Karanténa, social distancing, domácí vězení - říkejme tomu, jak chceme. Ve výsledku jde pořád o to samé. Zůstat ze dne na den doma, v prostoru složeném z několika pokojů a v případě trochu štěstí i s kouskem balkónu nebo zahrady, je něco, co jsme si ještě před měsícem nikdo nedokázal představit.
Všichni teď děláme věci, ke kterým bychom se normálně vůbec nedostali. Jako například tento "malovaný chléb".
Kde jsou ty doby, kdy jsem si alespoň jednou za den mohla poslechnout v autě cestou do a ze školy zpravodajský podcast a být trochu v obraze. Kdy jsem si v klidu mohla přečíst emaily, ba na ně odpovědět. Kdy jsem mohla pracovat na článcích a rozhlasových reportážích, aby to nebylo po deváté večer a tedy v době, kdy už vyčerpáním sotva v hlavě lovím slova anebo v malém asi hodinovém okně, kdy to ty mé závislačky vydrží s drahou druhou polovičkou.
Dnes jsem si ale kdesi přečetla, že pokud jsou večer všichni pod naší střechou živí a dýchají, je to úspěch!
A tak si tady pro sebe i pro vás shrnu, co jsem se zatím za ten necelý měsíc v izolaci naučila a zjistila.
Být venku a koukat na kytky - staronový relax.
Nejsem dobrý učitelský materiál - a vím, že tady budu mít od svých čtenářů a čtenářek naprosté pochopení, myslím, že tato koronavirová zkouška nám potvrdila, že je jen správně, že se každý věnujeme tomu, v čem jsme lepší či nejlepší. A to ostatní ponechme těm talentovanějším.
Jsem velmi dobrá kuchařka, pekařka a autorka denních podrobných meníček. To, v čem jsem první týden pokulhávala, už je teď absolutní rutina a do detailu vymakaná praxe. Snídaně, svačinka, oběd, svačinka, večeře, dezertíky a tzv. bedtime snacks. Kynuté knedlíky, omáčky, domácí pizza, saláty, o rolování tureckých vinných listů už se mi i zdá, kváskový chleba, zdravé sušenky, nezdravý mrkvový dort, neworleanské gumbo (recept najdete tady), zavařená červená řepa (recept od Češky se skvělým blogem českých receptů v angličtině zase tady), no na co si vzpomenete, to je u nás na stole. Každý den to vymyslet nějak tak, aby bylo vše pestré, dost ovoce, zeleniny, málo sladkostí (jasně úplatková lízátka, zmrzlina a čoko se nepočítají). Stejně jako "Peče celé Česko", i celá Amerika peče. Kvásek naštěstí krásně kvasí a droždí nám teda nechybí.
Zhruba si umím představit, jak asi žily naše maminky a babičky. Trochu nadnesené hodnocení, já vím. Domácí práce máme dost zjednodušené díky všemožným mašinám, to ony ještě po nocích látaly ponožky a zašívaly roztrhané oblečení. My se teď ovšem po večerech místo dosavadního sledování oblíbeného seriálu, návštěvy divadla nebo času stráveného v tělocvičně, taky zavíráme u šicího stroje a vyrábíme roušky. A taky celý den kromě učení dětí, distribuování úkolů, hraček, kromě rozhodování, které z dětí mělo právě v onom sváru se sourozencem pravdu, taky pereme, vaříme, pečeme, uklízíme (taky najednou luxujete každý den a nechápete, kde se pořád bere tolik věcí?), staráme se o zahrady, přerovnáváme zásuvky...
Mám ty nejlepší spolužáky z gymplu. "A to proč jsme se takto na Zoomu nesešli dřív?" Ptám se svých asi 8 nej středoškolských kamarádů, kteří mě tento týden spontánně pozvali k videokonferenci. U nich v Česku už byl poklidný večer, každý seděl se sklenkou v ruce, já ještě v perném odpoledni. To, že mě několikrát ztlumili, aby neslyšeli pokřikování mých holek, už jsem jim odpustila. Takový pokec s lidmi, kteří se za skoro 20 let ani trochu nezměnili, to je teprve nával energie. Díky Verčo, Zuzko, Ondro, Peťo a Peťo, Klarisku, Jani!
Život bez návštěvy kadeřníka je tristní! Šediny vystrkují růžky v množství větším, než by bylo záhodno. A ten střih už tedy není, co býval. Ofina tříleté je už v očích, a tak přichází na řadu youtube a dotaz: Jak ostříhat ofinu dítěti. Bože, jak jsem ráda, že jsem jí s těma nůžkama nepřivodila žádné zranění! Lízátko jako slib ji naštěstí na chvíli na židli přilepilo. S manželovým strojkem už jsem zběhlá a patřičně hrdá na provedený mužský střih. No tak jsme aspoň ušetřili, no. Sebe jsem tedy ale ještě nestříhala, pár týdnů tomu ještě dávám!
Z půl litru šlehačky se dá během pár minut s výkonným šlehačem vyrobit máslo! Objev karantény a tohoto roku! Ne že bychom běžně měli doma půl či snad celý litr šlehačky, ale když musíte zavřít 3 kavárny najednou, začnete improvizovat, co vše se s těmi zásobami dá udělat. Výroba jogurtu z galónu mlíka bude další level!
Nic se nedá plánovat a to co bylo včera, už zítra být nemusí. V posledním roce druhá velká lekce. Nikdy nevíme, co se stane. Vždycky to ale dobře dopadne. Protože všechno, co se stane, je dobře. Ještě asi nevíme proč, ale zjistíme to. Tomu věřím!
Za pochodu se teď učíme všichni - tělocvik v prázdném parku.
Co jste se o sobě dozvěděli vy? Jaká je vaše nová dovednost? Taky šílíte? Zhrouceně voláte kamarádům anebo je to jen doba zvláštního klidu?
Žádné komentáře:
Okomentovat