Doma je normálně v Nola. Jenže pak přijde léto, a to se to v New Orleans nedá moc dobře vydržet. Už vloni jsme vyzkoušeli zůstat až do konce června, ale už druhý týden prázdnin jsem litovala rozhodnutí, že jsme neodjeli rovnou. S dětmi je totiž potíž být zavřená v domě. Kdo nemá v New Orleans bazén, zažívá dost krušné tříměsíční období.
A tak jsme letos sbalily kufry už v květnu a odletěly. Za rodinou, příjemným počasím, venkovními aktivitami, lesem a tak.
Protože, když doma je v Kobeřicích, stane se, že:
-vám sousedka přinese plnou misku třešní, která by v New Orleans stála tak 8 dolarů.
-se dostanete na vesnický křesťanský průvod poprvé od střední školy a v tom zapadajícím slunci je vám děsně příjemně.
-zjistíte, že muzikanti jak v New Orleans, tak v Kobeřicích mezi sebou pořád něco pokřikují a ovládají znakovou řeč. Jak jinak by si oznamovali, která sloka přijde teď? (A ano ponožky v sandálech jsou pořád českým fenoménem.)
-máte tak šikovnou kamarádku cukrářku, že jen litujete, že v době vaší svatby byla teprve na gymplu a upéct uměla leda tak bublaninu.
-čekáte na vlak a najednou se proti vám vyřítí zajíc. Nejlepší okamžik dnešního rána.
-děti chodí do školy pořád pěšky, a že ta letní vesnická rána voní pořád stejně. Stejně dobře.
Žádné komentáře:
Okomentovat