Jaro na vlnách Jazzu - kde a co poslouchat

Řeknu vám to tak: ty nečekané prázdniny jsou fakt na dvě věci. Buď propadnete depresi anebo to nějak dáváte. Anebo na střídačku obojí. Já mám dnes ten lepší den. Je čtvrtek, první čtvrtek Jazz Festu, který samozřejmě není. Tak nějak si postupně uvědomuju, že všechny ty hudební festivaly, koncerty, přehlídky jsou asi to hlavní, proč ještě dávno nejsme někde jinde. I když existuje milion pět set tisíc důvodů, proč se odstěhovat do Evropy, přítomnost té nejskvělejší hudby na světě, ta její koncentrace do jednoho poměrně malého města, všechny ty neuvěřitelné životní story okolo, to zkrátka pořád zůstává dobrým důvodem toho, že je tady dobře.

No a teď to nemáme. Život v New Orleansu je o dost chudší, ale to vám nemusím popisovat. Taky už vám určitě chybí divadla, koncerty, festivaly, a teprve chybět budou. Jazz Fest původně přesunuli na podzim, nejisté vyhlídky ale pořadatele přiměly festival letos zrušit úplně.

My se ale nedáme! A Nola už vůbec ne. Takže tady máte průvodce po Jazz Festu, tom nej hudebním festivalu na celém světě, a za tím si stojím. Před dvěma lety jsem v tomto článku shrnula, jak to tam vypadá a proč teď půl města tiše trpí. Na Jazz Fest se čeká celý rok. Dva víkendy toho nejsvobodnějšího pocitu a radosti z hudby.

Rádio WWOZ vysílá ty nejlepší koncerty. Klikněte tady pro živé vysílání. Záznamy z předchozích ročníků jsou na Youtube. 

  

Tady vám přidávám tipy na ty podle mě nejzajímavější:

• Aaron Neville. Neworleanský rodák, který nahrál první hit v 60. letech. Hvězda R&B and soulu. Koncert tady.
• Trombone Shorty. Trombónista, trumpetista atd. atd. Na Jazz Festu poprvé hrál jako čtyřletý. Víc nepotřebujete vědět. Poslechněte si jej tady.
• Buckwheat Zydeco. Kajunská hudba, hudba původně francouzského obyvatelstva z louisianského venkova, psala jsem o nich třeba tady. A koncert jedné z nejslavnější Zydeco kapely máte tady.
• Na Jazz Festu hrají lokální kapely i největší americké hvězdy. Ale je to i největší galerie louisianských umělců, prodávají se tu obrazy všeho druhu, šperky, oblečení. A takto se třeba v roce 2017 slavila Kuba a její hudba.  
• Irma Thomas. "Soul Queen of New Orleans". Nádherná žena s nádherným hlasem. Záznam koncertu tady.

I já jsem zapátrala v archivu a vybrala fotky, na které už jsem skoro zapomněla. Krásný rok 2009. Ta dá!

Dva víkendy naprosté volnosti, nejlepší jídlo a hudba na jednom místě.

 Nejen hudba, ale přehlídka pestré kultury. Mardi Gras Indians a průvody v jejich nádherných šatech. O tradici Mardi Gras Indiánů píšu v knize Doma v Nola.

Tuto fotku miluju a myslím, že je taky v knize. Ty barvy. Barevný obrazec na hrudi je ručně vyšívaný korálky.

 

Brass Band v pozadí.

Zydeco kapela a valcha jako jeden z hlavních hudebních nástrojů.

Vlajky máte proto, abyste poznali, kde je vaše místo. V tom šíleném davu je dost těžké se jinak orientovat.

Milovaný Ellis Marsalis, který před pár týdny odešel. Nikdy jsem jeho představení neminula. Letos bude poslouchat nebeské rádio.

Happy Jazz Fest! Ať jste kdekoliv...

----------
Pokud vás čtení o Americe a New Orleansu baví, můžete dát like a follow na mém Facebooku Doma v Nola. Stačí kliknout sem.

Doma v Nola je taky na Instagramu. TADY.

(0)

Čtěte dál

Co jsem se naučila v domácím vězení

Karanténa, social distancing, domácí vězení - říkejme tomu, jak chceme. Ve výsledku jde pořád o to samé. Zůstat ze dne na den doma, v prostoru složeném z několika pokojů a v případě trochu štěstí i s kouskem balkónu nebo zahrady, je něco, co jsme si ještě před měsícem nikdo nedokázal představit.

Všichni teď děláme věci, ke kterým bychom se normálně vůbec nedostali. Jako například tento "malovaný chléb".

Nové role nás ale rychle dostaly do jakéhosi stavu "emergency", mozek i tělo se zaktivovaly a jedou na plný plyn. Co na plný, jedou mnohem rychleji. Ačkoliv se taky co druhý den doma hroutím pod tíhou každodennosti, pod tíhou toho, že ze dvou dětí se za poslední tři týdny staly mé dva ocásky, které mě pronásledují pořád a všude, kam se hnu.

Kde jsou ty doby, kdy jsem si alespoň jednou za den mohla poslechnout v autě cestou do a ze školy zpravodajský podcast a být trochu v obraze. Kdy jsem si v klidu mohla přečíst emaily, ba na ně odpovědět. Kdy jsem mohla pracovat na článcích a rozhlasových reportážích, aby to nebylo po deváté večer a tedy v době, kdy už vyčerpáním sotva v hlavě lovím slova anebo v malém asi hodinovém okně, kdy to ty mé závislačky vydrží s drahou druhou polovičkou.

Dnes jsem si ale kdesi přečetla, že pokud jsou večer všichni pod naší střechou živí a dýchají, je to úspěch!

A tak si tady pro sebe i pro vás shrnu, co jsem se zatím za ten necelý měsíc v izolaci naučila a zjistila.

 

Být venku a koukat na kytky - staronový relax.

• Nejsem dobrý učitelský materiál - a vím, že tady budu mít od svých čtenářů a čtenářek naprosté pochopení, myslím, že tato koronavirová zkouška nám potvrdila, že je jen správně, že se každý věnujeme tomu, v čem jsme lepší či nejlepší. A to ostatní ponechme těm talentovanějším. 

• Jsem velmi dobrá kuchařka, pekařka a autorka denních podrobných meníček. To, v čem jsem první týden pokulhávala, už je teď absolutní rutina a do detailu vymakaná praxe. Snídaně, svačinka, oběd, svačinka, večeře, dezertíky a tzv. bedtime snacks. Kynuté knedlíky, omáčky, domácí pizza, saláty, o rolování tureckých vinných listů už se mi i zdá, kváskový chleba, zdravé sušenky, nezdravý mrkvový dort, neworleanské gumbo (recept najdete tady), zavařená červená řepa (recept od Češky se skvělým blogem českých receptů v angličtině zase tady), no na co si vzpomenete, to je u nás na stole. Každý den to vymyslet nějak tak, aby bylo vše pestré, dost ovoce, zeleniny, málo sladkostí (jasně úplatková lízátka, zmrzlina a čoko se nepočítají). Stejně jako "Peče celé Česko", i celá Amerika peče. Kvásek naštěstí krásně kvasí a droždí nám teda nechybí.

• Zhruba si umím představit, jak asi žily naše maminky a babičky. Trochu nadnesené hodnocení, já vím. Domácí práce máme dost zjednodušené díky všemožným mašinám, to ony ještě po nocích látaly ponožky a zašívaly roztrhané oblečení. My se teď ovšem po večerech místo dosavadního sledování oblíbeného seriálu, návštěvy divadla nebo času stráveného v tělocvičně, taky zavíráme u šicího stroje a vyrábíme roušky. A taky celý den kromě učení dětí, distribuování úkolů, hraček, kromě rozhodování, které z dětí mělo právě v onom sváru se sourozencem pravdu, taky pereme, vaříme, pečeme, uklízíme (taky najednou luxujete každý den a nechápete, kde se pořád bere tolik věcí?), staráme se o zahrady, přerovnáváme zásuvky...

• Mám ty nejlepší spolužáky z gymplu. "A to proč jsme se takto na Zoomu nesešli dřív?" Ptám se svých asi 8 nej středoškolských kamarádů, kteří mě tento týden spontánně pozvali k videokonferenci. U nich v Česku už byl poklidný večer, každý seděl se sklenkou v ruce, já ještě v perném odpoledni. To, že mě několikrát ztlumili, aby neslyšeli pokřikování mých holek, už jsem jim odpustila. Takový pokec s lidmi, kteří se za skoro 20 let ani trochu nezměnili, to je teprve nával energie. Díky Verčo, Zuzko, Ondro, Peťo a Peťo, Klarisku, Jani!

• Život bez návštěvy kadeřníka je tristní! Šediny vystrkují růžky v množství větším, než by bylo záhodno. A ten střih už tedy není, co býval. Ofina tříleté je už v očích, a tak přichází na řadu youtube a dotaz: Jak ostříhat ofinu dítěti. Bože, jak jsem ráda, že jsem jí s těma nůžkama nepřivodila žádné zranění! Lízátko jako slib ji naštěstí na chvíli na židli přilepilo. S manželovým strojkem už jsem zběhlá a patřičně hrdá na provedený mužský střih. No tak jsme aspoň ušetřili, no. Sebe jsem tedy ale ještě nestříhala, pár týdnů tomu ještě dávám!

• Z půl litru šlehačky se dá během pár minut s výkonným šlehačem vyrobit máslo! Objev karantény a tohoto roku! Ne že bychom běžně měli doma půl či snad celý litr šlehačky, ale když musíte zavřít 3 kavárny najednou, začnete improvizovat, co vše se s těmi zásobami dá udělat. Výroba jogurtu z galónu mlíka bude další level!

• Nic se nedá plánovat a to co bylo včera, už zítra být nemusí. V posledním roce druhá velká lekce. Nikdy nevíme, co se stane. Vždycky to ale dobře dopadne. Protože všechno, co se stane, je dobře. Ještě asi nevíme proč, ale zjistíme to. Tomu věřím!

Za pochodu se teď učíme všichni - tělocvik v prázdném parku.

Co jste se o sobě dozvěděli vy? Jaká je vaše nová dovednost? Taky šílíte? Zhrouceně voláte kamarádům anebo je to jen doba zvláštního klidu?

----------
Pokud vás čtení o Americe a New Orleansu baví, můžete dát like a follow na mém Facebooku Doma v Nola. Stačí kliknout sem.

Doma v Nola je taky na Instagramu. TADY.

(0)

Čtěte dál