neděle 15. prosince 2019

Co na Vánoce v USA nezažijete? A co naopak nesmí chybět!

Nejkrásnější svátky v roce. Svátky klidu a míru. Vánoce už dávno nejsou, co bývaly... A tak dále. Okolo Vánoc panuje tolik klišé. Jako například to, že tady v USA je to v první řadě byznys. Dalo by se s tím souhlasit, ale co taky v této zemi byznys není, že? 





Nakonec si přece všichni tyhle svátky můžeme udělat podle sebe. Nemusíme se předhánět v nakupování dárků a v tom, jestli máme vysmýčený dům. Za roky tady jsem zjistila, co rozhodně na americké Vánoce nezažijete. Tedy, abych byla přesnější - co nezažijete o Vánocích na americkém Jihu. Jestli čtete někdo ze severských států, moc se těším na Vaše postřehy!

Sníh, sníh a zase sníh. Minulý týden si New Orleans připomnělo téměř historické výročí. Ve čtvrtek 11. prosince roku 2008 jsme se ráno probudili a venku sněžilo. Vyběhli jsme tehdy do ulic, oblíkli na sebe to nejteplejší oblečení a vydali se fotit zasněžené město! To se opravdu nestává často, a tak fotky z toho roku už mají svou hodnotu. Od té doby po sněhu ani památka. Takže koulování se, procházka v tom křupavém právě napadaném sněhu, sáňkování či běžkování, to je pro nás něco naprosto nemožného.

Uklízení a umývání oken, takzvaný vánoční úklid. Taky máte maminku, která vždy lpěla na umytých oknech před Vánoci, i když bylo venku třeba mínus 5? U nás to vždy vypadalo tak, že se ještě večer před Štědrým dnem pral koberec, aby zkrátka na Vánoce vše vonělo a třpytilo se čistotou. Tady po něčem podobném ani památka. Samozřejmě, že Američané normálně během roku uklízejí (více či méně), ale taková věc jako je umývání oken, ta je poměrně neznámá. Okna se umývají ve výškových budovách tak jednou ročně, okna v naší škole podle mě neviděly utěrku už mnoho let a z malého průzkumu u svých amerických kamarádek - umývání oken není potřeba. Stačí občas vyprat závěsy :) Výhodou je, že mají před Vánoci klid.

Dvacet druhů cukroví na jednom talířku. V pečení cukroví jsme my Češi opravdu výjimeční. Tolik druhů malinkých, nádherně zdobených a ještě k tomu chutných cukrovíček, to nám může svět závidět. Nenechte se mýlit, i Američané mají své "vánoční cukroví", od toho našeho se ale liší dost výrazně. Většinou jsou to kulaté tzv. "sugar cookies", které pak děti zdobí všemožnými barevnými polevami. Chutnají "sladce". Nemají žádnou výraznou chuť, kterou bych dokázala popsat, tak jako to dokážu u lineckého, vanilkových rohlíčků nebo rumových kuliček. Výhodou toho je, že kdykoliv přinesu do amerického prostředí výběr toho našeho, můžou se uchválit a z toho mám samozřejmě velkou radost.




Pohádky. Můžou tady mít Hollywood, můžou tady mít Sám doma, Disney World se světýlkama a ohňostrojem, Frosty the Snowman anebo Grinche, můžou tady mít miliony romantických filmů na stanici Hallmark, ale takového Anděla Páně nebo Tři oříšky pro Popelku, ty tu nemají. Je mi jasné, že je to jen mé osobní přání a taky frustrace z toho, že mé děti zkrátka ty naše "nudné" pohádky nebaví. Já to ale nevzdávám a alespoň Popelka běží v naší televizi každý rok. Youtube je pro nás Čechy v zahraničí naštěstí velkou pomocí. Protože jak jinak můžete péct a zdobit tuny cukroví, než při sledování českých klasik?

Ladovské vesnice a pohádkové hory za rohem. Jasně, můžete bydlet v Coloradu a koukat na vysoké bílé kopce, můžete bydlet v malém městečku v Upstate New York a budete si připadat jako ve vánočním ráji, ale pak jsme tady my, kteří žijeme na takovém místě, že chcete-li navštívit hory, musíte si to naplánovat měsíce předem, nakoupit letenky, anebo odřídit minimálně takových 10 hodin. Žádné rozhodnutí na poslední chvíli, co kdybychom si zajeli na vánoční pochod v horách, co kdybychom si zajeli mezi svátky na otočku zalyžovat... A vám, kteří si můžete v USA takové výlety bez obav zařídit, tak vám upřímně závidím.

Kapr ve vaně. Anebo kapr vůbec. Kapr se v USA vyskytuje jen vzácně. Kamarádka Bára si jej tady v Louisianě jednou sehnala na nějaké malé farmě mimo město. Od jiných známých vím, že se občas dají kapři složitě objednat. My v New Orleansu máme tradiční rybu "catfish" (sumec), a tak v naší rodině smažíme sumce. Kapr ve vaně je ovšem další level, který běžný Američan nemůže pochopit. Mít několik dní rybu ve vaně, chovat se k ní jako k domácímu mazlíčku a pak ji nelítostně zapíchnout?? Velké NE.
 
Vánoce jsou úžasné kdekoliv. Pokud nejste sami, pokud máte komu uvařit bramborový salát a usmažit rybu (i když nemáte toho kapra), když si můžete poslechnout nebo zazpívat koledy a na chvíli se zastavit, je jedno kde jste.


A co vám naopak americké Vánoce nabídnou?

Takže: Santu na každém rohu, nádherně nasvícené parky a hotelová lobby, bezchybné swingové koledy, stromky už od konce listopadu, broadwayské muzikály s vánoční tématikou, ugly Christmas sweathers (hnusné vánoční svetry), pyžamové vánoční párty, pepermintovo-čokoládové kafe, školní besídky, které jsou na úrovni českých divadelních produkcí malých měst, nastylované vánoční přání, louskáčky, vánoční ozdoby ve tvaru čehokoliv, kýčovitou a přeplácanou výzdobu v každém druhém domě a další a další...


foto: ASSY, Pixabay


A přece to vše mám ráda.

Žijete i vy v zahraničí? Co se vám tam nejvíce zalíbilo a jaké máte nové tradice? Těším se, že se dozvím něco nového.

Já nedávno narazila na pár zajímavých blogů a jejich vánoční zážitky. Jaké je to ve Švýcarsku? Podívejte se na blog "Naše švýcarské zážitky" a nový text tady.

O svátcích v Itálii zase píše Michaela z blogu "Itálie v Brně" na svém Facebooku tady.

A co třeba daleká Malajsie? Slaví se křesťanské svátky v převážně muslimské zemi? A jak? Ve facebookovém příspěvku tady prozrazuje Ostrovanka Pavlína.

No a Vánoce v Dubaji přibližuje blog "My funtastic life" v tomto textu.

Tak si Vánoce v klidu užijte, ať jste kdekoliv!

----------
Pokud vás čtení o Americe a New Orleansu baví, můžete dát like a follow na mém Facebooku Doma v Nola. Stačí kliknout sem.

Doma v Nola je taky na Instagramu. TADY.

čtvrtek 5. prosince 2019

Recept na nejlepší americkou polévku

My Češi jsme, dovoluji si říct, národem polévek. Z trochy zeleniny vykouzlíme vždy něco teplého na zahřátí. A jak každá správná babička říká, bez polévky není pořádný oběd. 

Vývar je u nás na jídelníčku každý týden a podle toho, co je zrovna v lednici a ve spíži, vařím pak třeba rajskou, cibulačku, gulášovku, čočkovou (českou i tureckou verzi) ale i thajskou mrkvovou nebo vietnamské pho. Nedávno jsme na cestách s mými holkami a tureckou kamarádkou jen povzdechly nad tím, že stravuje-li se člověk v restauracích na americkém venkově, nemá šanci na polévku v denní nabídce narazit. Občas snad někde mají kukuřicový chowder, což je sice věc chutná, ale tak těžká na zažívání, že už je snad možná zdravější dát si hamburger.




No ale pozor! To by nebyla Louisiana, New Orleans a můj blog, abych vám nenabídla tu nejlepší americkou polévku, jakou si můžete přát. Jak možná už tušíte, jmenuje se GUMBO a je tak slavná, že se dokonce servíruje i v Bílém domě. Po státech ji pak můžete ochutnat v kreolských restauracích. U nás v Nola je gumbo v jídelníčku skoro každé restaurace, obědových bister a dokonce i ve školách.





Gumbo je navíc docela jednoduché připravit a o co víc, docela jednoduše si jej můžete zkusit uvařit i doma v Česku. Základem je takzvaná svatá trojice - cibule, zelená kápie a řapíkatý celer. Holy trinity je vlastně základem každého dobrého kreolského jídla. 

Každá správná neworleanská rodina vaří tuto polévku alespoň jednou měsíčně. Minulý týden jsem se sešla s kamarádkou Tammy, abych od ní odkoukala nějaké lokální fígly a celou akci v naší kuchyni jsem natočila pro Zápisník zahraničních zpravodajů - můžete si poslechnout tady. Protože se blížilo Díkůvzdání, vařily jsme gumbo s krůtím masem. Obvykle je ale varianta kuřecího vývaru a klobásy. Anebo ta s mořskými plody. U nás doma vás ale většinou pohostím právě tím kuřecím.



Název "Gumbo" se někdy používá dokonce jako přezdívka pro New Orleans - je to totiž mix všeho možného, stejně jako je naše město mixem mnoha kultur. O gumbu píšu i ve své knížce Doma v Nola. (Jestli ji ještě nemáte, můžete objednat tady.) Tady je malý kousek: 

To, co u nás reprezentuje guláš, je tady gumbo - hustá polévka, jejímž základem je ona zmiňovaná zásmažka. "Roux" (z francouzštiny) musí mít tmavou barvu, čím tmavší, tím bude mít polévka ořechovější a čokoládovější chuť. Stejně jako se u nás guláš liší od domu k domu, i gumbo vaří každý jinak. Každá rodina si hájí své postupy a své ingredience. "Jsem absolutní fanatik přes gumbo. Můžu ho jíst 24 hodin denně, 7 dní v týdnu," představuje se ve Škole vaření šéfkuchař a dnešní lektor Brandon Moreau. "Když jsem se rozhodl studovat vaření, gumbo mohlo za to, že jsem po týdnu a půl skončil. Tak řekněte sami: učitel mě kvůli mému louisianskému původu vyzval, abych uvařil gumbo. Samozřejmě jsem začal vařit podle receptu babičky, který znám z hlavy. Když bylo hotovo a on mi řekl, že tam nepatří to a to, podíval jsem se na něj výhružně, že tohle je tradiční kajunský recept a nic na něm měnit nebudu. Řekl, no tak vaše babička neměla pravdu! A bylo vymalováno. Tady jsem neměl co dělat. Takže ne, nemám žádné formální vzdělání pro práci šéfkuchaře. Vše, co tady dnes uslyšíte, jsem se naučit od mé babičky," vypráví bodrý muž, který se 20 let živil hraním tradiční kajunské hudby. Všichni zděšeně poamericky vykřikují o ou a zároveň se hlasitě smějí a Brandonovi dávají za pravdu, že kritizovat babičku je krok vedle.





Takto vypadá zmiňovavé roux. Nelekněte se tmavé barvy, ale taky dávejte pozor, ať jej nespálíte!

A tady je konečně recept:
 
1 krůtí prso (nebo 2 kuřecí prsa anebo stehna) pokud možno i s kostí
1 pikantní klobása
1 větší cibule
2 kousky řapíkatého celeru
1 zelená kápie
4-5 stroužků česneku
2-4 lžíce mouky
čtvrt hrnku oleje
sůl, pepř, bobkový list

Maso uvaříme předem, abychom získali vývar. Všechnu zeleninu nakrájíme na malinké kousky. Začneme připravovat tmavou zásmažku (tzv. roux). Na oleji spěníme mouku a mícháme na velmi malém ohni. Za stálého míchání vytvoříme zásmažku, která bude mít tmavě hnědou barvu. Poté do hrnce přidáme všechnu připravenou zeleninu i česnek a promícháme se zásmažkou. Osolíme a vlijeme vývar. Přidáme předem uvařené maso natrhané na kousky a nakrájenou klobásu. Přidáme bobkový list a můžeme dolít trochou vody, je-li potřeba. Gumbo má vypadat jako hustší polévka.

Podává se s kopečkem rýže jako na první fotce nahoře.

Tady v New Orleansu se polévka většinou zahušťuje okrou - tzv. ibyškem jedlým. V Česku se dá sehnat jen těžko a upřímně řečeno, ani tady to nebývá nutností. Mnoho lidí nemá rádo chuť okry a taky její "mazlavou" konzistenci, takže není nutné ji přidávat. Gumbo se stalo oblíbeným hlavně díky tomu, že za málo peněz jeden velký hrnec nakrmí nespočet hladových břich. A z malých louisianských kuchyní to dotáhlo až do nejluxusnějších podniků. A úplně poslední poznámka: máte-li rádi ostřejší, gumbo je ideální pro to, abyste vytáhli zastrčenou láhev Tabasca!

Bon appétit!

 


----------
Pokud vás čtení o Americe a New Orleansu baví, můžete dát like a follow na mém Facebooku Doma v Nola. Stačí kliknout sem.

Doma v Nola je taky na Instagramu. TADY.

























Instagram