Čtvrtý den jsme doma v New Orleans. A až dnes jsem se donutila vyjet ven a přepnout se do svého amerického režimu. Většinu roku si říkám, že žít na dvou či více místech má spíš samé výhody a rozlišností si užívám. Ten první týden po návratu do Ameriky je ale vždy nejtěžší.
Tak zaprvé. Všechno je tu jinak. Všechno. Jíme tu jinak, vstáváme jinak, přepravujeme se jinak, povídáme si jinak. Po letní "dietě" v podobě domácích i nedomácích koláčů a knedlíků se vracíme k naší povětšinou zeleninové stravě a zdravějším snídaním, místo kohoutů nás budí přistávající letadla a kolo či peší chůzi bohužel opět nahrazuje auto. Vlaštovčí hnízdo tady taky nenajdem.
Zadruhé - takové to, že člověk ráno vstane a během dne potká sousedy, známé, příbuzné a úplně přirozeně funguje, že se den odvíjí podle toho, koho zrovna potká, protože ten jde právě na hřiště, tak jdete s ním, protože jiný má zas večer opékání, tak se máte stavit tam a protože musíte zavézt někam jinak nasbíraná jabka a tak se tam zdržíte a klábosíte, takové to tady nikdy nezažiju. Zpátky v realitě předem domlouvaných "playdates" a strohého pozdravu sousedům přes jejich dvoumetrový dřevěný plot.
Zatřetí začal školní rok a tak budou mít naše dny pevný řád. Půl osmé odjezd do školy, půl třetí vyzvedávání ze školy v dlouhé frontě aut. Takový je tu systém. Fronta obtahuje chodníky okolo čtyř bloků, když ve 3.10 zazvoní a děti vyběhnou ven, začnou podle čísla studenta přilepeného na skle auta jednotlivé děti volat. A tak stojíme 10, 20 minut s puštěnými motory a klimatizací, protože jinak bychom v těch 40 stupních vypustili duši. To v Opavě se horko řeší jinak. Nápis na jednom starožitnictví mě viděn perspektivou člověka žijícího v New Orleans pobavil. Tady bychom museli mít zavřeno tak 8 měsíců v roce :) Výlohu měla ale prodejna malebnou - i s odrazem divadla a katedrály.
Ale zase budeme mít víc času sami na sebe, protože už tu nemáme hlídačky a hlídače v podobě babiček, dědečků, tetiček a strýčků, vrátíme se ke sportu, protože tady mají v tělocvičně velkou hernu a paní na hlídání, hodíme se do pozitivního modu, protože tady se to hemží úsměvy a vstřícností a až přijdu na nějakou další výhodu, hned sem s ní zase dojdu.
Tak zaprvé. Všechno je tu jinak. Všechno. Jíme tu jinak, vstáváme jinak, přepravujeme se jinak, povídáme si jinak. Po letní "dietě" v podobě domácích i nedomácích koláčů a knedlíků se vracíme k naší povětšinou zeleninové stravě a zdravějším snídaním, místo kohoutů nás budí přistávající letadla a kolo či peší chůzi bohužel opět nahrazuje auto. Vlaštovčí hnízdo tady taky nenajdem.
Zadruhé - takové to, že člověk ráno vstane a během dne potká sousedy, známé, příbuzné a úplně přirozeně funguje, že se den odvíjí podle toho, koho zrovna potká, protože ten jde právě na hřiště, tak jdete s ním, protože jiný má zas večer opékání, tak se máte stavit tam a protože musíte zavézt někam jinak nasbíraná jabka a tak se tam zdržíte a klábosíte, takové to tady nikdy nezažiju. Zpátky v realitě předem domlouvaných "playdates" a strohého pozdravu sousedům přes jejich dvoumetrový dřevěný plot.
Zatřetí začal školní rok a tak budou mít naše dny pevný řád. Půl osmé odjezd do školy, půl třetí vyzvedávání ze školy v dlouhé frontě aut. Takový je tu systém. Fronta obtahuje chodníky okolo čtyř bloků, když ve 3.10 zazvoní a děti vyběhnou ven, začnou podle čísla studenta přilepeného na skle auta jednotlivé děti volat. A tak stojíme 10, 20 minut s puštěnými motory a klimatizací, protože jinak bychom v těch 40 stupních vypustili duši. To v Opavě se horko řeší jinak. Nápis na jednom starožitnictví mě viděn perspektivou člověka žijícího v New Orleans pobavil. Tady bychom museli mít zavřeno tak 8 měsíců v roce :) Výlohu měla ale prodejna malebnou - i s odrazem divadla a katedrály.
Ale zase budeme mít víc času sami na sebe, protože už tu nemáme hlídačky a hlídače v podobě babiček, dědečků, tetiček a strýčků, vrátíme se ke sportu, protože tady mají v tělocvičně velkou hernu a paní na hlídání, hodíme se do pozitivního modu, protože tady se to hemží úsměvy a vstřícností a až přijdu na nějakou další výhodu, hned sem s ní zase dojdu.
Žádné komentáře:
Okomentovat