/w480-h640/20200928_100523.jpg" width="480" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Můj koláč před vložením do trouby</td></tr></tbody></table><p>---------------- <br /></p><p><b> </b></p><p><b>AMERICKÝ DÝŇOVÝ CHEESECAKE </b></p><p style="text-align: left;">O tom, jak se pečení dýňového dortu stalo mou nejoblíbenější tradicí na Den díkůvzdání jsem psala <a href="http://www.domavnola.com/2018/11/jak-mit-dikuvzdani-kazdy-den.html">v článku "Jak mít Díkůvzdání každý den". </a>Nechápu, že už jsou to 2 roky! A že už to letos bude počtvrté, kdy si nakoupím 2 plechovky bio dýně (dobře přiznávám, že dýni jsem pro účely tohoto dortu pekla a loupala jen jednou) a další ingredience a do toho několikahodinového tvoření se pustím. Ta vůně nakonec!<b> </b>A pokud máte svou vlastní dýni na zahrádce, aspoň máte další recept do zálohy, když už vám poleze dýňová polívka i ušima!<br /><b></b></p><p><br /></p><div><b></b></div><blockquote><div><b>na korpus:</b></div><div><b>3/4 hrnku drcených grahamových nebo medových sušenek </b></div><div><b>1/2 hrnku nasekaných pekanových nebo vlašských ořechů</b></div><div><b>1/4 hrnku tmavého cukru</b></div><div><b>4 lžíce rozpuštěného másla</b></div><div><b><br /></b></div><div><b>Vše rozmixovat a vložit do otevírací dortové formy. Upéct na 150 stupňů asi 15 min dozlatova.</b></div><div><b><br /></b></div><div><b>na náplň:</b></div><div><b>1 a 1/2 hrnku rozmixované vychlazené dýně (předtím stačí nakrájenou upéct v troubě nebo uvařit)</b></div><div><b>3 velká vejce</b></div><div><b>1 a 1/2 lžičky skořice</b></div><div><b>půl lžičky sušeného zázvoru</b></div><div><b>půl lžičky sušeného mletého hřebíčku </b></div><div><b>půl lžičky soli</b></div><div><b>1/2 hrnku třtinového cukru </b></div><div><b>3 balení Philadelphia cream cheese v pokojové teplotě</b></div><div><b>půl hrnku cukru krupice</b></div><div><b>2 lžíce šlehačky</b></div><div><b>1 lžíce kukuřičného škrobu</b></div><div><b>1-2 lžíce Bourbonu</b></div><div><b><br /></b></div><div><b>Vše
smíchat a rozmixovat. Já dávám do Vitamixu, ale je možné použít ponorný
mixér. Po vychladnutí upečeného korpusu vlijeme náplň do formy. Formu
zespodu obalíme alobalem a vložíme do vodní lázně (používám běžný
plech). Peče se 45 minut na 180 stupňů (350 F). Po upečení vypnout troubu,
otevřít a ještě hodinu nechat uvnitř.</b></div><div><b><br /></b></div><div><b>na polevu:</b></div><div><b>balení zakysané smetany</b></div><div><b>2 lžíce cukru</b></div><div><b>1-2 lžíce Bourbonu</b></div><div><b>pekanové nebo vlašské ořechy na ozdobu</b></div><div><b><br /></b></div><b>Smetanu, cukr a Bourbon smíchat a po vychladnutí dortu jej ozdobit touto polevou. Ořechy nahoru. </b></blockquote><b></b><div></div><blockquote><div></div><blockquote><div></div><blockquote><div><b></b></div><blockquote><div><b></b></div><blockquote><div><b></b></div><blockquote><div><b></b></div><blockquote><div><b></b></div><blockquote><div><b></b></div><blockquote><div><b></b></div><blockquote><div><b></b></div><blockquote><div><b></b></div><blockquote><div><b></b></div><blockquote><div><b></b></div><blockquote><div><b></b></div><blockquote><div><b></b></div><blockquote><div><b></b></div><blockquote><br /></blockquote><b></b></blockquote><b></b></blockquote><b></b></blockquote><b></b></blockquote><b></b></blockquote><b></b></blockquote><b></b></blockquote><b></b></blockquote><b></b></blockquote><b></b></blockquote><b></b></blockquote><b></b></blockquote><b></b></blockquote><b></b></blockquote></blockquote></blockquote></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLD2BXRWcMlcmIStTg7H5iq_Y9i3BhMbwKvi5pOvhNV9wNIqzfpbiA9X0J9tHSZE2SZj7zTsttyu69I-H_D4ypOHTpE7utS7crrhVYuRvAAPcnA6PxuVNyolhWojIotzjlyQagpALUf4oj/s1080/Screenshot_20200929-092902_Instagram.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1062" data-original-width="1080" height="629" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLD2BXRWcMlcmIStTg7H5iq_Y9i3BhMbwKvi5pOvhNV9wNIqzfpbiA9X0J9tHSZE2SZj7zTsttyu69I-H_D4ypOHTpE7utS7crrhVYuRvAAPcnA6PxuVNyolhWojIotzjlyQagpALUf4oj/w640-h629/Screenshot_20200929-092902_Instagram.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Dýňový cheesecake peču každý rok na Díkůvzdání</td></tr></tbody></table>----------------<br /><div class="separator" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><br /></div><div class="separator" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><br /></div><div class="separator" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><b>ČESKÉ POVIDLOVÉ KOLÁČE</b></div><div class="separator" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><b> </b></div><div class="separator" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><b> </b>A česká klasika nakonec. Švestky a mák anebo švestková povidla. Posypka nahoru, zakápnout troškou rumu. Tyhle čerstvé koláčky vždy zmizí rychlostí blesku, to asi nemusím úplně zdůrazňovat, že? Upéct české dobroty z amerických ingrediencí, není někdy úplně jednoduchá věc. Zjistit, jaká mouka se hodí na co, to je někdy detektivka s blbým koncem. Ale od toho tady máme jednu šikovnou Češku Kristýnu Koutnou, která si před lety založila <a href="http://www.czechcookbook.com/">blog Czech Cookbook. <br /></a></div><div class="separator" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">Její blog a taky kuchařka je sice anglická (kuchařku má myslím i česky) a nejen že pomáhá desetitisícům Američanů s českými předky znovuobjevovat rodinné tradice a jídla, která si pamatují od babiček a prababiček, zachraňuje právě docela často i nás Češky a Čechy, kteří zápasíme s jinými mírami a nedostatkem tu perníkového koření, tu krupičky nebo máku. </div><div class="separator" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">Mimochodem o českých koláčích v Americe jsme se bavily i s další kamarádkou Češkou v mém podcastu <a href="http://www.domavnola.com/2020/09/mam-doma-blondate-indiany-s-modryma.html">"Mám doma blonďaté Indiány s modrýma očima," říká Martina Fundaro z Dallasu</a>. </div><div class="separator" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><br /></div><div class="separator" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><p>Recept na české koláče najdete na anglicky psaném webu (a věřte, že se vás Američani na recept zeptají) Czech Cookbook<b> <a href="http://www.czechcookbook.com/kolache-recipe-kolace/">tady. </a><br /></b></p><p><b>Asi na 20 kusů koláčů budete potřebovat:<br /></b></p><p><b> 1 a půl hrnku mléka</b></p><p><b>2 lžičky sušeného droždí</b></p><p><b><b>1/3 hrnku cukru</b></b></p><p><b><b>4 hrnky hladké mouky (v USA all purpose)</b></b></p><p><b><b>špetka soli, kůra z jednoho citrónu</b></b></p><p><b><b>1 kostku amerického másla (113 g)</b></b></p><p><b><b>na potření jedno vejce</b></b></p><p><b><b>na náplň švestková povidla a posypku dělám od oka z hladké mouky, cukru moučky a změklého másla </b></b></p><p><b><b>Pečeme na </b></b><b><b><b><b>180 stupňů</b></b> (350 F) asi 20 minut.</b></b></p><p><b><b><br /></b></b></p><p>Předem se přiznávám, že na kynutá těsta používám domácí pekárnu. Jede u nás každý týden. Takže vše naházím dovnitř, za hodinu mám hotové těsto, vyválím, vykrojím skleničkou kolečka, dnem další menší skleničky vytlačím důlek, naplním, posypu, kraje potřu vajíčkem, nechám ještě chvilinku kynout a šup do trouby. Jinak samozřejmě s kynutým těstem postupujte, jak jste sami zvyklí.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh5zd4VvHcIItEmjpcyc3f8RMs0ZDQlapeuu3ldAcjYZgZt0xHl-vnLwWgB8Vi5zBeR2NC2J0JIY6F55Ud0ELqp1edxr-2myQL0U_IjkG8SmAWVb1czaQsE8zBweLj_hxRbXUyMBW-wjd_6/s2048/20200822_090841.jpg" style="display: block; margin-left: auto; margin-right: auto; padding: 1em 0px; text-align: center;"><img alt="" border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1721" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh5zd4VvHcIItEmjpcyc3f8RMs0ZDQlapeuu3ldAcjYZgZt0xHl-vnLwWgB8Vi5zBeR2NC2J0JIY6F55Ud0ELqp1edxr-2myQL0U_IjkG8SmAWVb1czaQsE8zBweLj_hxRbXUyMBW-wjd_6/w538-h640/20200822_090841.jpg" width="538" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">České povidlové koláče<br /></td></tr></tbody></table><p> </p><h3><i> Tak co upečete tento víkend vy? </i></h3><p style="text-align: left;"><br /></p><p style="text-align: left;"><span style="font-family: inherit;">---------</span><br />
<span style="font-family: inherit;">Pokud vás čtení o Americe a New Orleansu baví, můžete dát like a follow na mém Facebooku<b> Doma v Nola. </b>Stačí kliknout <a href="https://www.facebook.com/domavnola/?modal=admin_todo_tour" target="_blank">sem.</a></span><br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span><span style="font-family: inherit;">Doma v Nola je taky na Instagramu. <a href="https://www.instagram.com/domavnola/?hl=en" target="_blank">TADY.</a></span></p><div class="MsoNormal" style="text-align: left;"><span style="font-family: inherit;"> </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: left;"><span style="font-family: inherit;">Doma v Nola je nově také na podcastu. Najdete jej na všech podcastových aplikacích nebo<a href="https://www.buzzsprout.com/1317586"> klikněte sem. </a></span></div></div></div><br /><br /></div>Julihttp://www.blogger.com/profile/00820331597189289796noreply@blogger.com0