Vše nej, milované N. O.

300 let. New Orleans slaví 300. narozeniny. A chlubí se rádo. Jak by ne. I když není ani v desítce nejstarších amerických měst, přesto má právo považovat se za výjimečné město. Tolik historie na jednom místě zase tak často na americké půdě nepotkáte. A tak se už od ledna slaví. Party, bály, výstavy připomínající ta nejslavnější léta.

Francouzi město začali objevovat koncem 17. století díky původním obyvatelům. Místo zvané bayou svatého Jana bylo už dlouho předtím centrem obchodu zdejších Indiánů. Francouzi se nejprve stěhovali do jejich blízkosti a až v roce 1718 oficiálně Francouzi založili město Nouvelle-Orléans. New Orleans. Tím slavným evropským dobyvatelem, po němž je tu pojmenováno leccos byl Jean-Baptiste Le Moyne de Bienville. Byl to on, kdo rozhodl, kde se začne stavět. Zavelel, že French Quarter bude stát na břehu Mississippi v místě, které je poměrně vysoko nad hladinou moře. Už tehdy se o nově vznikajícím městu psalo jako o budoucím velkém přístavu.

Když se projíždím krajinou za městěm a kolem vidím jen stojaté vody plné aligátorů, neumím si vůbec představit, jací blázni přijeli právě sem s cílem založit novou kolonii, postavit město, nastěhovat sem první ženy, začít obchod, postavit první nemocnici, školu atd. atd. Víc nehostinné prostředí plné komárů, vedra a vlhkého vzduchu snad neexistuje. 

Mississippi, jezera a blízký Mexický záliv ale slibovaly zářnou budoucnost. Tehdejší plánovači se nemýlili. New Orleans se stal jedním z nejdůležitějších amerických přístavů na stovky let.

A lodě na obrázku? Jak jinak si připomenout nejslavnější léta než starými, historickými plachetnicemi, které tudy kdysi byly jako doma? Řeka Mississippi od té doby sice dosti zhnědla a město se rozrostlo do neskutečné velikosti, ale stejně  by Bienville měl radost. Francouzského je tu pořád dost.

(0)

Čtěte dál

Nejdelší víkend

1700 hudebníků na jednom místě. V New Orleans. Teda na několika různých pódiích, ale i tak. Kde jinde na světě tohle člověk zažije? Jaro je tu v plném proudu a i když většinou už v tuhle dobu bývá venku vedro k nesnesení, letos je vše jinak. Chladný vzduch z rána, od Mississippi příjemný vánek. French Quarter Fest je festival, na který se těším každý rok nejvíc. Příjemná atmosféra v centru města, miliony lidí s kempovacími židlemi (ostatně ty jsou tady v New Orleans vzhledem k počtu festivalů nutností) a pivem v ruce a ze všech stran hudba.

Preservation Hall All-Stars zahájili festival na stagi přímo na Jackson Square a zatímco já běhala za roční Adou sem a tam a do toho s ní v minichvilkách klidu poslouchala, tančila a hlavně upřeně sledovala neuvěřitelnou lehkost hraní všech těch skvělých muzikantů, celé náměstí si užívalo to teplé čtvrteční odpoledne. Protože tenhle víkend začíná ve čtvrtek!

Festival letos slaví 35. ročník. Vznikl v době, kdy se French Quarter vylidnila kvůli rozsáhlé rekonstrukci před Světovou výstavou v roce 1984. Aby do centra znovu nalákali turisty a místní, založili malý festival. Teď o 35 let později, o stovky tisíc diváků více se zahajovalo i za přítomnosti kněze. Nic zvláštního na katolickém jihu - pan farář se pomodlil hlavně za dobré počasí. Že modlitby nestačily, bylo všem už v pátek večer jasné. V sobotu celý den bouřilo a tak se nehrálo.

Ta neworleanská pohoda, to je něco, čeho se člověk nikdy nenabaží. Jak říkám, kempovací židle na zádech, drink, dobré jídlo a všichni jsou spokojení. Ať sedí na břehu řeky nebo jezera, nebo se uvelebí uprostřed parku. Je to jedno. Hlavní je - na pár hodin nebo klidně na celý den vypnout. Nesnažit se rychle dovařit oběd, uklidit zahradu nebo dodělat resty v práci. V New Orleans je vždy čas na zábavu. I proto se mu přezdívá Big Easy. Velká pohoda. 

(0)

Čtěte dál