Byl to dobrý výlet. Na Brno opravdu dobrý. To, co mi na jinak milované Praze už několik let po sobě vadí - mraky turistů a s tím spojené nástrahy jako drahota a "šmejdota", se Brnu zatím vyhýbá. Naopak je plné zajímavého designu, dobrého jídla, hudby v ulicích a malého, ale malebného centra.
Kdysi - a to už je dost dávno - jsem o Brně uvažovala jako o svém studijním městě. Tehdy bohužel - či bohudík mě na tamní žurnalistiku nevzali. Byla to jediná univerzita, kam se dělaly tehdy poměrně nové scio testy. Měla jsem v Brně pár kamarádů a milovala sem jezdit taky kvůli množství úžasných knihkupectví. Jaké překvapení pro mě bylo, když jsem na místě jednoho z nich teď našla obchodní řetězec s oblečením. Právě tady jsem si kdysi nakupovala úžasné knihy o identitě Moravanů, o "českém němectví" apod. Tak oblékat se Brňané asi taky musí.
Stejně jako si odpočinout na stylových lehátkách přímo na náměstí Svobody. Nebo zavzpomínat na časy ježdění v těchto modrých Karosách, nejhoupavějších a nejsmradlavějších autobusech. Ale barvu měly hezkou, to se musí nechat.
Na brněnském Výstavišti jsem ještě poslední víkend stihla výstavu ke 100. výročí Československa a díky luxusu v podobě hlídací brněnské tety Amálky mohla vyrazit. Začala západem slunce a koncertem Anny K. Některé hlasy se nemění ani po letech. Kam se podělo posledních 20 let? Naposledy jsem Annu K. zpovídala v jednom opavském klubu zhruba ve třeťáku na gymplu a tato vzpomínka ze mě oficiálně dělá pamětnici. Pokochala jsem se nadčasovou architekturou výstaviště a dojímala se u výstavy 100 let české literatury. Pejsek a kočička právě leží na našem nočním stolku. A výstava fotek tradičních ozdobných čelenek z různých slovenských regionů uspokojila duši etnografickou ve mně. Jaká nádhera!
A tolik česko-amerických linek jsem si o tom víkendu uvědomila. Kde by bylo (bylo-li by) Československo bez Spojených států. Bez Masarykových cest do Ameriky, bez jeho americké manželky. Kdo v New Orleans asi ví, že náš první prezident se v roce 1878 oženil s americkou občankou a jako správný feminista v té době přijal její příjmení? A že získal už navždy poměrně exotické jméno Tomáš Garrigue Masaryk a zkomplikoval tak život milionům školáků, snažících se toto neznámé jméno naučit správně napsat?
Fotka Stonů s Václavem Havlem na Pražském hradě je bezchybným popisem doby, v kontrastu s odjíždějícími sovětskými vojáky je dodnes jako zjevení. A prezident George Bush st. mávající pražskému davu v roce 90 - tak si já pamatuji revoluci. Naši cestu ke svobodě. Dodnes si pamatuji tyto záběry v televizi. Z Ameriky sem tehdy jezdily tisíce, statisíce turistů, uvidět ten pověstný východní blok. Dodnes často potkávám Američany, kteří na tu dobu vzpomínají, mnoho z nich se sem poprvé dostalo v uniformách americké armády, tehdy ve službě na základnách v Německu.
Cesta z města při asi dvouhodinovém západu slunce zachycená skoro 6 letou Elou nemá nejlepší kompozici, zato je to takové hezké českodrážní okno. Na Česko dobrý. Za mě dobrý.
Žádné komentáře:
Okomentovat