Kdo z rodičů by se netěšil na začátek školního roku? Pravidelné vstávání, kamarádi a zbožňovaná paní učitelka vnáší do našeho rodinného života podivuhodný klid. Naše dítko se zklidnilo stejně rychle, jako začátkem prázdnin zvlčelo. A to to ještě v letadle cestou sem vypadalo na velkou krizi.
Vraceli jsme se dost na poslední chvíli. V neděli odpoledne návrat, v pondělí v 8.10 ráno začátek školy. Děti jsou ale úžasné. Přizpůsobí se rychleji, než si my sami myslíme. V pondělí ráno byl nástup bez problémů a Ela se na spolužáky tak těšila, že zapomněla i na své obvyklé: takové ponožky nechci a tyhle boty jsou moc široké!!
Někdo děti do školy posílá autobusy, ostatní dovážejí auty. Čekají v dlouhých frontách okolo bloku, smradí okolí, ale systém se nedá obejít. Pěšky může do naší školy jen ten, kdo bydlí "v docházkové vzdálenosti" a musí získat od školy povolení, potvrzení o tomto. Když jsem chtěla po narození malé Ady změnit způsob vyzvedávání, protože jsem si neuměla představit to půlhodinové odpolední čekání s čerstvě narozeným mimi, nebylo mi vyhověno. Prostě zaparkovat auto, vzít kočárek a jít si vyzvednout dítě je nemožné. Asi kvůli tomu, že by to pak chtěl takto dělat každý. Nevím, jiné vysvětlení mě nenapadá. Anebo ten klasický americký smysl pro pravidla? Jednou je to tak, tak přes to nejede vlak.
Škola v Americe, to je ovšem jak pro děti, tak pro rodiče dost velký zápřah. Už od 4 let ve státních školách denní rozvrh od osmi do tří. Kvůli tomu, že rodiče často pracují do večera, zůstávají i děti na různé kroužky nebo v družině běžně až do šesti. Přijdete domů, čekají je úkoly atd. atd. Nedávno se na Facebooku ve skupině Češek a Slovenek žijících v USA objevil příspěvek s fotkou přesného minutového rozvrhu jednoho z dětí. Šesťák má vždy zhruba 3 minuty na to, aby se přemístil z učebny do jiné. Oběd 25 minut. Včetně čekání ve frontě. Nějakou delší přestávku, třeba 10 minutovou hledáte zbytečně. Podle některých vysvětlení je to proto, aby děti neměly o přestávce čas na blbiny, šikanu apod.
I v naší třídě je to proplouvání z předmětu do dalšího. Svačinku máme podle pokynů učitelky dávat takovou, aby ji děti mohly jíst "u práce". Takže si představuju ty prvňáčky, jak počítají příklady a u toho zobou. Alespoň to ale letos vypadá na fajn učitelku, která vybízí rodiče ke zdravé stravě. Sama podle naší Eli dává dětem bez svačin mandarinky. A to je co říct. Běžně se tady dávají dětem do školy různé krekry, chipsy, sladkosti.
A v té zaplavě novinek mě mile překvapila jedna stejnost. Dostali jsme domů první učebnici k obalení. První půjčená opravdová učebnice, kterou nemusíme kupovat. Taky si pamatujete na tu vůni starých školních knih? Jak je první školní týden přinesli do třídy a člověk doufal, že dostane tu novější, a ne jak se říkalo salátové vydání? Taky jste v seznamu předchozích "dočasných vlastníků" hledali své příbuzné? Maminky, tatínky, sourozence nebo snad platonické lásky?
Žádné komentáře:
Okomentovat