Když jsem nedávno psala o amerických školách, návštěvě knihovny a dalších detailech, pár lidí se mě ptalo, co jiného je tady jinak. Je toho dost, ale to hlavní je podle mě v tom, jak velké rozdíly jsou mezi jednotlivými školami.
To, co popisuji zde, se týká Louisiany a mé osobní zkušenosti. Mnoho ze čtenářek mě v reakcích upozornilo na naprosto jinou zkušenost a upřímně řečeno, já jim odtud z Jihu tiše závidím. Několik z nich mi poslalo fotky krásně upravených tříd s přirozeným světlem a poznámky, že mají tělocvičnu i speciální třídy na předměty, jako jsou hudební výchova nebo "science". Naše škola je na tom akademicky skvělě. Učitelé moc přátelští a rodiče zapojení tak, že člověk nestíhá všechny akce. Z důvodů podfinancování ale skutečně ani jedno z popsaných výše u nás není.
Výběr školy v Americe je věc zásadní a zdlouhavá. Systém škol je docela komplikovaný - jsou školy státní, výběrové, soukromé a katolické. Podle různých druhů se v nich buď školné neplatí vůbec (státní) nebo platí hrozně moc (soukromé). A tak je vcelku zásadní, ve které čtvrti žijete, protože podle toho spadáte pod tu kterou školu. Už chápete, proč se Američané tak často stěhují a to převážně v době, kdy jejich děti nastupují na základní a pak střední školu?
Foto: Canva
Složitý výběr už máme naštěstí za sebou, a já nikdy nezapomenu na období, kdy jsem vyhlédnuté školy obcházela, abych se nejdřív podívala na to, jak vypadají, jaké mají zázemí a prostředí kolem.
A nebudu to natahovat - byla jsem docela v šoku. Prošla jsem tehdy asi 10 tříd ve třech různých školách - dvou státních a jedné soukromé. Poměrně malé třídy, ve kterých mají děti celkem problém se jen protáhnout mezi stoly, tmavá šatna uprostřed dvou tříd, stejně tak tmavé třídy, ačkoliv oken je tam dost - všechny mají zatažené žaluzie a hlavně - všude moc obrovské množství pomůcek. Hromádky u oken, hromádky u umyvadla, kelímky s nůžkama, lepidly, tužkami, papíry na každém kusu nábytku. Všechny stěny polepené nějakými názornými obrázky, knihovnička přetékající knížkami všech velikostí.
Z toho musí jít dětem hlava kolem! Takový nepořádek! K čemu to děti vede! To vše mi problesklo hlavou. Neumím si sama představit, že bych se pohybovala v takové kanceláři nebo že by nějak podobně vypadal můj dům. Těch pětadvacet drobků nemá pořádně kde se protáhnout, nemůže se podívat z okna a když mají předškoláci ještě odpolední spaní, jsou v jejich malých provizorních spacáčcích naskládaní všude možně po zemi. Jak já byla ráda, když už spaní skončilo. Žádná lehátka nebo matrace pod zády.
A ejhle! Na co jsem narazila nedávno na internetu. Článek citující studii otištěnou v časopise Psychological Science. Vědci zkoumali, jestli všechny vystavené pomůcky nějak ovlivňují schopnost dětí vstřebávat informace. A zjistili, že pokud se pohybují děti v "přeplněných a přezdobených třídách", spíše je to rušilo a odvádělo jejich pozornost. Překvapení? Pro mě tedy vůbec.
A ještě zajímavější byla jedna reakce v komentářích. Američanka Denise Howe napsala: "Před 15 lety jsem vzala 12 učitelů na stáž v Praze. Všimla jsem si tam, jak moc prázdného místa měli všude na stěnách. Zkrátka dávali prostor dětským mozkům na vstřebání všech jejich nápadů a informací." Mně to zní absolutně logicky.
Teď budu asi přemýšlet nad tím, jak dostat tyto informace k učitelům a ředitelce naší školy. Jak to máte vy?
To, co popisuji zde, se týká Louisiany a mé osobní zkušenosti. Mnoho ze čtenářek mě v reakcích upozornilo na naprosto jinou zkušenost a upřímně řečeno, já jim odtud z Jihu tiše závidím. Několik z nich mi poslalo fotky krásně upravených tříd s přirozeným světlem a poznámky, že mají tělocvičnu i speciální třídy na předměty, jako jsou hudební výchova nebo "science". Naše škola je na tom akademicky skvělě. Učitelé moc přátelští a rodiče zapojení tak, že člověk nestíhá všechny akce. Z důvodů podfinancování ale skutečně ani jedno z popsaných výše u nás není.
Výběr školy v Americe je věc zásadní a zdlouhavá. Systém škol je docela komplikovaný - jsou školy státní, výběrové, soukromé a katolické. Podle různých druhů se v nich buď školné neplatí vůbec (státní) nebo platí hrozně moc (soukromé). A tak je vcelku zásadní, ve které čtvrti žijete, protože podle toho spadáte pod tu kterou školu. Už chápete, proč se Američané tak často stěhují a to převážně v době, kdy jejich děti nastupují na základní a pak střední školu?
Složitý výběr už máme naštěstí za sebou, a já nikdy nezapomenu na období, kdy jsem vyhlédnuté školy obcházela, abych se nejdřív podívala na to, jak vypadají, jaké mají zázemí a prostředí kolem.
A nebudu to natahovat - byla jsem docela v šoku. Prošla jsem tehdy asi 10 tříd ve třech různých školách - dvou státních a jedné soukromé. Poměrně malé třídy, ve kterých mají děti celkem problém se jen protáhnout mezi stoly, tmavá šatna uprostřed dvou tříd, stejně tak tmavé třídy, ačkoliv oken je tam dost - všechny mají zatažené žaluzie a hlavně - všude moc obrovské množství pomůcek. Hromádky u oken, hromádky u umyvadla, kelímky s nůžkama, lepidly, tužkami, papíry na každém kusu nábytku. Všechny stěny polepené nějakými názornými obrázky, knihovnička přetékající knížkami všech velikostí.
Z toho musí jít dětem hlava kolem! Takový nepořádek! K čemu to děti vede! To vše mi problesklo hlavou. Neumím si sama představit, že bych se pohybovala v takové kanceláři nebo že by nějak podobně vypadal můj dům. Těch pětadvacet drobků nemá pořádně kde se protáhnout, nemůže se podívat z okna a když mají předškoláci ještě odpolední spaní, jsou v jejich malých provizorních spacáčcích naskládaní všude možně po zemi. Jak já byla ráda, když už spaní skončilo. Žádná lehátka nebo matrace pod zády.
A ejhle! Na co jsem narazila nedávno na internetu. Článek citující studii otištěnou v časopise Psychological Science. Vědci zkoumali, jestli všechny vystavené pomůcky nějak ovlivňují schopnost dětí vstřebávat informace. A zjistili, že pokud se pohybují děti v "přeplněných a přezdobených třídách", spíše je to rušilo a odvádělo jejich pozornost. Překvapení? Pro mě tedy vůbec.
A ještě zajímavější byla jedna reakce v komentářích. Američanka Denise Howe napsala: "Před 15 lety jsem vzala 12 učitelů na stáž v Praze. Všimla jsem si tam, jak moc prázdného místa měli všude na stěnách. Zkrátka dávali prostor dětským mozkům na vstřebání všech jejich nápadů a informací." Mně to zní absolutně logicky.
Teď budu asi přemýšlet nad tím, jak dostat tyto informace k učitelům a ředitelce naší školy. Jak to máte vy?
Žádné komentáře:
Okomentovat