Nová doba: doma a online

Stovky negativních zpráv o vývoji světa pod atakem viru okolo nás. A taky stovky pozitivních článků o tom, jak je to ta nejsprávnější doba na to se zastavit a žít. Balanc je důležitý. Paniku zrušme, zastavme se, užívejme si života s dětmi doma. Taky nevíte, jak právě ten správný poměr najít?

Pustoprázdno.

Taky jste se ocitli v situaci, že jste se přes noc stali učitelkou, kuchařkou, uklízečkou a do toho máte zvládnout práci? Jasně, blbý dotaz, jsme na tom všichni stejně. A jak ještě vytlačit z hlavy obavy o zdraví nejbližších a obavy z toho, jak na tom bude vaše rodina třeba za půl roku? Toto bude test naší společnosti, test rodičovství.

 

A navrátíme se ke hrám našeho dětství.

U nás v Louisianě už pronikají na povrch zprávy, že by školy mohly být zavřené až do konce školního roku. Na jedné straně nám školy doporučují miliony webových stránek, ze kterých čerpat a před které chudáky izolované děti posadit, na druhou stranu ti stejní učitelé doporučují: hlavně zachovat klid, s dětmi si raději hrajte a dejte jim lásku. Taky vidíte ten rozpor? Taky máte doma dvě a více dětí a snažíte se naplánovat den tak, aby se:

za A milionkrát nepohádaly, za B neseděly celý den před obrazovkou, za C nestěžovaly si, že je to nuda a že potřebují kamarády, za D abyste u toho všeho vy stihli servírovat jak hlavní, tak všechny mezichody???

Je to naší generací nebo společností obecně? Proč neumíme prožít den jen tak v klidu, bez neustálého popohánění sebe i jich někam, za něčím? Odškrtávat splněné úkoly, přejíždět z místa na místo, playdates, povinnosti. Taky tak vypadá váš běžný život?

 

 Uklidnijícího čaje není nikdy dost.

Ten v New Orleansu se navíc točí okolo všemožných společenských událostí, festivalů. Každý rok se nemůžeme dočkat na začátek festivalové sezóny (klikněte sem), nejdříve crawfish boils, pak French Quarter Fest, nakonec Jazz Fest. No a letos nebude ani jedno. Vše se ruší, respektive přesouvá na podzim. Jak bude vypadat naše jaro? Asi přibude hodně procházek, snad nás neodizolují úplně (i když vše tomu zatím, jak píšu v tomto článku pro deník E15, nasvědčuje), přibereme mnoho kil, protože nějak všichni mnohem více a častěji jíme (zajídání stresu, nudy, strachu?), možná se díky volnu děti naučí líp českou gramatiku a zcela jistě přibude mnoho obav. Mimo jiné z toho, kdy se budeme moct podívat za rodinou do Evropy.

Máte nějakou radu či zkušenost, jak tomu nepropadnout? Co zabírá u vás? Je to řád, anebo berete toto zvláštní mezidobí jako šanci pro něco nového?

A co lékaři, lékařky, sestry a všichni, kdo jsou v první linii? Jak ten obrovský nápor zvládnou oni a jejich rodiny? Jak asi podobné pozitivní řeči a návody působí na ně? Kéž se i oni budou moci zastavit a mít prostor na kus reflexe. Zatím jejich směrem posílám dík a obdiv.

Na Facebooku Doma v Nola (odkaz tady) jsme se spojily s další blogerkou Máma za vodou a každý den se na 10 minut živě připojíme s malou lekcí angličtiny pro děti s dětmi, tak se přidejte k nám. "Playdates online". Občas taky dáme nějaké neworleanské téma, jako třeba jazz v odkazu tady. Ať ten čas nějak využijem. Víc než kdy jindy teď platí HLAVU VZHŮRU!