Hola hola, škola volá. Aneb nám už to začalo.

Kdo z rodičů by se netěšil na začátek školního roku? Pravidelné vstávání, kamarádi a zbožňovaná paní učitelka vnáší do našeho rodinného života podivuhodný klid. Naše dítko se zklidnilo stejně rychle, jako začátkem prázdnin zvlčelo. A to to ještě v letadle cestou sem vypadalo na velkou krizi.

Vraceli jsme se dost na poslední chvíli. V neděli odpoledne návrat, v pondělí v 8.10 ráno začátek školy. Děti jsou ale úžasné. Přizpůsobí se rychleji, než si my sami myslíme. V pondělí ráno byl nástup bez problémů a Ela se na spolužáky tak těšila, že zapomněla i na své obvyklé: takové ponožky nechci a tyhle boty jsou moc široké!! 

Někdo děti do školy posílá autobusy, ostatní dovážejí auty. Čekají v dlouhých frontách okolo bloku, smradí okolí, ale systém se nedá obejít. Pěšky může do naší školy jen ten, kdo bydlí "v docházkové vzdálenosti" a musí získat od školy povolení, potvrzení o tomto. Když jsem chtěla po narození malé Ady změnit způsob vyzvedávání, protože jsem si neuměla představit to půlhodinové odpolední čekání s čerstvě narozeným mimi, nebylo mi vyhověno. Prostě zaparkovat auto, vzít kočárek a jít si vyzvednout dítě je nemožné. Asi kvůli tomu, že by to pak chtěl takto dělat každý. Nevím, jiné vysvětlení mě nenapadá. Anebo ten klasický americký smysl pro pravidla? Jednou je to tak, tak přes to nejede vlak. 

Škola v Americe, to je ovšem jak pro děti, tak pro rodiče dost velký zápřah. Už od 4 let ve státních školách denní rozvrh od osmi do tří. Kvůli tomu, že rodiče často pracují do večera, zůstávají i děti na různé kroužky nebo v družině běžně až do šesti. Přijdete domů, čekají je úkoly atd. atd. Nedávno se na Facebooku ve skupině Češek a Slovenek žijících v USA objevil příspěvek s fotkou přesného minutového rozvrhu jednoho z dětí. Šesťák má vždy zhruba 3 minuty na to, aby se přemístil z učebny do jiné. Oběd 25 minut. Včetně čekání ve frontě. Nějakou delší přestávku, třeba 10 minutovou hledáte zbytečně. Podle některých vysvětlení je to proto, aby děti neměly o přestávce čas na blbiny, šikanu apod.

I v naší třídě je to proplouvání z předmětu do dalšího. Svačinku máme podle pokynů učitelky dávat takovou, aby ji děti mohly jíst "u práce". Takže si představuju ty prvňáčky, jak počítají příklady a u toho zobou. Alespoň to ale letos vypadá na fajn učitelku, která vybízí rodiče ke zdravé stravě. Sama podle naší Eli dává dětem bez svačin mandarinky. A to je co říct. Běžně se tady dávají dětem do školy různé krekry, chipsy, sladkosti.

(0)

Čtěte dál

Zpátky doma v Nola

Čtvrtý den jsme doma v New Orleans. A až dnes jsem se donutila vyjet ven a přepnout se do svého amerického režimu. Většinu roku si říkám, že žít na dvou či více místech má spíš samé výhody a rozlišností si užívám. Ten první týden po návratu do Ameriky je ale vždy nejtěžší.

Tak zaprvé. Všechno je tu jinak. Všechno. Jíme tu jinak, vstáváme jinak, přepravujeme se jinak, povídáme si jinak. Po letní "dietě" v podobě domácích i nedomácích koláčů a knedlíků se vracíme k naší povětšinou zeleninové stravě a zdravějším snídaním, místo kohoutů nás budí přistávající letadla a kolo či peší chůzi bohužel opět nahrazuje auto. Vlaštovčí hnízdo tady taky nenajdem.

Zadruhé - takové to, že člověk ráno vstane a během dne potká sousedy, známé, příbuzné a úplně přirozeně funguje, že se den odvíjí podle toho, koho zrovna potká, protože ten jde právě na hřiště, tak jdete s ním, protože jiný má zas večer opékání, tak se máte stavit tam a protože musíte zavézt někam jinak nasbíraná jabka a tak se tam zdržíte a klábosíte, takové to tady nikdy nezažiju. Zpátky v realitě předem domlouvaných "playdates" a strohého pozdravu sousedům přes jejich dvoumetrový dřevěný plot.

Zatřetí začal školní rok a tak budou mít naše dny pevný řád. Půl osmé odjezd do školy, půl třetí vyzvedávání ze školy v dlouhé frontě aut. Takový je tu systém. Fronta obtahuje chodníky okolo čtyř bloků, když ve 3.10 zazvoní a děti vyběhnou ven, začnou podle čísla studenta přilepeného na skle auta jednotlivé děti volat. A tak stojíme 10, 20 minut s puštěnými motory a klimatizací, protože jinak bychom v těch 40 stupních vypustili duši. To v Opavě se horko řeší jinak. Nápis na jednom starožitnictví mě viděn perspektivou člověka žijícího v New Orleans pobavil. Tady bychom museli mít zavřeno tak 8 měsíců v roce :) Výlohu měla ale prodejna malebnou - i s odrazem divadla a katedrály.

Ale zase budeme mít víc času sami na sebe, protože už tu nemáme hlídačky a hlídače v podobě babiček, dědečků, tetiček a strýčků, vrátíme se ke sportu, protože tady mají v tělocvičně velkou hernu a paní na hlídání, hodíme se do pozitivního modu, protože tady se to hemží úsměvy a vstřícností a až přijdu na nějakou další výhodu, hned sem s ní zase dojdu.

(0)

Čtěte dál