Vy, kteří už blog Doma v Nola nějakou dobu sledujete, víte, že doba karnevalu je tady zcela zásadní. Začíná 6. ledna na svátek Tří králů, no a končí dnem před Popeleční středou. Myslím, že nepřeháním, když řeknu, že nám teprve tento týden začal rok 2020. Doba karnevalu, doba Mardi Gras, je tady takovým zvláštním obdobím, ve kterém se téměř nic zásadního neděje. Nikdo nezadává zaměstnancům náročné projekty, veškeré deadliny se posunují až na dobu poté a i já svůj seznam úkolů nenápadně přesunovala na další a poté další a ještě další týden. Až konečně dnes, v pondělí po karnevalových prázdninách, je začínám plnit. Zato naplno a s neuvěřitelnou energií.
Karnevalové (Tučné) úterý na ulici Royal ve Francouzské čtvrti.
Když jsem před pár týdny v Českém centru v New Yorku besedovala o
stejnojmenné knize Doma v Nola, někdo v publiku se zeptal, zda má New
Orleans nějakou přezdívku (stejně jako například New York - Big Apple).
Jistě!
My jsme přece Big Easy!! V překladu myšleno něco jako "velká
pohoda". Sem se jezdí odpočívat, užívat si života a volnosti, tady je
životní styl známý tím, že se nic moc nehrotí, že má každý na všechno
tak nějak čas, a když se snažíte sjednat schůzku nebo objednat nějakou
službu, musíte předpokládat, že to vše půjde tak nějak pomaleji než
třeba více na severu. To, co se dole odehrává během karnevalu, je toho
všeho důkazem.
Průvod lidí v kostýmech směrem k řece Mississippi.
Samozřejmě to neznamená, že by byl provoz města nějak
omezen, vše funguje jako obvykle, ale lidé jsou myšlenkami někde úplně
jinde. Tak například jen sladit pracovní a rodinný kalendář s rozpisem
každoročních přehlídek a karnevalových večírků a oslav, to je tak práce
na hodinu. Vymyslet, jaký kostým nebo outfit bude letos ten správný
nejen na průvody ale hlavně na karnevalové úterý, pak jej vyrobit nebo
sehnat - a to pro všechny členy rodiny, to je další úkol na dlouho.
Možná si budete klepat na hlavu, co tím vším myslím, ale mí neworleanští
mí rozumějí. Karneval skutečně hraje tak velkou roli v životech
místních, že je hlavním tématem lokálních zpráv, tématem vysokoškolských
prací a je součástí zdejší ekonomiky (znamená miliónové příjmy pro
restaurace i hotely).
Kostým dostanou i psí mazlíčci.
Aktuální parodie na americkou politiku.
Fantazie bez limitů.
Lidé se převlékají do všeho možného, každý průměrný obyvatel New Orleansu má doma kolekci kostýmů, kterou buď každý rok nějak doplňuje anebo všemožně kombinuje. Jak vidíte na fotkách, lidé jsou vtipní,
reagují na všemožné aktuální problémy: americké (Donald Trump a kostlivec Sochy svobody), lokální (krysy pobíhající ve Francouzské čtvrti jsou pověstné) i ty světové (parodie na koronavirus a kauzu, že lidé přestali kupovat pivo značky Corona).
V tomto článku jsem vloni neworleanský karneval vysvětlila, tak si jej můžete připomenout. Detailů je ale mnohem víc a jen kapitola o Mardi Gras zabírá v mé knížce zhruba 30 stran!!!
V knize jsem popsala karneval ze všech možných úhlů pohledu: historii, všemožné tradice, kostýmy, tradiční jídlo s ním spojené (
o King Caku píšu taky tady), české propojení, ale přesto každý další rok přijde další téma, které jsem doposud ještě takzvaně "zpravodajsky nepokryla". Letos to byly karnevalové plesy. O tom, jak jiné jsou než ty, které známe v Evropě jako společenské události roku, jsem natočila reportáž pro můj oblíbený Zápisník zahraničních zpravodajů na Radiožurnálu.
Audio i fotky najdete tady.
Tak a je březen, máme to za sebou, takže produktivní období v roce může začít. Seznam nápadů a úkolů je dlouhý. To, že je konec toho, čeho se místní jen neradi vzdávají, dokazuje i historka z minulé středy. Šla jsem nakoupit zásobu chleba do oblíbené pekárny.
Byla středa - tedy Popeleční středa - kterou začíná v katolickém kalendáři postní doba. Lidé si tedy dávají nějaká omezení, závazek, že se na příštích 40 dní něčeho vzdají - například alkoholu, cukru nebo sociálních sítí. Pekárna byla plná neprodaných King Caků. Karneval skončil, skončila tedy i sezóna tohoto skořicového koláče a zásoby je třeba vyprodat. Velký oválný koláč, ze kterého je takových 20 porcí, se prodával za 5 dolarů za kus (běžná cena je asi 20 dolarů). Já jej nenápadně obešla, protože už toho všeho dobrého sladkého bylo za posledních pár týdnů dost. Na parkovišti za mnou přichází asi 60 letá paní, myslela jsem, že něco ztratila nebo potřebuje s něčím poradit, ale ona jen mile prohodila, zmatená tím, že v rukou nemám ANI JEDNO BALENÍ koláče:
"Mladá paní, víte, že jsou dnes ve výprodeji King Caky? Že jsou jen za 5 dolarů?" Usmála jsem se a mile odpověděla, že ano, ale že už jsme jich letos doma měli dost. Odešla s udiveným pohledem a vzápětí tuto skvělou zprávu sdělovala dalšímu zákazníkovi tlačícímu nákupní vozík - opět kupodivu bez koláče v něm. Někteří mají zkrátka karneval ještě teď!
Můj letošní holčičí doprovod před úterním průvodem.
Tak zase za rok, Mardi Gras!
----------
Pokud vás čtení o Americe a New Orleansu baví, můžete dát like a follow na mém Facebooku Doma v Nola. Stačí kliknout sem.
Doma v Nola je taky na Instagramu. TADY.
