Šťastné a veselé vyslovíme za vánoční sezónu každý rok tolikrát,
že nad tím, co přejeme, asi ani moc nepřemýšlíme. Proč být právě o
Vánocích extra šťastní a veselí? Protože jsme křesťané a oslavujeme
příchod Pána anebo protože je to prostě zvyklost? Řekla bych, že letos
to bylo pro mnoho z nás úplně poprvé, kdy jsme nad tím, jestli jsme
šťastní a veselí, přemýšleli.
Rok 2020 je skoro za námi. Upínáme se k tomu konci roku jako ke spasení. Čekáme, že zázrakem se 1. ledna probudíme do roku nového a začneme odznova s čistým štítem, i když samozřejmě víme, že to tak nebude. Každý z nás má za sebou letos něco, s čím se potkal poprvé v životě. Stresy, ztráta práce, obavy, možná ztráta někoho blízkého, zděšení z toho, jak nám fungují nebo nefungují rodiny a nakonec možná procitnutí a sblížení.
Vánoce jsou vždycky dobou rozjímání, pomineme-li honění se za dárky a utrácení. Nikdy jako letos a v posledních měsících obzvlášť jsem se s tolika lidmi nebavila o jejich pocitech, životech, o tom, jak prožívají změny v jejich životech, co se změnilo a co chtějí od života dál. Neříkám, že všichni jsme teď následkem covidu zmoudřeli, zklidnili se a pochopili, o co na světě jde, ale alespoň se mnoho z nás otevřelo něčemu, co bylo doposud nemožné a nepředstavitelné. Svět se zastavil. Naše životy se zastavily. Podívali jsme se sami do sebe a možná nahlédli do nitra svých blízkých. Možná jsme si začali víc pomáhat. Volat prarodičům, na které v obvyklém kalupu nezbývá tolik času. Možná jsme místo milionu zbytečností nakoupili raději dárek pro ty, kteří to teď opravdu potřebují. Možná jsme se víc začali zajímat o svět kolem sebe a pochopili, že věc jako je charita se nemusí týkat jen slavných osobností. Možná jsme se začali učit nový jazyk nebo začali chodit každý den na procházku. Možná si každý den před spaním říkáme, co nám ten den udělalo radost, aby se nám i v těch těžkých dnech usínalo trochu lépe.
Já si letos před Vánoci dala závazek, že zkusím udělat mnoho věcí jinak. Inspiroval mě můj vánoční podcast, o tom, jak zvládat odloučení od rodiny a svátky roku 2020 obecně. A tak jsem nedělala úklid, napekla jsem cukroví, které mělo premiéru, sama si udělala radost úžasnou obří knihou francouzské kuchyně a pak se rozhodla, že většinu dárků nakoupím na hithitu, startovači a podobně. Zkrátka že podpořím ty, kteří mají nějaký sen anebo ty, kteří sami vymýšlejí akce na podporu dalších.
Třeba vydání alba jazzmana Michala Krásného, který vybral dost peněz na vydání desky 2020, nebo knihy Děvčata první republiky s nádhernou obálkou, nebo představení Šikmý kostel na záchranu opavského kostela. A pak jsem na poslední chvíli ještě nechala vyrobit svůj první merch - trika a látkové batohy s logem Doma v Nola na podporu Andělského stromu. Projektu, který se stará o děti odsouzených rodičů. Díky blogu a vašim nákupům dostaly dvě děti dárek "od rodiče", který je za mřížemi a nemůže si koupi dovolit. A já vám děkuju. Trika i batohy s nápisem "Všude dobře, doma nejlíp" jsou stále na skladě a jsou, jak by řekly moje holky, cute.
Když jsem nedávno poslouchala můj oblíbený vědecký pořad na americké rozhlasové stanici NPR, zaznělo tam, že poprvé v historii je na planetě více výrobků než předmětů, které tady původně byly. Šílená zpráva. Vyrábí se dokola tolik věcí, které nám ve výsledku k ničemu nejsou. I proto jsem se letos snažila, aby Vánoce byly taky trochu recyklované a abychom my doma vytvořili co nejméně odpadu. Největší radost u nás udělalo auto, které původně patřilo synovi kamarádů. Za několik hodin v garáži je z něj epesní barevné auto jako nové. My zase dál poslali náš First bike a kočárek. Za naprosto nejkrásnější a nejlepší úlovek považuji úplně novou knihu Mary Poppins v látkové vazbě, zakoupenou ve výprodeji naší knihovny za jeden dolar.
Vánoce se dají zvládnout i bez milionu plastových obalů v popelnici. Začít můžeme každý pomalu. Já si dala takhle předsevzetí v lednu 2019. Přesně tam znělo - nepropadat všem těm americkým lákadlům (ve skutečnosti čínským), které tady vykukují na každém rohu, při každém nákupu a ještě více omezit nakupování zbytečností. Neříkám, že vždy odolám a tu a tam si něco hezkého pořídím, ale myslím, že jsem přísun věcí do domu dost omezila. Americká ekonomika ze mě asi narozdíl od naší planety radost moc nemá. Ale vím, že mám pořád ještě velké rezervy, a tak mi předsevzetí do dalšího roku zůstává úplně stejné. Potřebovat ještě míň, dávat ostatním ještě víc.
Přeju vám všem hezký rok 2021.
---------
Pokud vás čtení o Americe a New Orleansu baví, můžete dát like a follow na mém Facebooku Doma v Nola. Stačí kliknout sem.
Doma v Nola je taky na Instagramu. TADY.
Žádné komentáře:
Okomentovat