čtvrtek 31. ledna 2019

5 lidí, kteří mi v lednu zvedli náladu

První měsíc letošního roku je za námi a já se rozhodla, že jeden příspěvek měsíčně bude víc osobní. Stalo se totiž mnoho situací, kdy jsem si během posledních pár týdnů pro sebe řekla: to je tak úžasná věc, ten člověk mi takovou maličkostí udělal radost a změnil celý den k lepšímu. Taky se vám to stává? Anebo spíš zažíváte opačné situace, kdy vám jednoduše váš den někdo pokazí? 

A pokud se to stane, umíte na takovou situaci reagovat? Říká se to kolikrát lehce, ale provádí už hůř, já vím. Známe to všichni, blbá nálada řidiče tramvaje, obsluhy v restauraci atd. Já se s tím zkouším bojovat protiakcí. Na hrubost a blbost se snažím reagovat mile a pozitivně. Jde to teda ztěžka a pořád si to musím připomínat, ale jde to.

A kdo všechno mi udělal v lednu radost?

1. Začalo to hned na Nový rok. Kolega z práce mi ten den na Facebook poslal milou zprávu o mém silvestrovském rozhovoru v rozhlasovém nočním vysílání. Vůbec to nemusel dělat, ale to, že si našel tři minuty, aby si vyhledal moje jméno a napsal dvě věty, mi udělalo takovou radost, že snad začnu věřit rčení "Jak na Nový rok, tak po celý rok. Zkuste to taky! Pošlete zprávu, napište malý vzkaz, neberme vše jako samozřejmost.

2. V Elinčině škole pořádali druhý lednový víkend takzvané "Muffins with Mom". Je to úžasná akce, kdy se jedno sobotní dopoledne ve školní jídelně setkají dcery s maminkami, hezky se obléknou a dají si spolu snídani. Samozřejmě u toho povykládají s dalšími maminkami, proberou všechno, co se probrat dá, vyfotí se na památku a zase odkráčí domů. To, že se organizace tohoto dopoledne, vždy uchopí jedna z maminek, je nutnost. Ostatně všechny tyto školní akce pro rodinu vždy pořádá dobrovolník z řady rodičů. Že to ale tentokrát byla Jessica, která sama naplno pracuje a doma má 5 dětí, to mě nechalo stát v údivu. Úžasné ženy tady jsou. Jistě, má muže, který je v domácnosti a taky akceschopnou maminku, ale přesto tyhle odhodlané matky, které prostě nesedí s hlavou v klíně, jsou mým každodenním motorem. Místo ubrusů na stoly použila obyčejný papír, na každý stůl dala kelímek s pastelkami a maminky s dcerami si mohly vzájemně psát milé vzkazy nebo se navzájem namalovat. Tady to máte i s "muffinovským mastným flekem".




3. Děti jsou největším zdrojem slz ale i radosti. To víme všichni. Každý pátek odpoledne učím na jedné základní škole děti jógu. Většinou je to 45 minut chaosu, protože - co si budem povídat - v pátek odpoledne už chtějí děcka akorát vylítnout ven. Když pak ale těch 10 bláznivých stvoření člověk vidí v meditační poloze se zavřenýma očima, jak soustředěně poslouchají příjemnou hudbu, říkám si, že není lepších pět minut v tomto dni. Pro mě, i pro ně.

4. Paní za pokladnou, která mi pochválila novou barvu vlasů. Tak co může být přízemnějšího a zároveň pro ženu víc potěšujícího, že? Celkově se tady lidi chválí a upřímně nevím, jestli je to Amerikou nebo Jihem. Tady se běžně lidé oslovují jako baby, honey, love. A když to slyšíte za den třeba pětkrát - v tramvaji, v obchodě, ve škole, v kavárně, tak se pak na konci dne jen blaženě usmíváte. Teda já jo.

5. Majitel baru, kam jsme se jen tak s manželem po letech vydali na pivo. To, že ten den bylo úterý a že majitel vyhlásil na úterky happy hours na čerstvé ústřice, což tedy znamená poloviční cenu, pro nás bylo milým překvapením. Ústřice, které jsou v Evropě známkou luxusu, jsou tady v blízkosti Mexického zálivu, běžným sortimentem. A neservírují se jen v pětihvězdičkových restauracích na bílých ubrusech. Tady se zásadně objednává po tuctech a přinesou je naskládané na ledu na plechovém tácu. U vedlejšího stolu je ze skořápek srkala skupinka vysokoškoláků. Osm dolarů za tucet, to je přece cena! A tak s nostalgií vzpomínám na svá studentská léta. Někdo má nakládaný hermelín, někdo ústřice.




Doufám, že únor bude stejně milý, a to i k vám všem.



 
čtvrtek 17. ledna 2019

6 věcí, které musíte zažít během Mardi Gras

Mardi Gras je v NOLA zaručeně nejlepší období v roce. Vtipné na zdejším kalendářním roce je, že to vše svátkování začíná Halloweenem a končí Velikonocemi. Celou dobu od podzimu do jara se něco děje. Dekorace střídají dekorace (a v USA si na to potrpí) a speciální jídlo a pití vše doprovází.

Chystáte-li se do New Orleansu v této době karnevalu (tedy v období mezi svátkem Tří králů a Popeleční středou), čeká vás toho mnohem víc, než byste zažili v jiném období.







Co byste neměli vynechat?

1. Vybrat si jeden z velkých karnevalových průvodů a zažít jej od začátku do konce. Bude to trvat až 4 hodiny, ale je to zábava, na kterou nikdy nezapomenete. Taková šílenost, kdy se už hodiny předem uzavřou hlavní ulice a kdy všechny ostatní poblíž se zaplní zaparkovanými auty, kdy se objeví davy natěšených lidí včetně dětí. Na pár hodin se všichni promění v blázny křičící na ty nahoře v nazdobených vozech a požadující korálky a ostatní cetky na památku. Podle mého jsou nejlepší průvody Endymion, Muses nebo Thoth. Celý seznam průvodů najdete tady.

2. Zažít karneval ve Francouzské čtvrti. V té nejstarší části města se kdysi pořádaly všechny oslavy. Když se ale průvody rozrostly a vozy začaly místo mezků pohánět malé traktory, byly průvody přemístěny do větších ulic. Ve Francouzské čtvrti tak zůstaly jen "malé", většinou alternativní průvody, které jsou mnohem osobnější, pro které si lidé sami vyrábějí masky, kostýmy i všelijak nazdobená kola nebo jiné dopravní prostředky.

3. Vzít si s sebou nějaký kostým nebo alespoň paruku. Ve všech obchodech s neworleanskými suvenýry se pak prodávají masky přes obličej nebo škrabošky. (Prodávají taky korále, ale ty nekupujte! Během průvodů jich dostanete dost!) Když se dostanete do všech těch oslav a jásání, má zkušenost je, že vás to natolik pohltí, že zkrátka budete chtít alespoň z pětiny vypadat tak, jako místní. Z pětiny proto, protože tady se převlíkání a strojení bere děsně vážně. Takové kostýmy, plné nápadů a kreativity, nenajdete ani v Benátkách.






4. Ochutnat King cake. Tzv. královský koláč už znáte z mého Instagramu nebo Facebooku. Kulatý skořicový koláč posypaný cukrem v barvách karnevalu je nezbytnost. Mají ho v každé pekárně, cukrárně nebo v každém supermarketu. Dokonce jsou kingcakovské palačinky, toasty, zmrzliny, milkshaky, na co si jen vzpomenete. Je to vlastně takový obyčejný skořicový závin, ale povýšen o několik levelů.






5. Odvázat se, dát si drink a zatančit si s jednou z neworleanských kapel hrajících v ulicích města. O tom to všechno je. Zahodit starosti, vykašlat se na obyčejné turistické prohlídky města! Poznat New Orleans zevnitř, zažít ten opravdový život a kulturu je mnohem zajímavější.

6. Nachytané korálky přivézt domů jako originální dárek. Největším bonusem všech přehlídek je házení korálků přihlížejícím. Některé jsou obyčejné plastové jednobarevné, jiné jsou blikající, všelijak nazdobené, se jmény karnevalových spolků. Na konci každé přehlídky budete mít ověšený krk, až vás budou bolet záda. Vyberte ty nejhezčí a přibalte do kufru. Korálkový dárek ocení především děti! Vyzkoušeno mnohokrát!




čtvrtek 3. ledna 2019

V roce 2019 budu ... aneb pohádka o předsevzetích

Za měsíc bude mít mladší dcera druhé narozeniny. A já si na Silvestra, kdy tady pobíhala s šesti o dost staršími dětmi, uvědomila, že už to není malé mimino, ale začíná se z ní stávat tvoreček, který se každý den učí něco nového. Pomalu na mě začíná mluvit všemi třemi jazyky a začínám pozorovat, jak se do ní promítá i náš život v New Orleansu. Ona to sice ještě neví a dlouho to ještě nepojmenuje, ale přítomnost jazzových vánočních písniček nebo společnost dětí žvatlajících jižanským přízvukem už se jí do jejího podvědomí jistě nějak zaznamenává.






A takhle si na dětech člověk uvědomí, jak moc se prostředí, kde žije, zapisuje i do něj samého. Jak už některé fráze běžné řeči automaticky řeknu anglicky, protože je to tak nějak přirozené. Tak třeba někdy neřeknu "uklidni se", ale calm down, neřeknu "bude to v pohodě", ale take it easy. Protože je to prostě easy. Pamatuju si, jak jsem kdysi dávno v Praze potkala na televizní rozhovor modelku Petru Němcovou, o které je známo, že se jí čeština trochu vytrácí a pamatuju přesně na odsudky kolegů, snad i mé. Už přesně nevím. (Vím ale přesně, že mi tehdy módní ikona pochválila můj outfit :))). A dnes jsem na tom podobně. I když čtu a píšu v češtině denně, život v cizině se zkrátka i do mluvy nějak přenese. Nemyslím, že je na tom něco špatného. Naopak - rozšiřuje se tím můj osobní "vesmír". Přijala jsem do svého života novou kulturu, nový jazyk. A jak závidím těm svým dětem, které přepínají naprosto plynule už od narození.

A ne jen v řeči. Jsou to maličkosti, které nás odlišují, které si po letech my dospělí už neuvědomujeme. Ale například to, že u babičky v Česku se každý oběd začíná polévkou. To je pro mou starší ryze česká věc. V americké škole není polévka nikdy a v našem domě bývá polévka často hlavním jídlem samotným. A tak když ji přesvědčuji, aby si vzala ještě hlavní chod, tvrdí mi, že takhle to je jen v Česku. Přesvědčovat je marné. V USA se v jejích očích jí buď polévka nebo hlavní chod. 

Každý rok se toho v Americe naučím mnoho nového a letos tomu nebylo jinak. Myslím, že jsem vymazlila své gumbo - i díky natáčení reportáže ve škole vaření s úžasným kajunským kuchařem. Našla jsem úžasnou německou šunku v Traders' Joe. Naučila jsem se pracovat s dětmi, abych z každotýdenní hodiny jógy neodcházela jako lektorka totálně vyšťavená. A začala jsem ignorovat ty, kteří mi toho moc nedávají. Snažím se méně srovnávat a méně stěžovat si. Překonala jsem oddělení od malé a poslala ji na pár dní v týdnu do školky. I přes omezený čas jsem dopsala zásadní text. Ještě mám ale dlouhý seznam toho, na čem musím zapracovat:

- být co nejvíce v klidu, brát denní problémy jako maličkosti, nad kterými není třeba se moc rozčilovat (někdo nějaké tipy, jak být v klidu?)

- nečekat od jižanských přátel dochvilnost a organizovanost v čase, čili řekne-li vám někdo večer, že se sejdete ráno v 10, musím spíš čekat, že se nesejdeme vůbec, protože zkušenost hovoří, že to tak z 90 procent dopadá

- nepropadat všem těm americkým lákadlům (ve skutečnosti čínským), které tady vykukují na každém rohu, při každém nákupu a ještě více omezit nakupování zbytečností

- jít si poslechnout živou hudbu alespoň jednou za měsíc, žít ve městě jazzu a nedělat to, je totiž naprosté ignoranství

- být po boku dětem a snažit se je rozvíjet, pomáhat a nabízet vše, po čem by chtěly sáhnout a vyzkoušet

- přemluvit manžela, aby se naučil jednu českou větu týdně, nebo alespoň slovo? 

Tak snad to dopadne. Přeji všem dobrý nový rok! 







Instagram