Znáte to? Víkendový výlet naplánovaný, děti natěšené, svačinky připravené, slunečník a bábovičky taky, ale hlava rodiny se probudí s rýmičkou. Tak to u nás vypadalo v neděli během tzv. Labor Day víkendu. Na svátek práce se tady na jihu většinou jezdí na prodloužený víkend na Floridu. My jsme si dali mnohem jednodušší a bližší cíl - pláže asi hodinu od New Orleansu.
Ani nevím, kolikrát se mě někdo zeptal na to, kam se jezdíme koupat? Mnoho Čechů si myslí, že v okolí New Orleansu je oceán a nádherné pláže. Což - pokud se podíváte na mapu - není pravda. Vody je kolem nás dost, to je pravda, ale na koupání to vskutku není. Bažiny, jezera - to je to, co uvidíte z letadla, budete-li přistávat na neworleanském letišti. Ale čím déle na jihu bydlím, tím víc poznávám, kolik hezkých míst tu v okolí je.
Na onu neděli jsme s kamarádkou Yasemin vymyslely, že vezmeme děti na pláž v městečku Pass Christian. Tady je odkaz na mapu, kde přesně to je. Sice jsme pár dní před tím zjistily, že se kvůli bakteriím ve vodě nedoporučuje koupat, ale přesto jsme se rozhodly vzít všechny možné plážové hračky a dopřát tak dětem den v písku a sobě aktivně strávený den s hezkým výhledem. A když mi ráno začalo docházet, že se nakonec kvůli nemoci nejspíš nikam nevydáme, tušila jsem zklamání nejen dětí svých ale i těch jejích.
Vlastně nikdy předtím mě nenapadlo vzít auto a dvě děti jen tak sama a vydat se na větší cestu za město bez manžela. Asi to bylo vždy proto, že jsem chtěla mít společné rodinné zážitky a asi i proto, že naše dvouletá doposud vždy maximálně po 20 minutách cesty vyžadovala plnou pozornost matky snažící se nespokojené dítě z předního sedadla uklidnit všemožnými hračkami a dobrotami.
A pak jsem se v půl deváté ráno, v dětském pokoji, kde už byly tou dobou všechny hračky na zemi, protože si holky hrály už od půl sedmé, rozhodla, že jedeme i bez tatínka. Prostě to všechno nabalíme a tu hodinu a půl cesty nějak zvládnem. A světě div se. Z té ubrečené mladší se najednou stal parťák, který společně se starší sedmiletou poslouchal oblíbené písně, cpal se těstovinami a jahůdkami a pozoroval stromy a oblohu.
Starší zase pomáhala, jak mohla, a výsledkem byl fajn den na světlounké pláži v blízkosti přístavu. Poblíž malinký stánek s nejlepšími mahi mahi tacos a domácí limonádou a i na červenou a zelenou snowball došlo. Pokud ještě nevíte, co je snowball, mrknětě sem.
A tak jsem si uvědomila, že nás někdy ani nenapadne, co všechno zvládneme. Že mít možnost se spolehnout na pomoc toho nejbližšího je sice úžasné, ale že i bez něj se dá leccos zvládnout. Vím, že pro mnoho z vás, je tohle naprosto běžná věc. V Česku s dětmi taky jezdím často sama a nevidím v tom nejmenší problém. Tady v Louisianě jsem ale doposud měla vždy zábrany, obavy a asi ne dost odvahy. Vždy ve mně bylo takové to "co by kdyby". Ale zdá se, že první meta překonána. Už se těším na další! Jaký je váš největší "maminko-cestovatelský" úspěch?
Pokud vás čtení o Americe a New Orleansu baví, můžete dát like a follow na mém Facebooku Doma v Nola. Stačí kliknout sem.
Knihu Doma v Nola můžete objednávat přímo tady.
Ani nevím, kolikrát se mě někdo zeptal na to, kam se jezdíme koupat? Mnoho Čechů si myslí, že v okolí New Orleansu je oceán a nádherné pláže. Což - pokud se podíváte na mapu - není pravda. Vody je kolem nás dost, to je pravda, ale na koupání to vskutku není. Bažiny, jezera - to je to, co uvidíte z letadla, budete-li přistávat na neworleanském letišti. Ale čím déle na jihu bydlím, tím víc poznávám, kolik hezkých míst tu v okolí je.
Na onu neděli jsme s kamarádkou Yasemin vymyslely, že vezmeme děti na pláž v městečku Pass Christian. Tady je odkaz na mapu, kde přesně to je. Sice jsme pár dní před tím zjistily, že se kvůli bakteriím ve vodě nedoporučuje koupat, ale přesto jsme se rozhodly vzít všechny možné plážové hračky a dopřát tak dětem den v písku a sobě aktivně strávený den s hezkým výhledem. A když mi ráno začalo docházet, že se nakonec kvůli nemoci nejspíš nikam nevydáme, tušila jsem zklamání nejen dětí svých ale i těch jejích.
Vlastně nikdy předtím mě nenapadlo vzít auto a dvě děti jen tak sama a vydat se na větší cestu za město bez manžela. Asi to bylo vždy proto, že jsem chtěla mít společné rodinné zážitky a asi i proto, že naše dvouletá doposud vždy maximálně po 20 minutách cesty vyžadovala plnou pozornost matky snažící se nespokojené dítě z předního sedadla uklidnit všemožnými hračkami a dobrotami.
A pak jsem se v půl deváté ráno, v dětském pokoji, kde už byly tou dobou všechny hračky na zemi, protože si holky hrály už od půl sedmé, rozhodla, že jedeme i bez tatínka. Prostě to všechno nabalíme a tu hodinu a půl cesty nějak zvládnem. A světě div se. Z té ubrečené mladší se najednou stal parťák, který společně se starší sedmiletou poslouchal oblíbené písně, cpal se těstovinami a jahůdkami a pozoroval stromy a oblohu.
Starší zase pomáhala, jak mohla, a výsledkem byl fajn den na světlounké pláži v blízkosti přístavu. Poblíž malinký stánek s nejlepšími mahi mahi tacos a domácí limonádou a i na červenou a zelenou snowball došlo. Pokud ještě nevíte, co je snowball, mrknětě sem.
A tak jsem si uvědomila, že nás někdy ani nenapadne, co všechno zvládneme. Že mít možnost se spolehnout na pomoc toho nejbližšího je sice úžasné, ale že i bez něj se dá leccos zvládnout. Vím, že pro mnoho z vás, je tohle naprosto běžná věc. V Česku s dětmi taky jezdím často sama a nevidím v tom nejmenší problém. Tady v Louisianě jsem ale doposud měla vždy zábrany, obavy a asi ne dost odvahy. Vždy ve mně bylo takové to "co by kdyby". Ale zdá se, že první meta překonána. Už se těším na další! Jaký je váš největší "maminko-cestovatelský" úspěch?
A pár postřehů, co pomohlo v autě nám:
- miska plná malých těstovin a další miska nadrobno nakrájeného ovoce
- oblíbený playlist dětských i "normálních" písniček - nejvíce hranou se tentokrát stala Amerika od Rammstein
- jedno CD českých pohádek - u nás momentálně oblíbené "O zvědavém štěňátku"
- dobrá nálada už od rána, odpozorovala jsem, že vyráží-li se z domu s nervozitou, děti to dají rázně najevo
- povídání o tom, co během dne všechno zažijeme
A jak to máte vy? Překonáváte sami sebe? Jezdíte s dětmi v zahraničí poznávat nová místa? A jaké jsou vaše tipy?
Pokud vás čtení o Americe a New Orleansu baví, můžete dát like a follow na mém Facebooku Doma v Nola. Stačí kliknout sem.
Knihu Doma v Nola můžete objednávat přímo tady.
Žádné komentáře:
Okomentovat