Vedro!!

Takový pocit, jako když se otevře horká trouba. Nebo sauna. Skutečně, bez přehánění. Horký vzduch sálá ze všech stran a klimatizace jede na plné obrátky. Vyrazit na procházku ve dvě hodiny odpoledne není úplně dobrý nápad. Když už rychlým tempem směřuju domů a potkávám chlapy, co sekají trávníky, lituju nejen sebe, ale hlavně je. A co teprve kdysi otroci, sklonění nad bavlníkovými trsy, napadá mě.

No, jsme v roce 2018. A i když podle zdejšího vládce není potřeba svět chránit před oteplováním, na Jihu si o tom myslíme své. V úterý naměřili na letišti Louise Armstronga zatím rekordní teplotu pro květnový den. 97 stupňů Fahrenheita. 36 stupňů Celsia. Kdo vymyslel siestu, ten zaslouží uznání. Snažit se o cokoliv v takovém vedru, je totiž bláznovství. Škoda, že idea odpočinku po obědě se Španěly do Nového světa nedošla.

Vedro ovlivňuje i délku školního roku. Končí se už tento nebo příští týden, oficiálně proto, aby školy neutrácely příliš mnoho peněz za klimatizaci. Američané jsou běžně zvyklí chladit na 18 stupňů a to jsou ty přechody z vedra do skoro ledničky ještě výživnější. Zpátky se děti vracejí v půlce srpna. Kdy je ještě pořád vedro, takže klimatizace stejně poběží. Pokud to stejně i vám nedává logiku, nejste sami.

Článek z místních novin končí slovy: vítejte v létě 2018! Někdo si přeje snowball? Asi tak.